24.8.2021 Heidelberg - Bádensko - Württenbersko - Německo
Brzo ráno odjíždíme z přeplněného stání pro obytná auta. Naštěstí je tu tolik místa, že jsme se všichni vešli a nikdo nezůstal venku. Jen ti co přijeli už za tmy, zaparkovali na normálním parkovišti, ale to asi tak nevadí, pokud odjedou včas.
Jedeme stále podél řeky Neckar a míjíme stále nějaký hrad, zámek nebo pozůstatky různých pevností.
Bohužel, nešly všechny vyfotit, protože jsou buď hodně vysoko nebo skrytý stromy anebo jen se nedá zastavit.
Burg Guttenberg, Burg Hornberg, burg Zwingenberg a tak dál,
je jich tady kolem nás hodně.
My však dneska míříme do města Heidelberg, kde je ohromný hrad Schloss, který snad ani nemá kloudné jméno. Všude je uváděn jako Schloss a hotovo.
Bohužel, v Heidelbergu se nedá nikde kloudně zaparkovat a parkovat nějak hloupě u nákupního centra, kde je omezená doba stání a riskovat pokutu se nám nechce.
Tak nakonec Zdenda našel stání pro obytná auta kousek dál ve městě Schwetzingen, které je od Heidelbergu vzdálené 15 km. Je to poněkud z ruky, ale zato stojíme na bezpečném místě mezi kolegy z Německa.
Tak nějak si myslím, že kdyby se něco dělo, tak by dokázali už jen svojí přítomností případné nenechavce odradit.
Jedeme tedy do Heidelbergu velmi příjemnou cestou z 90 % po asfaltových cyklostezkách, ale i pokud jsme se dostali na chvilku na silnici, musím německé řidiče pochválit, na silnici se chovají k cyklistům velmi ohleduplně.
Ovšem, Zdenda poněkud neplánovaně najel na silnici, která vede vysoko nad Schloss, vlastně až nahoře na vysokém kopci nad městem.
Tam, kde je vysoký stožár televizní přijímač či co to tam je, tak až tam vede lanovka, ale my jsme celý ten příšerný kopec vyjeli na kolech, neplánovaně, jak jinak, ale silnice tentokrát neuvěřitelně prudce stoupá nahoru. Pár serpentin a myslela jsem, že vypustím duši.
Dostali jsme se až na vrchol kopce k televizní věži a já myslela, že vypustím duši. Hlavně, na kopec jsem nebyla vůbec připravená, protože Zdenda tvrdil, že pojedeme kolem 30 km a po rovině! Všechno je jinak. Ujeli jsme nakonec skoro 50 km a v tom děsný kopec. Opět se budu muset více zajímat o trasu výletu.
Když vím, co mě čeká a nemine, když vím, co je přede mnou a co se holt vyjet musí, tak nemám nejmenší problém, jsem sice utahaná, urvaná, vyřízená, ale spokojená, že jsme to dali, dokázali, ujeli, vyšlapali, ale když jsem psychicky připravená na něco úplně jiného, tak pak mám drobný problém. Ale to je jen a jen v hlavě a v komunikaci.
Samotné město se rozvinulo až ve středověku, za vládců regionu Porýní – Falc. Roku 1368 zde byla založena první univerzita na čistě německé půdě.
Asi nejvýznamnější postavou Heidelbergu byl kurfiřt Fridrich V, který zkrášlil hrad pro svoji nevěstu Alžbětu Stuartovnu, dceru anglického krále Jakuba I.
Založil tady honosné zahrady a zámek vyšperkoval pro urozenou nevěstu.
Muselo to tu být překrásné, protože i teď, kdy je skoro vše v rozvalinách, tak i to co zbylo ze zámku je honosné a monumentální.
Dochovalo se torzo brány, kterou Fridrich postavil za jedinou noc pro svou nevěstu.
Brána vede samozřejmě do hradu, kde je několik výstavních expozic jako je Muzeum lékárnictví, ale ohromná fronta a několik výprav s průvodci nás odradila od návštěvy.
Tak nějak si říkáme, jestli nebylo lépe, když bylo vše zavřené a na takových to památkách jsme se pohybovali zcela osamoceně.
Fridrich V. napomohl vzniku hrůz třicetileté války během níž bylo město několikrát vypleněno. Roku 1693 sem vtrhli Francouzi, kteří za sebou nechali město i hrad v troskách.
Z velkolepých fontán, zahrad, pavilónů nezbylo skoro nic. Pro nás tu zůstali jen terasy a vysoké zdi, mnohdy rozpadlé, ale i tak je neuvěřitelné, jak bylo opevnění mohutné.
Mimořádně působivá je Prašná věž, kterou francouzští sapéři podkopali a podminovaly zápalnou směsí tak, že se část věže zřítila do příkopu, čímž se z ní stala Gesprengter Turm – Věž vyhozená do povětří.
Bylo tu množství altánů a skleníků, to vše odvál čas.
Od hradu jedeme už dolů do města na hlavní náměstí Markplatz, který je obehnaný domy a hlavně, dominanta je klasicky kostel a dům radnice.
Všude jsou stolečky, restaurace, kavárny a my se i s koly proplétáme mezi davy, už abychom byli zase mezi poli daleko od města.
My však ještě jdeme na starý most, který opět nese jméno, jen Starý most – Alte Brücke. Na most vede brána se dvěma věžičkami a je to moc hezké.
Na mostě je jen jednou sousoší a pohled na zámek, hrad.
Bohužel, vše už je ve stínu, ale aspoň je pěkně vidět televizní vysílač vysoko, vysoko, převysoko na kopci, kam jsme dojeli na kolech.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Výlet na kolech:
Dnešní trasa je:
