5.9.2021 Karlovy Vary - Česko
Opět se nedá říct nic jiného než Čechy krásné, Čechy mé. Tím, jak jsme už skoro sedm let na cestách a v některých zemích jsme byli opravdu hodně dlouho, tak se do Čech, domů, vracíme rádi.
Vracíme se domů, protože zatím jsme nenašli zemi, kam bychom se případně odstěhovali. Vždy, když jsme někde déle, tak si pohráváme s myšlenkou, že bychom tam mohli žít, ale pak nastane čas odjezdu a těšíme se do té naší malé České kotlinky.
Jistě, můžeme nadávat na naši politickou scénu, která předvádí neskutečné věci a řekla bych, že si s naším národem poslední roky dělá, co chce, ale když se ohlédneme do minulosti, tak kdo si s námi nedělal, co se mu zlíbilo? Vůbec nemusím chodit daleko do minulosti, stáčí si jen vzpomenout na dobu komunismu, na kterou už lidé zapomněly anebo se snaží zapomenout a se slzou v oku vzpomínají na pivo za pár korun a rohlíky za haléře. Krátká doba samostatnosti první republiky byla krásná, prosperující, ale příliš krátká a velmi brzy skončila.
V Itálii jsme cestovali skoro rok a na jihu bychom docela určitě mohli žít. Pro někoho špinavá Itálie, plná bordelu, odpadků a tak podobně, ale pro nás krásná, příjemná s úžasným rytmem života na hony vzdáleným od toho našeho. Na jihu Itálie, nebo Sicílie, tak tam by se nám hodně líbilo. Španělsko, tak to je kapitola sama o sobě. Kanárské ostrovy, kde jsme nakonec byli devět měsíců a procestovali, kromě prcků, malých ostrovů všech pět hlavních, tak tam se taky žilo naprosto perfektně. Celoroční příjemné klima a člověk si tam může vybrat ostrov, který je jeho srdéčku nejmilejší. Nádherně zelenou La Palmu, příjemné Tenerife, kde je od všeho kousek, turistickou Gran Canaria, kde to na jihu žije, ale sever je stále poklidný nebo dramatické ostrovy Lanzarote a Fuerteventura plné dávno vyhaslých sopek, nádherně barevných útesů, skal a divoké přírody. Pevninské Španělsko by stálo také za úvahu díky nesmírně příjemným lidem, kteří se stále usmívají, odpovědí na pozdrav a co si budeme povídat, je to destinace, kde bychom i s našimi bídnými důchody mohli žít.
Turecko, kde jsme byli ve dvou cestách šest měsíců je překrásné a tam bychom sice žít asi nemohli, ale docela určitě bychom se tam rádi vrátili. V Turecku by se nám žilo docela určitě velmi dobře, ale to je spíše moje domněnka, protože je něco jiného jen po Turecku cestovat anebo žít. To jsou dvě zcela odlišné věci a pravdou je, že je to velmi odlišná kultura, co by mě od života tam docela určitě odradilo. Přesto, že nám dlouho chyběl zvuk večerních modliteb znějících z minaretů, ohromné trhy ovoce a zeleniny v každém městečku, úžasná srdečnost lidí, která nejde ani popsat ani vysvětlit, tak o této zemi víme tak málo, že myšlenka na toto téma už je z říše sci-fi. Vůbec nic nevíme o tom, jak tam žijí normální lidé, jaké mají starosti a problémy, jak je vyřešená zdravotní péče a tak podobně. V Turecku jsme se cítili velmi příjemně, ale to jsme byli turisté, kteří jsou v Turecku velmi vítaný, a ne místní lidé.
V Čechách budeme měsíc a čeká nás spousta vyřizování, zařizovaní, nákupů a tak podobně. Hlavně naše vnučka Timiška. Budeme kupovat novou baterii, musíme znovu prodloužit cestovní pojištění, opět to bude celoroční, bez návratové, musíme ke všem možným lékařům a navštívit přátele. Bude toho hodně a celý měsíc máme dopředu velmi pečlivě naplánovaný, den po dni.
Dnešní trasa je: