16.4.2022 Cholet - Francie

Odjíždíme z ostrova Noirmoutier, ale tentokrát nejedeme po mostě, po kterém jsme sem přijeli, ale po dně Atlantského oceánu.

Zní to šíleně, ale skutečně, jedna cesta na ostrov doopravdy vede po dně, ale samozřejmě jen za odlivu.

 

Normálně je cesta zaplavená zhruba do dvoumetrové výšky, ale jakmile nastane odliv, hned se začne používat.

Veliká tabule hlásá, kdy asi zase bude příliv anebo, kdy se začne silnice zaplavovat, to nevím, ale jedeme v proudu aut a tak zřejmě příliv hned tak nenastane.

Je potřeba si uvědomit, že příliv je tu hodně silný a za plného dokončeného odlivu prakticky nevidíme oceán, kam až moře dokáže ustoupit.

A pak se zde rozjede zcela určitě národní sport a tím je hledání mušlí. Ohromné spousty aut stojí na dně oceánu a celé rodiny se vydávají kamsi do dáli a hledají mušličky.

Viděli jsme je prodávat v obchodech a nejsou nijak závratně drahé, takže skutečně je to místní záliba, jak trávit volný čas, a protože je víkend, tak je tady vyloženě jedno divoké parkoviště vedle druhého.

Samozřejmě, Zdenda touží se na to podívat zblízka, ale já mám šílený strach, jednak abychom někam nezapadli a hlavně, co kdyby se příboj rozhodl přijít dříve.

Tak, člověk nikdy neví, že ano? Náhoda je blbec a my tam uvízneme. Ale cestou vidíme jednoho kolegu stát na takovém parkovišti, a tak samozřejmě, Zdenda stáčí a už si to hrkáme přes děsnou odbočku a stojíme v moři.

Všude v prodejnách jsme viděli prodávat jakési hrabičky se třemi hroty, stejné jako se u nás používají na zahrádkách na kypření půdy.

Většinou jsou ve stojanech se síťkami na chytání rybek pro děti a různými barevnými vrtulníky, myslela jsem si, že jsou pro děti na takovéto dětské šťourání v písku. No a už teda víme na co to je.

Je to na vyhrabávání škeblí nebo mušlí nebo co to je. Probíhá to asi takto. Přijede celá rodina, všichni nafasují holínky nebo boty do vody, kyblík a jeden takový trojzubec vrazí otec každému do ruky a jde se na věc.

Rodina odchází kamsi do dáli, muž lovec udá směr a za ním se táhne rodina.

Pokud jsou ještě děti malé, tak jsou celé natěšené a poskakují okolo, děti v pubertálním věku jsou patřičně unuděné, kyselé a všemožně dávají na jevo jaká je to nuda, protože co je jim do nějakých mušlí, když jdou koupit za pár aur v každém obchodě.

Zdenda taky odkráčel kamsi do dáli a mě nechal hlídat pevnost. Díky tomu, že jsem měla dost času pozorovat přijíždějící posádky dost jsem se bavila a po chvíli už jsem přesně dokázala odhadnout, jak se bude odchod od auta odvíjet.

Zkrátka, děti v pubertálním věku jsou všude stejné.  Ještě je tady jedna zajímavá věc a tou jsou jakési stožáry podél silnice.

Na stožáry se dá po kovových schůdkách vylézt a možná nebudu daleko od pravdy, že jsou tady pro záchranu těch, kteří se zdrží a překvapí je příliv. Tak si holt vylezou na stožár a čekají na záchranu. Taky řešení.

 Dojeli jsme do moc hezkého města Cholet a jdeme si protáhnout nohy. Je krásný den a byl by hřích zůstat sedět v autě.

Cholet je klasické francouzské městečko, malé a příjemné. Na hlavním náměstí jsme si dali dobrůtku.

Já ledový čaj s mátou a Zdenda zmrzlinový pohár. Dobrota a na Francii za docela slušnou cenu.

Hlavně, Zdenda je šikulka, ušetřil spoustu peněz za opravu těsnosti okna, a tak si sladkou odměnu jednoznačně zaslouží.

 

Jak říkáme, téměř všude se dá něco hezkého vidět. 

Říkám téměř, protože některá města jsou opravdu hodně nehezká, zašlá a vybydlená, ale tady, v této oblasti je to jedna hezčí vesnice vedle druhé a města jsou taky moc hezká.

Na jednom z náměstí vidíme docela prazvláštní stroj. Jakási ohromná motorka s bubny, lampičkami a zcela evidentně pro 4 osoby, ale nikde nikdo.

Prohlédli jsme si místní moc hezký kostel a jdeme pomalu zpět a v tom slyšíme bubny. Jasně, to je ta motorka, a tak jí hledáme, jdeme jen po zvuku, který se rozléhá všude kolem nás.

No, co budu povídat. Paráda. Hlavně slečna v naprosto úžasné masce, která byla naprosto úžasná.

Chlapíci bušili do bubnů jako o život a když zastavili, tak slečna začala divoce tančit okolo motorky. Pěkné představení.

Chvíli jeli a bubnovali, chvíli stáli a bubnovali a tančili. Tak to jsme si užili. Zdenda udělal moc hezké kratičké vydejko.

 

Pozdě odpoledne jsme zajeli k okraji parkoviště, vyndali křesílka, a ještě jsme chvíli, než sluníčko zapadlo, poseděli s kávičkou.

Je bezvadný, že už se tak hezky oteplilo, že už večer netopíme. Tak alespoň ušetříme za plyn, který je čím dál tím dražší a velmi se obávám, že bude ještě hůře.

 Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz. 

Dnešní trasa je: