23.3.2022 Amarante - Portugalsko
Amarante je jedním z posledních měst, která máme v plánu navštívit.
Amarante má moc pěkné stání na okraji města a k našemu velmi milému překvapení opět se můžeme připojit na městskou wifi síť WIFI4EU. Jen jsme asi dál, než by bylo třeba na slušný příjem signálu, a tak opět si signál zesilujeme anténou. Mohu zodpovědně říct, že nám se už anténa bohatě zaplatila. Amarante je opravdu krásné městečko, které stojí za prohlídku. Je malé, ale o to pěknější.
Na každém kroku je vidět, jak si místní město udržují a jak radnice investuje do příjemného života lidí, kteří tu žijí a samozřejmě i návštěvníků. Parádní pěší stezka kolem řeky je dlouhá a jak vidíme, dost využívaná k procházkám.
Působivě a jednoduše zrekonstruované místo starého mlýna, spousta laviček, odpadkových košů a hlavně, spousta nově bvysázené zeleně.
Od kytiček po stromy, vše má samozřejmě umělou závlahu, jinak by tu nic v létě nevydrželo. Řekla jsem, že Amarante je město popelnic. Velké zelené popelnice jsou doslova na každém rohu.
Tolik zelených popelnic se hned tak nevidí, ale město je obdivuhodně čisté. Nikde se nic neválí a pokud ano, armáda uklízečů je všudypřítomná.
Projeli a prošli jsme už hodně měst, ale popelnice mě doslova praštily do očí. Amaranta je velmi staré město a má také svého svatého a tím je Sao Goncalo. Portugalský svatý Valentýn je na severu Portugalska velmi uctívaný svatý, kterému je připisováno téměř vše, co ve městě vyrostlo.
Přesto, že Goncalo byl poustevník z 13. století, je mu připisováno jak založení města, které tu stálo už kolem 4 století př. n. l. tak samozřejmě i překrásný kamenný most, který byl před stržením povodní mnohem staršího data. Zkrátka svatý Goncalo je všudypřítomný, ale proč ne.
My si prohlédly moc hezký místní kostely, a hlavně křivolaké kamenné uličky, které jsou opět moc hezké. Samozřejmě, jsou tu domy polorozpadlé, rozpadlé a prázdné, ale není jich zase až tolik, aby nám to zkazilo celkový dojem.
Došli jsme za město až k ohybu řeky po cestě pro pěší, vydrápali jsme se na nejvyšší bod města a spokojený můžeme jít domů.
Dneska jsem na Zdeněčkovo přání upekla v Remosce pizzu. Opět, nesmírně jednoduchý recept, který už jsem myslím tady uváděla, ale pro jistotu ho vkládám znova.
Pizza co dům dal.
Jednoduché těsto na pizzu
1,5 hrnku hladké mouky + droždí + trochu soli + půl lžičky cukru + velký panák oleje.
Do mouky rozdrobím droždí nebo nasypu pytlík sušeného a cukr. Zaliju vlažnou vodou a nechám vzejít kvásek. Nandám vše do mísy a zadělám trochu tužší těsto a nechám vykynout, zhruba ¾ hodiny.
Těsto vyválím rovnou na pečícím papíru a přenesu do remoskového pekáče. Teď nastává fáze improvizace. Těsto potřu trochou kečupu posypu rozmarýnem, tymiánem nebo oregano anebo pokud máme koření na pizzu a pak na to nandám, co mám po ruce anebo, co už v lednici překáží a je potřeba zpracovat.
Kousek šunky, nebo jen na kolečka nakrájené párky, krabatá paprika, půlka cibule, kousek pórku, zbytek okoralého sýra, zkrátka, co je při ruce.
Posypeme sýrem anebo jen sýr v celku nakrájíme na kostičky nebo plátky.
Nakonec trochu sýra, ale taky jsem pekla pizzu bez sýra a jde to, není to nic proti věci a stejně chutná výborně.
Peču cca 30 min, ale polovinu doby mám pod alobalovou pukličkou a pak už jedu jen na barvu.
Kuchařinkám na cestách přeji, ať se dílo podaří.
Dnešní trasa je: bude dodána později