25.1.2022 Almerimar - Andalucía - Španělsko
Pokračujeme dál podél pobřeží naprosto šílenou oblastí plnou fóliovníků.
Celé pobřeží je jedna velká zelinářská zahrada. Tady se pěstuje zelenina snad pro celou Evropu. Ohromné, neskutečně veliké plochy plné okurek, rajčat, paprik a všeho co se prodává v prodejnách se tu pěstuje v dech beroucím množství. Každý skleník je něčím zaplněn, v každém se něco pěstuje, ale aby nedošlo k omylu, rozhodně to není díky kvalitní půdě, ale díky velmi příjemnému klimatu.
Půda je tu naprosto příšerná, vlastně je to tady jedno velké pískoviště a vše je pěstováno v malém množství zeminy za pomoci tun a hektolitrů hnojiv. Když si představíme dlouhý květinový truhlík plný pěkné země a v tom jsou čtyři rostliny. Je to taková bílá plastová hranatá roura, kterou položí na zem, přivedou do toho zavlažovací trubky a pak už rostliny rostou jen v této zemi.
Díky igelitu, v kterém je zemina držená nedochází k úniku vody a samozřejmě hnojiv, vše se hezky pěkně drží uvnitř a nedochází ke ztrátám. Zajímavé řešení, ale opravdu je to o hnojení a hnojení. Nebudu spekulovat o kvalitách hnojiv, jak dalece jsou ekologická anebo ne, ale každý, kdo si vezme do ruky trochu země, která tady je, tak je jasné, že v tak špatné zemi se zkrátka nemůže nic kloudného vypěstovat, natož tisíce tun velmi pěkné, nepíšu kvalitní zeleniny.
Myslím, že stojí za to si tuto oblast projet, jen abychom viděli to neskutečné množství fóliovníků, co tady je, ale jednou to rozhodně stačí. Docela určitě bude příjemnější cestovat poněkud výše ve vnitrozemí, protože města jsou kompletně obklíčena stovkami skleníků.
Dalším městem na noční stání je Almerimar, kde je několik možností stání, respektive několik parkovišť, kde bychom možná mohli stát, ale je to dost děs, běs. Rozum to nebere. Zákazová značka na parkovišti s možností obrovské pokuty, kde v poklidu stojí spousta obytných aut. Jen jsme se naobědvali a jedeme dál.
Nakonec jsme objevili docela pěkné místo hned u moře, ale dneska se dost rozfoukalo a během chvilky jsme obalený prachem. Sice jsme zajeli do rákosu, ale vítr se tak točí, že na prašném parkovišti nemáme šanci větru, a hlavně prachu uniknout.
Tak pěkně jsme zaparkovali, stojíme rovně, ale stejně po chvilce odjíždíme a vracíme se na asfaltové stání, kde nejsme v oblacích prachu.
Opět parkoviště, kde je zákaz, ale už tu stojí několik kolegů a poslední dlouhé místo je naše. Policejní hlídka projela, nikomu nic neřekla a odjela. Zřejmě už rezignovali.
Dnešní trasa je:
