15.8.2021 Titisee - oprava elektrocentrály - Černý les - Bádensko - Württenbersko - Německo
Přesně jak jsem si myslela a jak bylo domluveno, Zdenda se hned po ránu vrhnul na opravu centrály.
Bohužel, zrovna teď centrálu potřebujeme víc, než by bylo zdrávo. Opět jsme bez proudu, máme vytrakované baterky a ty drží jen velmi málo proudu. Takže večer jsme pomalu o svíčkách. Doufali jsme, že do září vydrží, ale bohužel. Jak to, tak vypadá, trakční baterie nám opravdu dva roky nevydrží, zvláště, když je špatná zima.
Být na zimu na Kanárských ostrovech, tak jako vloni, tak by nebyl nejmenší problém. Permanentní vysoké slunce, které skoro nehází žádný stín je ideální pro nabíjení baterií ze solárek, tam se baterie nabíjí pomalu celý den a skoro se nám nepovedlo je vybít, ale letošní zima byla příšerná a ta trocha slunce moc nepomohla.
Páčka On x OFF - tady vznikl problém.
A protože Zdenda stále opravuje naší báječnou centrálu, a protože se nás občas někdo ptá, jak často používáme centrálu a zda si jí pořizovat, dovolím si takové malé zamyšlení na téma CENTRÁLA A CESTOVÁNÍ MIMO KEMPY a samozřejmě, otázka vestavbových baterií s touto problematikou velmi úzce souvisí.
Takže se opakuje situace, kdy máme měsíc před výměnou a baterie jsou už tak špatné, že udrží v sobě jen velmi málo proudu. Má to zase jednu výhodu, že večer uděláme velmi rychle co je potřeba a jdeme spát. Žádné ponocování! I když, Zdenda občas přetáhne večerku, kdy má mobil napojený na baterku z motoru, ale napojit počítač, což by taky mohl, má na svůj počítač napáječ do zapalování, ale to bychom taky ráno nemuseli odjet, což se nám ostatně už stalo a pak přijde ke slovu opět, tolik zatracovaná centrála.
Četla jsem několik diskusí o použití centrály na cestách. Někteří hájí použití nebo spíše někteří sebou centrálu vozí pro případ nouze a někteří jsou velkými odpůrci, protože za celou dobu svého cestování se nedostali do situace, kdy by centrálu potřebovali.
Každá skupina, zastánců i odpůrců má svoji pravdu. Pokud jezdím na pár dnů, na dovolenou nebo třeba i na několik měsíců, na celou zimu to je jedno, tak strašně záleží na tom, kde trávím zimu, co v autě dělám a jak v autě žiju. Jestli pracujeme na počítačích, jestli používáme jen tablet, jestli si rádi na delším pobytu něco rádi upečeme v remosce,
Včera upečený slibovaný borůvkový koláč, díky centrále.
jestli máme televizi anebo, jestli se rádi podíváme na nějaký film v počítači za dlouhých zimních večerů, kdy je venku zima, prší anebo jen je ošklivo, že se nedá sedět venku. Někteří cestovatelé nedají dopustit na kávu z nespressa a bez domácího kávovaru si nedovedou cestu představit. Samozřejmě, pak jsou tu hlasy o tom, jak je centrála hlučná, jak ruší okolí a jak jí během chvilky někdo okamžitě ukradne.
Pokud vezmu naše zkušenosti, tak nám se centrála velmi osvědčila a používáme jí, když je potřeba a když to samozřejmě jde.
Titisse a včerejší centrálování.
Viděli jsme už na několika stání pro obytná auta cedulku, v kterých hodinách je možné centrálu pustit. Většinou je to doba kolem třech hodin a to od 17 – 20h večerní. V té době si nikdo nemůže na spuštění centrály stěžovat. Ten, kdo jí má, chce nebo potřebuje ji pustit, může, ale takových stání je hrstka.
Pak je tu otázka vzdálenosti, jestli centrálu máme vyloženě u auta a stojíme těsně vedle sebe, pak je to samozřejmě problém a strašně záleží na domluvě se sousedy. Anebo vezmeme prodlužovací kabel a centrálu dáme za nějakou terénní vlnu, nebo někam do dolíku, nebo jí vrazíme za křoví anebo vyloženě za svah, kde je to vhodné. I když se nám už několikrát stalo, že soused suverénně k večeru vyndal a nahodil centrálu a nikoho se na nic neptal. Nikdy se nám nestalo, ani náznakem, že by se někde někdo objevil a měl snahu centrálu ukrást. Stejně jsme vždy vzhůru, stejně centrálu aspoň jedním okem hlídáme a pokud jde někdo okolo, tak je to spíše zvědavec jak zloděj, protože s 25 kilovou centrálou by se hodně blbě utíkalo. Ale ano, určitě by to šlo, vyčíhat si místo, vyhodnotit situaci, obhlídnout si možnosti, přijet až k centrále autem, odpojit jí, hodit do kufru a honem odjet. Tak by se dala centrála nejlépe ukrást, ale nedovedu si moc představit zloděje, který náhodně jede po parkovišti, kouká, kde by co ukradl a naše centrále je na takovém místě, kam by se dalo zacouvat. Náhoda je blbec, může se to stát, ale my jsme stále v autě, nespíme, je okolo třeba deváté večer a docela určitě si všimneme případných manévrů v blízkosti naší centrály. Pak už stačí jen vylézt z auta a dát nepokrytě na jevo, že si svůj majetek hlídáme.
Ale jak říkám, nikdy se nám nic takového nepřihodilo, to jen modeluji, nebo spíše se zamýšlím nad možnou situací. Pokud víme a máme v plánu večerní použití centrály, snažíme si k tomu vhodně vybrat místo na parkování. Stačí jen okraj velkého parkoviště, nebo si stoupnout tak, abychom odstínili hluk a zase se snažíme dát centrálu co nejdál.
Třeba jí strčíme za kontejnery s tříděným odpadem, nebo za různé budky infocenter, které jsou opuštěné, mnohdy stačí velké betonové květináče a tak podobně. Samozřejmě, úplně nejlepší jsou na večer opuštěná parkoviště, kde na noc stojíme úplně sami. Většinou jsou to parkoviště u turisticky zajímavých míst, kde je přes den plno aut, ale už odpoledne se vyprázdní. Mám jednu takovou hezkou příhodu ze zimy z jižní Itálie. Veliké parkoviště, kam jsme dojeli pozdě odpoledne, už bylo k večeru a úplně prázdné. Já naplánovala na centrálu upéct nějakou dobrotu ke kávě a tuším, zapečené brambory s masem a zároveň, protože už několik dní bylo pod mrakem, potřebovali jsme dobít baterky. Postavili jsme se do rohu parkoviště, já zadělala těsto na koláč, a ještě, než stačil Zdenda vyndat centrálu, přijela vestavba Italů, a protože se rádi druží, tak si samozřejmě stoupli hned vedle nás. Podotýkám, na parkoviště by se vešla dobrá stovka aut. Samozřejmě naše záměry netušili, ale my je nechtěli rušit, já už připravený koláč v remosce, a tak jsme přejeli na opačný konec parkoviště. Neuběhlo ani deset minut, už byla tma jak v ranci a přijela klasická obytka Italů, a protože zřejmě vestavbu vyhodnotili jako méně důvěryhodnou, stoupli si opět vedle nás. To už bylo neštěstí, manévrovací prostor se nám velmi zúžil a už nebylo kam se vrtnout. Respektive kam přejet, abychom je nerušili. Patová situace. Nakonec to vyřešil Zdenda, na Italy zaťukal a vysvětlil jim, jak tady přejíždíme po parkovišti kvůli centrále a že budeme mít dvě hodiny puštěnou centrálu, sice v lese, na okraji parkoviště, ale kdyby je to rušilo, tak aby přejeli ke kolegovi a že je to taky Ital. Mávli rukou, že jim to nevadí a bylo to. Tím jsem chtěla říct, že spousta cestovatelů je velmi vstřícná, chápavá, hlavně z jižních zemí a ruka noha se dá domluvit vše. Ono totiž hodně lidem v tu nejnevhodnější chvíli dojde proud a musí aspoň na pár minut nastartovat auto, aby se jim maličko baterky dobily a nějak přežili noc. My jsme si z tohoto důvodu dokoupili dobíjecí booster, který nám za velmi krátkou dobu slušně dobije baterky a my pak můžeme, třeba maličko omezeně, ale můžeme fungovat. Spláchneme na toaletě, můžeme topit, protože uvnitř trumy je hořák, ventilátor a zapalovač hází elektrickou jiskru a tím se zapálí, funguje nám lednice, protože k zapálení hořáku také potřebuje jiskru, můžeme trochu svítit a fungují nám vodovodní baterie, čerpadlo je na elektriku. Sporák zapálím sirkou, to je jediné, co může fungovat bez elektriky. Proto bych nikdy neodsuzovala kolegy, kteří na stání na půl hodiny nastartují auto, protože ani já nevím, kdy se to přihodí mě. Velkým řešením jsou LifePo baterie, protože ty mají ohromné množství trakcí tuším 2000 oproti našim 200 a než se vytrakují, tak to opravdu pár let trvá. Jenže jsou hodně drahé a v době, kdy my jsme poprvé vyjeli, což už bude 7 let, tak tyto baterky byly v plenkách a mnohem, mnohem dražší, než jsou už dneska. Totožná kapacita, kterou jsme pořizovali v trakčních bateriích, by v LifePo tenkrát stála kolem 90 tisíc.
My jsme věděli, odhadovali, že nám baterky vydrží, mohly by vydržet dva roky. Že je budeme měnit jednou za dva roky v ceně okolo 5 tisíc, ale máme každé dva roky nové. U LifePo byl tenkrát jakýsi předpoklad, kolik asi tak mohou vydržet a zkušenosti z použití v obytných autech byly u nás v Čechách pramalé. Samozřejmě jsme sledovali zkušenosti těch, kteří je už měli, ale jak říkám, málo zkušeností, nejasné predikce výdrže a omračující cena. Tak jsme holt šli do nástavbových olověných trakčních baterek a ukazuje se, že tak jak někomu vydrží 3–4 roky, tak nám stěží 2.
Už po třetí dojíždíme letní cestu a naše téměř dvouletá baterie je za zenitem, a to jsme potřebovali jen jeden jediný měsíc k plné spokojenosti. První sadu baterií jsme kupovali zároveň s naším Flíčkem a jejich stáří a kvalitu jen odhadujeme. Vlastně, úplně jsem zapomněla, že letos v zimě jsme díky počasí baterie vytrakovali velmi rychle, rychleji, než je u nás zvykem a ve Španělsku jsme museli koupit nové baterie. Díky nabídce a požadovaným rozměrům na baterie jsme museli koupit obyčejné netrakční olověné s tím, že po skončení letní cesty stejně budeme kupovat nové trakční u našeho tradičního prodejce. Máme oblíbenou velkou prodejnu autobaterií kousek za Benešovem, kde nám odečtou z ceny nových váhu starých. S ohledem na to, že se ceny LifePo baterií snížili a my vlastně do skončení cesty budeme potřebovat ještě určitě dvě sady možná tři, tak je na zváženou, jestli nejít do LifePo, ale to musí rozhodnout velitel vozu.
Tímto bych asi otázku cestování versus elektrocentrála versus baterie a vše co se k tomu váže ukončila. Otázek kolem používání centrály na cestách je samozřejmě víc, ale to bych tu mohla psát ještě zítra.
Je půl druhé a Zdenda po skoro pěti hodinách opravy dává centrálu do kupy a já tiše doufám, že se oprava zdárně podařila.
Uvidíme, jestli ještě někam dneska pojedeme. V plánu je Edeka, kterou máme cestou, jestli a zda by se nám podařilo se připojit k jejich síti. Cestou máme taky McDonalds, který by byl pro nás nejlepší, ale podle mapy to vypadá že má velice malé parkoviště, vlastně, skoro žádné. Tak uvidíme.
Oprava centrály se podařila, Zdenda je šikulka a centrála si spokojeně přede. Mám to doma šikulku.
Sláva a my můžeme pokračovat v cestě. Zítra jedeme do nitra Černého lesa. Hluboká trhlina Pekelného údolí - Höllental bude velmi zajímavá. Jen škoda, že tam nevede cyklostezka. Bývali bychom si ji projeli na kole. 40 km trasa tam a zpět.
Večer jsme se ještě šli na procházku, jen se cournout po okolí. Večer ještě Zdenda zpracoval videiko z opravy centrály.