11.9.2021 Sraz vestaveb - Česko
Máme v provozu pár dní novou baterii v autě a vypadá to, že je vše v nejlepším pořádku.
Pro nás bylo klíčové a nejdůležitější, že jsme nemuseli vůbec nic měnit a veškerá hejblátka a vylepšeníčka, která jsme v průběhu naší cesty dodělávali jako je dobíjecí booster, původní energoblok, měnič napětí na 2000 W, lampičky, světýlka, lednice, topení a já nevím co vše už tam Zdenda za 7 let našeho putování namontoval, ale nic z toho jsme nemuseli dávat pryč. Ono se lehce řekne, to se jednoduše prodá, ale za kolik a proč?
Za pár šupů a jen pro to, že se to bude spolu hádat, že nebude vše fungovat, jak má, to bychom do toho nešli a koupili bychom zase obyčejné, sice kvalitní, ale obyčejné nástavbové trakční baterie a tiše se modlili, aby nám vydrželi alespoň do další výměny za dva roky. Ale s ohledem na to, že se to ani jednou nepodařilo a vždy jsme byli těsně před uplynutím dvou let vytrakovaný a tedy totálně bez proudu, nemyslím si, že by to mohlo být v budoucnu jiné.
Pokud se baterie používají tak intenzivně jak je my využíváme a vybíjíme, tak těch 200 vybíjecích cyklů zkrátka na dva roky nevyjde a vždy nás konec druhého roku stojí nervy, jestli večer budeme aspoň jednou žárovkou svítit. Ale o tom jsem už psala dost obšírně. Jedeme na sraz vestaveb, který pořádá pan Krs. Faktem je, že jsme k tomu přišli jako slepý k houslím. Chtěli jsme se setkat hlavně s Karlem a Jaruškou, kteří shodou okolností mají vestavbu od pana Krse a tak slovo dalo slovo a my jedeme za nimi, kde bude spousta vestaveb. Pravda, maličko jsme tam byli trochu navíc a působili drobet nepatřičně, přeci jenom to byl slet vestaveb, které vyrábí pan Krs a do toho náš Dethleffs. Pro nás bylo i velmi zajímavé podívat se, kam se pan Krs posouvá, jaká vylepšení mají nové vestavby. Známe, pomalu do detailu vestavbu našich přátel Zdendy a Alenky a opravdu jsme si mohli vše osahat, vyzkoušet. Přátelé nám dovolili lehnout si do příčné postele, tak jak jí mají oni zabudovanou, jestli se vejdeme, mohla jsem si prohlédnout a promyslet funkčnost jednotlivých úložných prostor a když jsem viděla jejich uspořádání, které si nechali na přání udělat, jednoznačně paráda. Sami uvažujeme až nám skončí našich 10 let, což bude za tři roky, předáme našeho Flíčka dalším majitelům a sami si pořídíme, asi, možná, určitě nějakou vestavbu, a tak nasáváme inspiraci a okukujeme, co kde je špatně a co je naopak velmi povedené, ale tím nemám na mysli jen vestavby od pana Krse, ale okukujeme i jiné značky.
A aby nebyl sraz jen o pití, jídle a povídání, udělali jsme si parádní výlet na kolech po širokém okolí. Jen byl problém, že jsme sbírali houby z kola.
Všude kolem nás rostly houby, a to se nedalo odolat. A i troch dávné historie byla.
Další kolega Roman, velký sportovec a cyklista z Jizerek tiše plakal, protože houbám se nedalo odolat. Pak nás zkoušel umluvit alespoň na 100m úseky bez sesednutí. Leč marně, nakonec se dožadoval jízdy po asfaltu, protože tam už by bylo lesů méně. Je to jako epidemie.
Jeden zahlédl hned u cesty hříbka, sesedl, protože ho tam přeci nenechá a v tu chvíli jsme sesedli z kol všichni, tedy kromě Romana, který vždy jen tiše zaúpěl a vrhli jsme se do lesa.
Ale byla to samozřejmě velká legrace a výlet jsme si všichni ohromně užívali a nakonec z toho byla plná chladící taška, kterou vozím na svačinu.
S Jaruškou jsme oloupali spoustu cibule, nakrájeli houby a byla bašta. Každý měl nějaké to vajíčko v lednici. Jen Michal neměl žádné a těch svých dvou se nechtěl za žádnou cenu vzdát, hamoun. Ale smaženice byla luxusní a snědli jsme celý velký pekáč od remosky.
