28.1.2022 Málaga - Andalucía - Španělsko
Pobřeží Costa del Sol, není nijak výrazně zajímavé, snad jen tím, že desítky obytných aut stojí všude, kde se jen dá a kempy, kterých by si cestovatel hned tak nevšiml, jsou nacpané k prasknutí.
Jediné, co cestovatele po pevninském Španělsku může zachránit je otevření hranic v Maroku a pak, jak nám bylo řečeno jednou čekající německou posádkou, se masa obytných aut hne do přístavů a snad už odjedou na svou vysněnou zimu do Maroka. Ale tak to holt je a my se s tím musíme nějak popasovat, nemá cenu stále jen hudrat, kolik je tady, podél moře obytek.
Jedeme do Málagy najít nějaké kloudné parkoviště, kam bychom se vešli s Romanem a my mohli v klidu opustit na celý den auto.
Ale jak to vypadá, bude to docela oříšek. Málaga je více jak půlmilionové město a díky horám za sebou se nemá moc kam rozrůstat, takže každé místo je do posledního metru využité.
Zase se nám nechce jít nějak moc daleko. Už mám vyzkoušeno, že zvládnu 10 km pěšky anebo do 50km na kole. Ještě je ve hře varianta, zaparkovat za městem a do města jet na kolech, ale to si člověk město až tak neprohlédne. Nakonec se úplnou náhodou podařilo Zdendovi, je to šikulka, najít místo u velkého staveniště, opět na slepé ulici a docela stranou.
Tady chodí jen pejskaři a občas nějaký místní, jinak je to vyloženě klidná část města. Jenže, až tady domy dostaví, opět se tu nebude moci takto parkovat. Padlo rozhodnutí, dáme si lehký oběd a jdeme na pěší túru po Málaze. Je teprve chvíle po poledni, je krásně a hlavně, Zdenda stání vyhodnotil jako dostatečně bezpečné, a tak není důvod nějak otálet.
Nás vlastně z Málagy zajímá pevnost nad městem a katedrála. Staré město není až tak zajímavé, ale projdeme si ho také.
Málagská katedrála se začala budovat v 16. století a stavěla se více jak 200 let.
Samozřejmě, jsme v hlavním přístavu emirátu Granada, a tak není až tak s podivem, že se katedrála začala stavět na základech původní mešity a z celé ohromné stavby zůstala zachováno akorát nádvoří s pomerančovníky a bývalou kašnou. Nicméně, ohromná katedrála je moc pěkná.
Nádherný klenutý strop se tyčí do 40m výšky a z bočních lodí vedou vchody do dalších kaplí, kde jsou oltáře, většinou velmi hezké a drahocenné.
Kaplí je celkem 15 a jsou vystavěné po celém obvodu katedrály.
V rozlehlé sloupové lodi je obrovský kůr z cedrového dřeva. Dvoje velmi vzácné a velmi staré varhany jsou také velkou zajíkavostí.
Obvykle má katedrála varhany jen jedny, ale tady jsou rovnou dvoje.
Celá katedrála měla už od začátku velmi přehnané ambice co do velikosti a nádhery, a proto byla nedokončená.
Na jednu ze dvou zvonic už nezbyly peníze a nikdy už dokončena nebyla. Proto se katedrále přezdívá jednoruká paní, La Manquita. Vstupné, 6 eur na osobu.
Prošli jsme si uličky starého města a míříme nahoru nad město na malagskou pevnost Alcazaba. Tam jsme až dovnitř nešli, protože to už by bylo na jeden výlet hodně kilometrů, ale vystoupali jsme až nad město,
Zdenda se šel na část pevnosti podívat a já čekala na nádvoří, až se vrátí a půjdeme zpět.
Auto jsme našli v pořádku, což je nejdůležitější. Značně unavený, uondaný, ucaprtaný, ale spokojený. Ušli jsme celkem 10 km a ve městě jsme byli skoro pět hodin. Pět hodin svižné chůze je až kam.
Večer jsme jen tiše úpěli. Nohy, záda bolí, ale zítra bude odpočinkový den. Pojedeme na okraj Málagy k McDonalds na internet, musíme natankovat plyn, protože na poslední pumpě jim už došel a pak se vrtneme někam k moři. Snad se nám podaří najít nějaké hezké místo na pobřeží, kde bychom tak dva dny zůstali.
