1.11.2022 Carantec - Bretaň - Francie
Opět od rána leje jako z konve. Vlastně průběžně prší celou noc. Do jedenácti večer je obloha jedna hvězda vedle druhé, absolutní jasno bez jediného mráčku a pak, během chvíle déšť a vítr.
Dneska jsme naneštěstí stáli vedle malého katamaránu, kterému na stožáru klepalo několik ocelových lan a na každém lanku bylo nejméně deset karabin, které vydávaly naprosto neuvěřitelné zvuky. No, někde tam byla možná jen jedna, ale stačila.
Spali jsme už na spoustě míst, které rozhodně klidnému spánku nepřály, ale dnešní zážitek byl vskutku luxusní. Spali jsme u letiště, letadlo vzlétne a je klid, u hlavní silnice, v noci jezdí málo aut a dá se.
Spali jsme u bouřícího moře, ve vichru, který nám lomcoval autem, ale dnešní noc bych přirovnala ke spaní u jednoho ramene řeky Po v Itálii, kde jsme omylem zastavili u několika hospodářství, kde měli spoustu drůbeže a ráno v pět hodin začaly neskutečně řvát kohouti, což se pěkně po vodní hladině neslo až k nám.
Podezírám místní chovatelem, že měli víc kohoutů jak slepic. Tenkrát jsme odjeli v nočních košilích kousek dál a dospávali kruté probuzení. O tom, jak se dá šikovně na noc postavit, bychom už mohli napsat knihu. V Turecku nás ve čtyři ráno probudilo ťukání kladiv, všelijaký tahání beden a na prázdné ulici naprosto nepatřičné zvuky, které do malého poklidného města, spíš vesnice jednoduše nepatří.
Samozřejmě, kolem nás se stavěl trh a všude už se stavěly stánky. To, že tam stojíme nikomu nevadilo a ani nikdo neprotestoval, že zabíráme místo nebo překážíme, to je zkrátka Turecko. Honem jsme na sebe naházeli oblečení a okamžitě odjeli. Stačila chvíle, trhovci už měli postavené pulty, jen natáhnout šňůry od plachet a už bychom museli zůstat stát na místě a počkat až trh skončí a všichni zase odjedou. Ale to jen taková vzpomínka.
Měli jsme krásné místo na oběd. Před námi se tyčí věže malého zámku a já si tak říkám, okna bych tam teda nechtěla mýt.
Samozřejmě, než jsme se naobědvali, začalo opět pršet a za deště jedeme dál.
Dneska jsme měli k dispozici celkem tři místa na servis a vodu zdarma. Paráda. Jen jsme si je projeli, jestli voda opravdu teče.
U jednoho jsme udělali kompletní servis, napustili čistou vodu a můžeme jet dál.
Další malé město Carantec je naším útočištěm na noc. Celá tato oblast je opět v duchu ústřic. Carantec a Morlaixský záliv jsou domovem chovu ústřic od roku 1892.
Dnes je v oblasti Carantec 15 ústřicových farem s více než 700 hektary lůžek, které produkují přes 6500 tun ústřic ročně. Což je neskutečné množství. Je krásně. Sluníčko svítí a jak to vypadá, chvíli by mohlo na obloze vydržet.
Neváháme, odpolední kávu odsouváme a jdeme na túru kolem útesů. Jsme na ostrohu a ten si chceme obejít. Naproti nám je kouzelný malý ostrov s majákem a domem. Je to úžasné místo.
Jak jsem se dočetla, tak domek správce majáku si lze pronajmout. Je tam deset postelí a jedna noc/postel vyjde bratru na 364 eur.
Ale pozor, za dvě noci v jedné posteli zaplatíme mrzkých 600 eur a tomu se říká sleva. Dům správce majáku provozuje jakási cestovní kancelář a když jsem jen ze zvědavosti koukala na ceník, domnívala jsem se, že cena je za pronájem celého domku pro deset lidí.
Ó nikoliv, cena je za jednu postel. Aspoň tak jsem to pochopila a dlužno podotknout, že se cestovní kancelář chlubí, že celý rok byl vyprodán za 10 minut.
Čemuž se mi zrovna moc věřit nechce, ale s ohledem na to, že si zážitek přespat na ostrově rozhodně nekoupím je mi to jedno.
Obešli jsme si celý výběžek, ušli krásný 4 km a jdeme domů.
Chvíli po našem příchodu, opět začalo pršet. Jak jinak, ale výlet jsme měli parádní.
Zároveň jsem dneska zvládla udělat „sčot“ minulého měsíce. Žádná sláva to není.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
