21.8.2021 Naturpark Schwäbisch – Frankischerwald - Bádensko - Württenbersko - Německo
Včerejší den, byl dnem přesunu a tak není ani moc o čem psát. Nakoupili jsme trochu potravin a hlavně, dokoupili jsme opět benzín do centrály.
Jsme totiž úplně bez proudu. Nástavbové baterie nás definitivně opustili a přesto, že se zdají podle všeho plně nabité, tak stačí, abychom na chvíli pustili měnič a během chvíle začne kontrolka stavu baterií plakat, pískat, svítit červeně a domáhat se dalšího přísunu energie. Jediné, co je momentálně možné, tak udělat veškerou práci na počítačích přes den, nebo ráno, zkrátka za sluníčka a večer vypotřebovat jen to, co máme v bateriích v počítačích.
Pak se vše musí ukončit a nebrat proud přes měnič. Na ostatní spotřebu, jako je lehké, velmi opatrné svícení, jiskry pro lednici a nebo čerpadlo na vodu tak na to nám baterie stačí, ale na víc už ne. Tak je to teď drobet náročnější.
Hlavně hledáme stání, abychom mohli večer pustit centrálu a nikoho nerušili. To byl třeba i případ včerejšího stání na noc. Velké opuštěné parkoviště, kde jsme byli jenom my, což je nejlepší. Dneska pro změnu stojíme na stání pro obytná auta v maličké vesnici, kde je proud 1kW za 0,5 eura, což je skvělé. Hlavně, dobijeme baterky do kol a budeme je mít připravené na další výlet. Za jízdy bychom je také mohli dobít, ale těch našich pár kilometrů nestojí ani za řeč, natož na nabití baterek do kol.
Vesnička Rietenau je maličká a přesto tu vybudovali stání pro obytná auta. Sice jen čtyři místa, ale aspoň něco. Hlavně je tu možnost připojit se na elektřinu, aniž bychom platili za stání. To je poměrně dost vzácné. Mít stání zdarma s možností se napojit na proud, který je v tuto chvíli pro nás přímo životadárný. Mimochodem, vůbec není potřeba stavět honosná parkovací místa s veškerým servisem. Ohromná spousta stání, tady v Německu je bez jakéhokoliv zázemí.
Tady je to dost výjimka, ale místa jsou jakoby vykouslá z louky u fotbalového stadionu. Jsou jen vysypaná kamínky, to je jediné zpevnění, jinak tady nic jiného není. Odpadkový koš, klasicky chybí a ani není nikde v okolí. Němci jsou vůbec opatrný na odpadkové koše neřkuli popelnice.
Naučila jsem se tady dávat odpadky do malých igeliťáků, které pak vyhazujeme na zastávce autobusu. Tam jedině se můžeme odpadků nějak zbavit, ale problém je, že koše na zastávkách mají svrchu malou díru, kudy se musí pytlík procpat. Takže žádné igelitové pytle do odpadkových košů, ale malé pytlíky, ty tady fungují. Někdy se stane, že odpadky sebou vezeme i několik dnů, než objevíme nějaký koš.
Tak si myslíme, že není potřeba u nás budovat stání s kompletním zázemím, jistě, bylo by to fajn, ale když nejsou peníze anebo, když si obec není jistá s efektivitou budování nějakého stání, bohatě stačí nalajnovat na parkovišti dvě tři místa pro obytka, plácnout tam obrázek obytného auta a ono se uvidí, jestli o stání bude zájem.
Pokud zájem mnohonásobně překročí kapacitu a obytná auta budou postávat v okolí kde se dá, tak pak je na místě vrhnout se do budování a třeba i místo zpoplatnit, ale zase, rozumně, protože pokud bude stání drahé, tak hodně kolegů pojede dál a zaparkují jinde. Domníváme se, že takové stání pro obytná auta by mělo stát do 200.- Kč s tím, že pak si každý dokoupí, co potřebuje. Vodu, elektřinu. Stání, která nenabízejí nic jen to stání pořízené s minimálními náklady jako zde, by měla být zdarma a jeden stojan na elektřinu se čtyřmi zásuvkami je již zpoplatněn. Ale to je stará, obehraná písnička.
Přejeli jsme na parkoviště v dalším maličkém městě Sulzbach an der Murr, opět k fotbalovému stadionu a jedeme na výlet na kolech do Švábského lesa.
Chráněné, poměrně malé území Naturpark Schwäbisch – Frankischerwald je překrásný kout jižního Německa a my jedeme vstříc dobrodružství.
Zdenda naplánoval trasu kolem 30 km s tím, že když to bude, co k čemu, myšleno, cesta bude příjemná, kvalitní a pokud možno bez zbytečného stoupání, tak trasu si protáhneme.
Jenže, cestou máme tři úseky pro horská kola. Úseky pro horská kola nejsou nijak dlouhé, zato jsou výživné.
Hlavně i díky tomu, že tady hodně pršelo a nezpevněné cesty jsou zoufale podmáčené. Jedeme překrásnými hlubokými lesy a je nám ohromně fajn.
Na jedné zastávce jsme si dali pozdní oběd, na další jsme jen odpočívali a krásný den je úžasný.
Zdenda mě jeden kopec za pomoci kurty pomohl s kolem, protože v bahně bych kolo neurvala, ale to byla opravdu výjimka, jinak cesta byla většinou luxusní, buď asfalt nebo kamínky a v lese, v chládku se jelo nádherně.
Na noc jsme se přesunuli do maličkého městečka Rietenaou na stání na neděli a hlavně, na přípojku elektřiny.
Zítra plánuji něco dobrého upéct, borůvkový koláč už je snědený, něco dobrého uvařit, koupila jsem pěkný květák, potřebuji zase po čase uklidit, vytřít, vyluxovat, vyklepat, vymýt a k večeru pojedeme někam zkusit štěstí na internet.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa na kolech je:
Dnešní trasa je:
