30.3.2022 Burgos - Vitoria - Baskicko - Španělsko

Dalším městem, které navštívíme je starý historický Burgos.

Město ve středověku vzkvétalo i díky tomu, že leží na historické hlavní trase do Santiaga de Compostela, Camino de Santiago, takže tudy procházeli poutníci z celého tehdejšího známého světa a samozřejmě, Burgos bylo i významné obchodní město na známé trase.

Ale nejen tím je Burgos známý, hlavně je tu ohromná katedrála, která je nyní zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO.

Dneska je to obrovská stavba, ale původně začínala velmi skromně, jako románský kostel, ale v roce 1221 se práce rozjeli a my dneska můžeme obdivovat výsledek. Je naprosto neuvěřitelné, že stavba trvala pouho pouhých 40 let.

Už jsme viděli opravdu velkou spoustu katedrál, ale i mnohem menší katedrály se stavěly kolem stovky let a tady to stihly za čtyřicet.

Až když jsme uvnitř katedrály, tak teprve si uvědomíme ohromnou monumentalitu obrovské stavby. Už z dálky vidíme dvojici chrámových věží, které jsou vysoké 84 m, ale uvnitř se katedrála pyšní nebývalou výzdobou.

Uvádí se, že dvě věže představují bohatě zdobený gotický sen obklopený mořem neméně zdobených věžiček. Množství balkónků, terásek, chrličů, všelijakých soch a nádherných kamenných dekorací zdobí kde jaké místečko na střeše katedrály.

Ta je hlavně ohromně rozlehlá a najdeme zde snad vše, co mnohým katedrálám jednoduše chybí. Velkou zahradu a spoustu kaplí, kdy se v každé kapli něco ukazuje, množství oltářů a mramorových hrobů.

Zkrátka, katedrála v Burgosu může jen mile překvapit.

Vstupné je 8 eur, což není málo, ale tady se vyplatí zaplatit vstupné a celou katedrálu i s přilehlým muzeem prohlédnout.

Každá kaple je nějak tematicky zaměřená a asi nejhezčí je ohromná kaple s hvězdicovým stropem, překrásným zlaceným oltářem a hrobkou známého žoldáka El Cida.

Starý film se Sofií Lorenovou vykreslil El Cida jako romantického bouřliváka, veskrze kladnou postavu, ale realita je úplně jiná. El Cid, správným jménem Rodrigo Diaz se narodil ve vesničce kousek od Burgosu a tak nějak se mu povedlo po smrti Ferdinanda I čeřit kalné vody ohledně královského následnictví.

Což mu vyneslo nucený odchod z Kastilii do vyhnanství. No a jelikož stran svého zaměstnavatele neměl žádné skrupule, nechával se náš milý Rodrigo zaměstnávat kdo o něj měl zrovna zájem.

Hlavně, vynikal velkou silou a obrovskou odvahou což mu vyneslo velké jméno. Brzy si začal říkat El Cid, což je z arabštiny ze slova „sidi“, náčelník, velmož a jeho moc stoupala, a hlavně rostlo jeho bohatství. Tak postupně sloužil mnoha vládcům ať už muslimským nebo křesťanským.

Zkrátka, kdo zaplatil víc a lépe. Neví se, zda se v El Cidovi postupem let a jak stárl probudila loajalita ke křesťanským vládcům anebo v návalu jasnozřivosti usoudil, že budoucnost Španělska tkví v křesťanství, ale nakonec se dal do služeb Španělských křesťanských vládců a pomohl získat zpět Valencii od muslimů, prohlásil se za jejího vládce a jak to vypadá, na vrcholu sil se zde oženil a usadil.

Z bouřliváka se stal ctihodný občan a ve Valencii také zemřel. Až později byly jeho ostatky převezeny do Burgosu a zde je také spolu s manželkou pochován v nádherné, okázalé mramorové hrobce.

Řekla bych, že El Cid si uměl života užít.

V jedné kapli je i překrásná socha poutníka, která je, jak jinak vyzdobena množstvím mušlí hřebenatky,

která je znakem poutníků do Kompostely.

Muzeum je poněkud jiné, než jsme na katedrální muzea už zvyklí.

Většinou jsou v prostorách muzea vystaveny vyšívané ornáty, mešní kalichy a všemožné monstrance, ale tady jsou hlavně i 500 let staré knihy.

Obrovské zrestaurované knihy jsou buď zpěvníky nebo kapitoly z bible. Obrovské svazky vážící i několik kil jsou vystavené tak, že si na ně člověk až může sáhnout, ale to si hned tak nikdo nedovolí.

Tak obdivujeme překrásné knihy a jejich iluminace. Další zajímavostí jsou dvě obrovské, zrestaurované tapisérie.

Je to stejné jako s knihami, tady důvěřují lidem, že nic nepoškodí, a tak jsou tapisérie na zemi a my si můžeme prohlédnout pomalu každý uzlíček. Je to neuvěřitelná práce, a hlavně mistrovství těch, kteří ty tapiserie před skoro 400 lety vytvořili.

Právě i díky tomu, že se na tapiserie nedíváme hrozně vysoko nebo s patřičně dalekým odstupem a můžeme si je prohlédnout z té nejmenší vzdálenosti,

konečně obdivujeme jemné detaily a naprosto neskutečnou přesnost a ohromné množství perfektně vyvedených detailů. Zkrátka, katedrální muzeum nás ohromně překvapilo.