25.8.2021 Schwetzingen - Forst - Bádensko - Württenbersko - Německo
Než budu pokračovat v cestopisu, a protože se veskrze nic neděje, tak bych jen ukázala na klasické německé stání, slengově „štélplac“ ve městečku Schwetzingen, kde jsme stáli a odkud jsme podnikli velký výlet do města Heidelberg.
Velké parkoviště, kterých je všude na vidle a na něm jen značka se směrovkou, kde je to pro nás vyhrazené. Tady si aspoň dali práci a vyznačili stání, ale na mnohých parkovištích není ani to, jen značka. Někde je jen bez vyznačených míst na zemi, pod značkou s obytky další značka s počtem míst, a to je vše. Není tady nic, vůbec nic, co bychom všichni potřebovali.
Výpustní místo, možnost natankovat vodu a kde bychom se mohli zbavit obsahu toalety a o odpadkovém koši, neřkuli, popelnici se snad ani nemá cenu zmiňovat, tak tu tady nenajdeme a nenajdeme to na spoustě dalších míst vyhrazených pro obytná auta a karavany po celém Německu, ve Francii v Itálii a samozřejmě ve Španělsku je situace s odpadky mnohem lepší. Jedná se mi o to, že tlaky na budování stání pro obytná auta a karavany v Česku jsou, ale jdou podle mého špatným směrem.
Domníváme se, že pro nás je v první řadě důležité bezpečně zaparkovat, přenocovat, aniž bychom riskovali pokutu a pak až na druhém místě je to ostatní. Vodu tankovat nepotřebujeme každý den, toaletu vyprázdnit dokážeme si poradit třeba na čerpačce a zbavit se vody z odpadních nádrží taky není problém třeba vzít kýbl a vodu odnosit do příkopu u silnice, ale postavit se na místo, kde nám nehrozí pokuta je už občas oříšek, zvláště v Čechách.
Opravdu si myslíme, že by bohatě stačilo u nás doma začít jen s obyčejným stáním, jen se značkou, kolik je vyhrazených míst pro obytná auta a počkat, jak dalece jsou místa využívána. Myslíme si, že nemá smysl tlačit na obce, vesnice a městečka do budování stání za několik milionů, zvlášť, když bojují s každou korunou na daleko důležitější výdaje.
Párkrát jsme byli na zasedání zastupitelstva malé obce ve Středočeském kraji, kde doslova šachovali a kouzlili s tím málem co měli na celý rok k dispozici. Veřejné osvětlení potřebovalo opravit, hasiči potřebovali nové hadice, dětské hřiště dosluhovalo a místní už několik let doslova žebronili o zastřešenou zastávku autobusu, aby děti, které jezdí autobusem do školy a staří lidé k doktorovi, nemuseli stát na dešti a mohli si alespoň sednout na lavičku. Peněz bylo málo a zdaleka se nedostalo ani na to nejnutnější, a to nemluvím o malém sportovišti, dotaci pro maličkou prodejnu potravin, vánoční setkání místních na náměstí a další a další akce a do toho bychom chtěli, aby vybudovali stání pro obytná auta se stojany na vodu a tak dál. Bylo by skvělé, kdyby se síly zapřely nejschůdnějším a nejméně finančně náročným směrem, protože to je začátek, na kterém se dá stavět. Nejhorší je, když se tohoto tématu ujmou lidé, kteří jezdí skoro jen do kempů a vyžadují veškerý komfort a pak komunikují za nás všechny s představiteli obcí, kteří by měli eventuální zájem o vybudování stání.
Pokud jim předloží požadavky ne karavanistů a cestovatelů, kteří jsou většinou velice skromní, ale svoje představy a svoje přání, tak pak stání pro nás bude i nadále méně jak šafránu.
Další věc, která u nás v Čechách chybí je možnost nařezat si a koupit pugét čerstvých kytek přímo na poli. Po celém Německu jsou takovéto plantáže kytek, kde jsou všechny možné květiny, tak jak v průběhu léta vykvétají.
Květinové políčko je skoro vždy u nějaké vesnice, nebo jen někde na okraji pole majitel vyhradil část pozemku a tam pěstuje kytky, které si může každý natrhat a samozřejmě zaplatit. Je báječné, když si můžeme nařezat čerstvé květiny do vázy podle barvy, kterou máme oblíbenou anebo, která se nám hodí do našeho interiéru. Vždy u takového pole kytek je kasička, kam se hází peníze. Co vím od přátel z Německa, tak tato služba je hojně využívána a opravdu neexistuje nezaplatit. Třeba ne úplně požadovaný obnos, ale zaplatí každý a pokaždé. Zkrátka, neexistuje, ale možná že i existuje, natrhat, nařezat, nastříhat si kytky a nezaplatit, a i že by se kasička ztratila. Na hodně frekventovaných místech jsme viděli kasičky v kvádru betonu, který hned tak nikdo neodnese, ale obyčejně u vesnic, které jsou stranou, je za pokladničku plechová trubka s otvorem na platbu připevněná na nějaké tyči ve výšce. Většinou na tyči s pokladničkou je pověšený na provázku nůž a nůžky, aby si každý mohl pohodlně kytici nařezat. Obvykle je i cena za jednu kytku nebo puget, ale to jsou holt Němci. Nikdo si nedovolí nařezat kytek plné auto. Každý si nařeže kytici do vázy, zaplatí a odjede. Viděli jsme kvést okrasné slunečnice, na začátku léta pivoňky, různé letničky, teď kvetou gladioly, jiřiny a budou následovat listopadky.
Zajímavý přivýdělek pro někoho, kdo má rád květiny, kdo se jimi rád zabývá, kdo nelituje času a co si budeme povídat, v důchodu, když jsme už celý den doma, proč nepřijít k nějakému obnosu. Některá pole jsou veliká, některá vyloženě maličká. Jistě, je to spousta práce, květiny se musí obhospodařovat, plít, zalévat, hnojit.
Cibuloviny se musí dostat na zimu ze země, zrovna tak hlízovité květiny, ale stále je to o tom, že pro někoho je to určitě slušný přivýdělek. Tím bych asi další pohled na Německo ukončila.
Dnešní trasa je:
