26.5.2022 Cheb - Sedlčany - Kárané
Dneska se nám uzavřela zimní cesta a my jsme se konečně dostali zpět do Čech.
Přejeli jsme hranice u Chebu, kde jsem hned zaskočila do velkých potravin, jen na kukačku, abych byla následně zaskočená cenami, které v mezičase vyletěly přímo do závratných výšek. Přiznávám, že tento den v našem cestopisu popisuji se značným zpožděním a s dlouhým časovým odstupem.
Skoro po dvou měsících se konečně dostávám k dopsání pár řádků o zdárném finále našeho zimního putování. Konečně máme maličko volněji, a tak se mohu chvíli věnovat dneska už svým povinnostem. Jak mi řekla naše báječná přítelkyně Irča, není to fér vůči lidem, kteří nás čtou pravidelně, takhle se odmlčet, ale události se na nás valily jako lavina a zkrátka nebyl čas. Rovnou z Chebu jedeme do Sedlčan pro nová okna, která jsme naštěstí už zaplatili na podzim, takže jsme ještě stihli, díky Zdendovi, který trval na včasném objednání a zaplacení, slušnější cenu. I tak to byl drobet horor. Na chatě máme spoustu vody, tady vrazíme trubku do země, bohatě stačí tři metry a máme vody habaděj, ale není pitná. Ještě jsme zvládli doplnit nádrž a všechny možné kanystry a barely, což je v Čechách nemalý problém, abychom řádně nafasovaný vodou dojeli na chatu a nemuseli nějakou dobu řešit pitnou vodu.
Jenže, naložili jsme třináct oken a zjistili, že se zkrátka neuvezeme a riskujeme spoustu problémů s podvozkem, s nástavbou a vůbec. Takže, hned za vraty jsme všechnu vodu vypustili a krokem jeli na chatu do Káraného, kde budeme mít na pár dalších měsíců útočiště. Rozhodli jsme se, že vzhledem k okolnostem zůstaneme celé léto v Čechách, na chatě a tu dáme pomaličku do kupy, aby byla zase hezká. 7 let jsme sem jezdili opravdu jen na pár dnů a byly roky, kdy jsme zde ani nespali, a to jí máme moc hezky, nově vybavenou, uvnitř čisťounkou, vymalovanou, všude nové podlahy, nábytek a tak podobně, a přesto jsme zde ani nepřespali. Když jsme tady byli na den, dva, tak jsme skoro vždy spali v autě, ve Flíčku kousek od chaty. Ani se nevyplatilo čistě povlékat. Ale jak se říká „člověk míní pán bůh mění“ či jak je toto pořekadlo. Válka na Ukrajině zahýbala evropskou ekonomikou a ceny nafty vylétly po celé Evropě do závratných výšek.
Německo, museli jsme tankovat.
Proto je pro nás nesmyslné jet na letní cestu přes celou Evropu do Le Havre a dokončit tuto část evropského pobřeží směrem k Španělským hranicím a pak se zase vracet zpět, abychom za měsíc jeli směr Španělsko. Cena za takovou cestu je dneska příliš vysoká a pak je zde ještě druhý důvod, možná je to první důvod našeho setrvání v Čechách a tím je naše báječná vnučka Timiška. Už na dálku jsme se dali rodičovstvu plně k dispozici, sladili kalendáře a budeme plnohodnotnými prarodiči, na což se nesmírně těším.
Do toho budeme pracovat na chatě, občas se zajedeme někam podívat, zkrátka, budeme doma a v září opět odjedeme. Takže, čeká nás krásných 5 měsíců plných práce, radosti s vnučkou, koupání, výletů na kole a tak podobně.
Tak uvidíme, jak to zvládneme a jestli nám nakonec nebude chybět to naše cestování. Být každý den někde jinde, objevovat krásy nových míst zkrátka, být stále v pohybu. Máme osm let cestování za sebou, kdy jsme se vraceli domů jen na měsíc, vyřídit nezbytné a hned jsme zase odjížděli, takže to bude pro nás nová zkušenost.
A na závěr, malý tip na dobrotu, kterou jsem pekla za jízdy. Masové koule se spoustou cibule a jako přílohu uvařím pár brambor nabo jen s chlebem.