12.4.2022 San Vincent sur Jard - Francie

Užili jsme si dvou krásných dnů a za trest nám bude teď minimálně dva dny pršet.

Včera pršelo, že jsem nevyfotila vůbec nic, nemělo cenu se ani snažit a dneska je to to samé.

Od rána prší a prší, ale dojeli jsme na místo na noc a udělalo se krásně. Najednou se obloha roztáhla a je azuro. Tak si dáváme jen rychlý oběd a jdeme ven. Vedle nás je pobřeží, máme to kousíček k oceánu, a tak si užíváme krásné odpoledne.

Jen bych podotkla, že s parkováním je to na Francouzském pobřeží hodně náročné. Samozřejmě, jsou tu kempy, těch je celou cestu jako máku, ale zastavit někde na noc bez placení je ohromný problém. Stání pro obytná auta prakticky v této oblasti nejsou žádná anebo, pokud už nějaké objevíme, tak je tam zákaz stání od 22 h do 8 ráno.

Takže zase špatně. Zákaz parkování, stání pro obytná auta je i na těch nejnemožnějších místech a stát tak, abychom měli výhled na oceán, tak to je zbožné přání asi všech cestovatelů, ale tady je to spíše přání ze snů a pohádek.

Tady se zkrátka nemáme šanci někde upíchnout, neřkuli na hezkém místě. Obytných aut nepotkáváme tolik, aby se nějaké pěkné místečko nenašlo, ale všude jsou zákazy.

Hodně mi to připomíná Algarve před rokem, kdy se nedalo zastavit a jen si ohřát oběd, aby hned u nás nepřibrzdilo policejní auto s milým upozorněním, že no kemping. Tak tady je to velmi, velmi podobné, možná ještě horší.

Bohužel, nefunguje ani aplikace park4night, která je vždy aspoň trochu malou berličkou v hledání parkoviště. Tady, v této oblasti, vlastně co jsme vyjeli z Portugalska, tak tady se ani tato aplikace moc nechytá a nabídka míst na stání je mizivá. A to ještě pokud je tam nějaké místo uvedené, ještě není jistota, že se tam ještě může stát.

Pár kilometrů ve vnitrozemí je už situace zcela odlišná, ale jak na jihu Francie na tom jejich slavném Azurovém pobřeží, tak tady od Portugalska je parkování na noc, podotýkám zdarma, hodně složité. Obvykle projedeme několik vytipovaných míst, které Zdenda půlku večera lustruje, abychom nakonec zaparkovali někde úplně jinde, protože všechna nesou krásnou zákazovou značku.

Jak říkám, i to nejošklivější, nejblbější, rušné parkoviště je vybavené zákazem. Najdou se pak parkoviště, jako se nám podařilo dneska, kde není žádný zákaz a jsme pár desítek metrů od oceánu, ale to jsou parkoviště naprosto výjimečné. Hlavně, stojíme na jediném možném místě, kde je pruh podélný, jinak by nás opět mohli vyhnat, protože stání přes několik pruhů se netoleruje. Ale aby nevznikl mylný dojem, parkovišť je podél pobřeží ohromná spousta, velikých i malých, ale všechny mají buď zábranu ve výšce anebo zákazovou značku. A to jsou parkoviště třeba pro 400 aut, kde osiřele parkují třeba jen dva osobáky. Nechápu, proč zábrany aspoň mimo sezonu neotevřou. Ale tak to holt je a je potřeba s tím počítat.

Prošli jsme se po břehu oceánu a Zdenda s nasazením života nese doma pár ústřic. Já už jsem je kdysi jedla a nijak mě chuť ústřic neoslovila.

Ústřice se jí jedině čerstvé v syrovém stavu, zakápnuté citronem a maličkou lžičkou se jakoby ze skořápky vyloupnou.

Mě musí v citronu plavat, abych nějak přetloukla chuť syrové rybiny, a to je samozřejmě špatně. Jak já říkám, ústřice je pro mne něco jako vzhledem nechutný žmolec všeho možného a chutí, nic moc.

To se holt člověk musí ve Francii narodit, aby dokázal ocenit lahodnou chuť ústřic, aby dokázal vychutnat delikatesu, na kterou Francouzi nadají dopustit, ale můj případ to teda rozhodně není.

Zdenda si pochutnal, a tak mu to přejme.

 Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.

Dnešní trasa je: 11.4.2022

12.4.2022