7.3.2022 Faro - Algarve - Portugalsko

Rozloučili jsme se s přáteli a jedeme dál. Dnešním cílem je město Faro.

Ale než tam dojedeme zastavujeme na kouzelném místě, kde je jednak voda a které přímo vybízí k tomu, dát si tu hezky oběd.

Je nádherný den a maličké odpočinkové místo je ke krátkému i delšímu posezení jako stvořené. Hlavně, je tu pítko s vodou, a tak doplňujeme nádrž a kanystry do plna.

Ohřála jsem oběd, který už mám připravený, na stůl patří ubrus, nejsme barbaři a na sluníčku obědváme.

Dneska bylo ráno ušmudlaných 6 °C, takže jsme si vesele přitápěli, ale v poledne se teplota vyšplhala na příjemných 19 °C a odpoledne to bude ještě lepší. Jenže, fouká hodně studený vítr a ten pocitovou teplotu dost sráží.

Potřebujeme natankovat plyn. To, že je v Portugalsku nafta drahá jsme věděli, ale plyn za euro nás maličko zarazil.

Nakonec tankujeme za krásných 91 centů, což je už skoro jako ve Španělsku. Tam je plyn kolem 80 centů. V obchodě jsem ještě nebyla, ale jak bude příležitost, skouknu ceny.

Faro má hned při příjezdu veliké parkoviště, které ovládají místní žolíci, kteří mávají rukama jako větrný mlýn a ukazují nám, kde můžeme zaparkovat. Parkoviště je zdarma, ale místní mafiózo očekávají eura za to, že nám ukáží, kde je volné místo, což bychom viděli stejně, ale pro ně je to příjemný příjem a ve vyžadování parkovného jsou dost nekompromisní.

Samozřejmě, pokud vidí velkou obytku a cizince, tak parkovné je i v patřičné výši. Už několikrát jsme si takto naběhli a stačilo. Zaprvé, na parkovišti zdarma platit někomu, kdo si z toho udělal byznys rozhodně nebudeme a za druhé, v ulici hned vedle školy je místa dost.

Faro je hlavním městem Algarve a jako takové nás opět bude zajímat jen staré město, které se ukrývá za hradbami, a i tak je to dost sporné, co je vlastně staré město.

Faro totiž bylo Angličany v roce 1596 totálně vypleněno a poničeno. Když se místním konečně podařilo město obnovit přišly dvě zničující zemětřesení, které srovnaly se zemí téměř všechny domy.

Takže to co dnes vidíme nemá nijak dlouhou historii, ale i tak je město za hradbami moc hezké. Bílé domky a když k tomu přihodím krásný a slunečný den, není na co si stěžovat.

 Do starého města Cidade Velha se vchází několika branami, ale jedna z nich je unikátní. Arco de Vila, neoklasicistní brána, která poskytuje domov několika párům čápů.

Je to brána z roku 1755 postavená po druhém zemětřesení a je úžasná.

Jak jsme, tak pozorovali, čápi jsou velkou atrakcí pro místní i pro nás, návštěvníky. Jedno hnízdo je ještě neobsazené a všichni pozorujeme, jak jedna čapí rodinka si upravuje svoje hnízdo a vypomáhá klacíky z neobsazeného hnízda. 

Místní sedí na lavičkách v parku a pozorují čápi. Nádhera.

 Přejíždíme na druhý konec Fara, kde je stání pro obytná auta, které není nijak vyznačeno, ale asi je tolerováno. Jen mi chybí policie. Je to asi hodně divné, když řeknu, že mě chybí policie, když si uvědomím, že policii jsme se všichni ze zvyku spíš vždycky na hony vyhýbali, protože policie je a byla vždy problém, ale ve Španělsku jsme si už zvykli, že policie parkoviště pomalu projede, skoukne, jestli je vše v pořádku, na pozdrav odpoví a jede pryč.

Zkrátka, zvykla jsem si, že ve Španělsku policie skutečně chrání a vždy, když jsme potřebovali pomoc, tak pomohla, ale tady se policie ani neukázala. 

Několikrát jsme byli svědky toho, když mládež na parkovišti dělala brajgl, chlastali, muzika řvala a pořádaly se závody, kdo dříve zničí gumy u auta, ale stačila jedna policejní návštěva, jedno policejní auto a mládež se okamžitě pakovala a my měli klid.

Pokud jsme vysloveně neporušili nějaký zákaz, nikdy nás nijak nekontaktovali, jen si nás prohlédli a jeli dál. To si myslím, že je správné a pak se můžeme cítit v klidu, v bezpečí, protože ruka zákona je někde poblíž, je vidět. To jen na vysvětlenou.

 Dnešní trasa je: