1.4.2022 Hondarriba - Baskicko - Španělsko

Ten, kdo by se v této oblasti ocitnul by mohl projet překrásnou vyhlídkovou trasou, tak jako my.

Je to opravdu luxusní cesta po vrcholcích kopců, následně padáme do údolí a zase se šplháme do výšin.

Projíždíme oblastí Baskicka a ten, kdo nás aspoň občas čte si možná vzpomene, jak jsem minulou zimu pěla ódy na Baskicko. To jsme projížděli od severu k jihu podél pobřeží a měli jsme tenkrát ještě krásné počasí.

Vlastně je to před rokem v zimě, respektive před dvěma lety listopad a ještě lépe, v roce 2020 podzim, listopad. Jeli jsme od hranic s Francií na přechodu Irun a pokračovali dolů směrem k Portugalsku. 

Až pak se nám hodně zkazilo počasí a moc jsem plakala, protože ošklivo bylo opravdu hodně ošklivo. Nicméně, dneska není o moc lépe, ale nakonec jsme občas měli sluníčko, a tak jsme nepřišli o krásné výhledy.

Je to trasa z Vitorie na Hondarriba a dál na hraniční přechod Irun. Hrozně špatně se to, co kolem nás je popisuje. Je to zkrátka krása, kouzlo, pohádka. Zdenda vybral naprosto fantastickou cestu, která je přímo zážitková, vyhlídková, a i maličko náročná.

Ohromné zelené kopce všude kolem nás, rozeseté usedlosti anebo jen osamělé domy, pasoucí se vypasené krávy a spousta ovcí.

V údolí malá města a tady se konečně ukázalo proč je Baskicko tak pěkné, proč jsou všechny domy jako ze škatulky, kde na to berou Baskové peníze, protože v celém pásu kolem pobřeží jsme neviděli jedinou fabriku, nic co by přinášelo zisk a pracovní místa pro místní lidi.

Už tenkrát jsem se zamýšlela na tím, že přeci těch pár krav nemůže přinést takový zisk, aby rodina měla veliký dům, který je perfektní.

Nová střecha, nová fasáda a po trávníku se jim proháněly jeden nebo dva vikingy. Skoro nikdo nic moc nepěstoval a spíše se vrhli na soutěžení, kdo bude mít kolem domu lepší okrasnou zahradu.

Prostě mi to rozum nebral, protože Baskicko je naprosto jedinečně krásné, upravené, čisté se spoustou odpočívacích míst a v celém Španělsku díky zeleni, díky borovým lesům, díky krásným kopcům, díky skvělým a moderním obytným stavbám zkrátka podle mě nemá konkurenci.

Nabídka hotelů a všelijakých turistických lákadel se smrskla do maličkých hotýlků, které nijak nevybočují z kamenné architektury vesnice, města, celé oblasti. Žádná ohyzdná monstra z železa, betonu a skla na první pohled hlásající, že do této oblasti nepatří. Nic takového tady opravdu nepotkáme.

Dneska jsme konečně viděli odkud plyne bohatství regionu. V každém městečku v údolí je část území průmyslová.

Ale to jsou ohromné průmyslové fabriky, je tu Fagor, papírny, fabriky na zpracování železa na dráty a ohromná spousta fabrik, ani nevíme co dělají, ale co je důležité, vše je tak nějak zasazeno do daného místa a údolí, že nás to vlastně ani nijak neznechucuje.

Fabriky a sklady jsou vždy stranou a městečko, které na ně navazuje je většinou malé a moc hezké. Nevím, jak to celé popsat, ale je to pro nás osvěžující zkušenost, zajímavé poznání. Ano, dokáže se postavit průmyslová část města tak, aniž by nezhyzdila okolí a nepůsobila vyloženě odpudivě.

Ale ono je to také o velikosti území, o rozloze celého Španělska, které je poněkud větší. Hlavně tu nejsou žádné rozpadlé fabriky, domy a pobourané, prastaré a dávno nefunkční průmyslové komíny.

 

Do jednoho takového města budeme za chvíli sjíždět. Už z dálky je vidět, že je město poměrně malé a je rozdělené na dvě oblasti. Obytnou a průmyslovou. Z výšky to nepůsobí vůbec rušivě, ale z blízka je to poněkud horší. Jenže, průmyslovou oblastí projedeme za chvilku a jsme v malém městě, asi jako Vlašim nebo Benešov a tady už jsme v zcela jiném světě.

Však jsem vyfotila pár obytných domů. Všechny mají veliké balkony nasměrované všelijak, na ulici, na protější dům anebo už do kopce nad městem a všechny jsou pěkné a byty, jak se snažím klíčovat budou veliké.

Kde bydlí chudý, přeci nemají všichni peníze na tak pěkné bydlení.

Nevím, ale žádný obyčejný dům pro sociálně slabší jsme neviděli, a protože jsme se poněkud zamotali v uličkách při výjezdu díky kousku rozkopané silnice, obkroužili jsme město několikrát, než jsme se strefili do té správné ulice, která nás vyvedla ven.

Je zajímavé, jak dokáže pár metrů rozkopané ulice a samozřejmě chybějící značka kudy vede objezdová trasa, tak jak nás dokáže takováto drobnost provést celým městem a ukázat nám snad veškeré nejnemožnější uličky, můžeme si odškrtávat slepé ulice a dohadovat se, kolikrát už jsme daný kruhový objezd projeli.

Když jedeme potřetí kolem kavárny, kde venku sedí štamgasti a upřímně se baví našimi už zoufalými pohledy, pak je docela příjemné, když nám zamávají a docela určitě se mezi sebou začnou sázet, kolikrát ještě kolem nich projedeme.  Ale na druhou stranu, perfektně poznáme město a můžeme jet dál.

Hondarribia je poslední městečko v Španělském Baskicku,

zítra ještě nakoupíme poslední zásobičky, naftu za slušnou cenu a vjedeme do sladké Francie. 

Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz a nezapomeň zakliknout Odebírat. 

Dnešní trasa je: