28.3.2022 cesta do Leónu - Kastilie a León - Španělsko
Naše cesta nás dneska vede po silničce LE142 směrem na León překrásnou krajinou.
Jsme na staré historické cestě poutníků do Santiaga de Compostela a maličké vesnice jsou vysloveně pro poutníky.
Přenádherná je jedna z nich El Acebo, kterou velmi vřele doporučuji aspoň na projetí. Je to něco neskutečné krásného.
Maličké kamenné domky nabízí ubytování pro poutníky. V jedné místnosti je spousta postelí nebo paland, kde se naskládají unavení poutníci, přespí a druhý den jdou dál.
Chvilku jsme si mysleli, že se naše báječné navigace spletli a vedou nás jakýmsi skanzenem, ale i když ještě není sezona pro cestovatele do Santiaga, tak pár hostelů a ubytoven je otevřených.
Cestou potkáváme poutníky, kteří jdou vedle silnice po cestě pro ně upravené. Je tu spousta odpočívadel, kde se mohou uvařit oběd nebo jen odpočinout.
Musíme si uvědomit, že před dvěma lety, než udeřila korona byla několik stovek tisíc poutníků z celé Evropy a vlastně i ze zámoří, kteří po nějaké staré,
historické cestě mířili do Santiaga a na to se nabalila strašná spousta poskytovatelů ubytování, různých venkovských hospod a tak podobně.
Když jsem psala článek o Svatojakubské pouti, dočetla jsem se, že zájem o podobné služby byl ze strany cestovatelů, poutníků tak velký, že spousta místních sedláků,
kteří mají své domy na nějaké trase pověsila chov několika krav a stádečka ovcí na hřebík a plně se začala věnovat ubytování nebo jen nakrmení stovek a stovek poutníků, kteří prošli kolem nich.
Dneska jsme viděli mnoho upoutávek na ubytovny, hostely a jídelny pro poutníky ve vesnicích, které nejsou vyloženě na trase, ale třeba jen kilometr stranou. Takové nasměrování je úsměvně vyšperkované parádními lavičkami, směrovkou na pítko anebo sezením pod pergolou, jen aby poutníci do vesnice nějak a něčím nalákali.
Pokud to nejde jinak, poutníci jdou vedle silnice, ale většina cesty vede mimo silnice, po loukách, v horách a hlavně, maličkými vesnicemi a usedlostmi. Tady jen sešli z kopců, překročili silnici a hned jsou poutníci odvedený stranou a cesta dál vede do lesů.
Je vidět, že poutníci jsou velikým ekonomickým přínosem pro všechny, kteří mají cokoliv, ať už ubytování nebo dům, kde mohou v létě venku pohostit poutníky. Tady bych velmi pro ty, které zajímá Svatojakubská pouť doporučila naprosto perfektně zpracovaný film Pouť, The way, který je o putování skupinky lidí, kteří se náhodně potkají na cestě a společně jdou až do Santiaga a pak dál až k Atlantiku. Film je volně ke stažení na Uložto.cz.
Tímto pohořím musí poutníci projít. Cesta to není úplně jednoduchá.
Jedeme do Leonu jedinečnou krajinou kudy jdou poutníci do Santiaga de Compostela a nedá mi to, abych nepřekopírovala aspoň kousek z povídání o poutnících. Jak to cestování vzniklo, kudy vedou cesty, jak se putování vyvíjelo a tak podobně.
Hostel pro poutníky.
Pokud toto téma zajímá, tak samozřejmě spousta informací je na internetu, ale já jsem už minulý rok, když jsme putovali severním Španělskem sepsala pár zajímavostí a vše je v kapitole Zajímavé - Svatojakubská pouť – Španělsko. Tak jen pár řádek.
Svatojakubská pouť do Santiaga de Compostela
Každý rok se desetitisíce lidí vydává na pouť severním Španělskem. Jejich cílem je hlavní město Galicie, Santiago de Compostela. Mnoho z nás o Svatojakubské pouti někdy někde slyšelo, ale vlastně pořádně nevíme, k čemu pouť sloužila v dávné minulosti a k čemu slouží dnes. Vyvstává mnoho otázek spojené s tímto putováním španělskou krajinou. Proč se tolik lidí vydává na každoroční pouť? Proč se stále, každým rokem zvyšuje počet poutníků?
Co vede lidi různého vyznání, nevěřící, mladé i staré k zdolání jedné z mnoha tras? Jak vlastně funguje putování do Santiaga, kde lidi na cestě spí, jak se orientují, jak vědí kudy mají jít? Předesílám, že jsem nepodnikla Svatojakubskou pouť, jen už víc jak měsíc průběžně jedeme jednou z tras. Stále teď někde narážíme na symbol hřebenatky a jen zájem o tuto cestu mě donutil přečíst si spoustu podkladů, informací, a tak se je pro ty, které toto téma zajímá, pokusím zde shrnout.
Abychom si mohli začít odpovídat na spoustu našich otázek, musíme se nejprve zorientovat v historii, protože tam vše začíná.
Svatý Jakub, Kristův učedník, jenž za svého života údajně kázal i v Hispánii byl po své mučednické smrti, patrně r. 44, pohřben v Jeruzalémě, ale později byly jeho ostatky – dle různých legend v různých dobách a různými způsoby – přeneseny do Španělska a konečně pohřbeny na tehdy pustém místě, dnešního Santiaga. Místo bylo poté na několik staletí ztraceno, až byl hrob s pravděpodobnými ostatky sv. Jakuba znovu nalezen 25. července roku 813 (v dataci se ovšem prameny různí), kdy na něj podle legendy ukázaly jasně zářící hvězdy (proto název Santiago de Compostela, tj. „sv. Jakub v hvězdném poli“). Na místě Jakubova hrobu byl nejprve vystavěn prostý jednolodní kostel, jenž se poměrně brzy stal poutním místem (hrob z římské doby krytý mramorovou deskou i stavba nad ním jsou archeologicky doložené), a kolem něj vyrostlo město. Se vzrůstajícím významem byl kostel několikrát přestavován, poté byl při nájezdu Maurů v roce 997 zničen a v letech 1075–1150 byla na jeho místě vystavěna současná trojlodní bazilika.
Z počátku se k hrobce začaly trousit jen malé skupiny křesťanů z Evropy a následně to byly davy poutníků, kteří putovali za zapadajícím sluncem do Compostely, hledajíce spásu své duše. Compostela se po Římu a Jeruzalému stala pro křesťany důležitým poutním místem. V 11. století byl Compostele udělen papežským dekretem status Svatého roku.
To znamenalo, že během Svatého roku mohli poutníci obdržet neomezený odpustek, jinými slovy, byli jim odpuštěny všechny hříchy které za svůj život spáchali. Status Svatého roku má pouť v roce, kdy svátek sv. Jakuba, 25. července, připadne na neděli. Což bude zrovna příští rok, 2021.
První doložená pouť do Compostely se uskutečnila roku 951 a vykonal ji francouzský biskup z Le Puy. Podél cesty byly postupně vztyčovány orientační kameny, kamenné kříže, boží muka a upravovány studánky. Vznikla radiální síť 12 poutních cest, vedoucích z Itálie, Francie i Portugalska. Dále při ní byly zřizovány kaple, kostely a kláštery, poskytující tehdejším poutníkům azyl. Následovaly roky rozkvětu, veliké poutě byli v 11. a 12. století, pak vystřídány pro poutníky devastujícími roky až v 19. století poutní tradice téměř vymřela a málem úplně zanikla. Zcela překvapivě poutní tradice znovu ožívá koncem 20. století a se vzrůstající tendencí pokračuje až dodnes. Je zajímavé, že poutníci už zdaleka nejsou vedeni náboženskou podstatou cesty, ale podnikají cestu sami pro sebe. Chtějí jen poznat, vidět, zažít.
Síť tras se v průběhu tisíciletí, po které se poutě konají rozšířila a s přibývajícím zájmem se dál rozšiřuje. Základních je stále historických 12 tras na které se ostatní postupně připojují. Tak vedou i dvě historické, zapomenuté a znovu upravované trasy z České republiky. Lidé se na pouť vydávají po celý rok a rozhodnutí, v kterou dobu se vydat je hodně závislé, odkud půjdeme.
Obecně platí, že na pozdním jaře, květen a červen je příjemná teplota a příroda hýří barvami. Letní měsíce červenec a srpen jsou pro pouť náročnější.
Povídání o Svatojakubské pouti pokračuje dál. Pro zvídavé, přejdi na Zajímavé - Svatojakubská pouť.
Dnešní trasa je:
