10.8. 2021 Rýnské vodopády - Švýcarsko
Přejeli jsme na parkoviště k Lidl, kde je ještě několik velkých prodejen a parkoviště je jednak dostatečně velké a druhak, myslíme si, že jsme do určité míry na bezpečném místě.
V plánu je celodenní výlet a pak přejedeme na další parkoviště. Stání pro obytná auta se nakonec ukázalo jako placené.
Cesta k Rýnským vodopádům je pohodová, ale docela určitě není po rovině. Několik docela slušných stoupání a krátké sjezdy. Naštěstí jsme jen nějakých 12 km daleko, a tak se to dá v pohodě zvládnout.
Hned kousíček od vodopádů je ohromné parkoviště, kde je myšleno i na obytná auta a kupodivu, cena není nijak závratná.
Takže ano, je to tu příjemné a kdo by se nechtěl trápit s hledáním místa v nějakém rozumném dosahu, zde je ideální stání s toaletami, vodou, ale bez elektřiny.
No a už jsme u vodopádů, které vznikly někdy kolem poslední doby ledové. Rýn několikrát změnil koryto, než se usadil do dnešního a vlivem tání ledovců zde byl vytvořen takovýto unikát. Rýnské vodopády (německy Rheinfall) jsou největší vodopády v Evropě co se týče vodnatosti. Jsou 150 m široké a 23 m vysoké.
V zimních měsících je průměrný průtok vody jen 250 m³/s, zatímco v létě se zvyšuje až na 700 m³/s. Maximální průtok 1250 m³/s byl naměřen v roce 1965, což je téměř dvojnásobek.
Na březích jsou dva hrady, z toho jeden, hrad Laufen, samozřejmě je to ten vyšší, větší a hezčí a tam se platí na vyhlídku na vodopády vstupné. Laufen byl založen v roce 828.
Původně šlo o rodové sídlo baronů z Laufenu, ale hrad vystřídal mnoho majitelů, než zde začali sídlit guvernéři kantonu Curych.
Roku 1829 zde byla otevřena první vinárna pro turisty, roku 1845 pak hrad odkoupil J. L. Bleuler, který začal vybírat vstupné do areálu.
Druhý hrad Wörth z 11. století je spíše zámek.
I zde se vystřídala spousta majitelů, než byl hrad v roce 1429 prodán klášteru Allerheiligen. Po zrušení kláštera se roku 1524 stal obecním úřadem města. Tady je také pěkná vyhlídka na vodopády s velkým zámeckým parkem. Rýnské vodopády se nejdříve využívali při zpracování rudy, později jako vodní elektrárny.
Nicméně, jedna z atrakcí je plavba na lodi. Jak je na lodích vidět, funguje zde několik možností délky trasy, doby a hlavně, je zde možnost zaplatit si loď, která nás doveze k jedné ze dvou věží, které jsou přímo uprostřed vodopádů, tam je molo a návštěvníci vystoupají po schodech na malou vyhlídku.
Maličkým problémem je, že loďky pojmou docela dost zákazníků, kteří se samozřejmě na plošinku nevyjedou, a tak mají výhodu ti, kteří vstoupí na loď jako poslední, protože pak jsou na plošině mezi prvními.
Půlka lodi čeká na schodech, až se ta první půlka pokochá a pustí je se taky kouknout. Jenže, to už připlouvá další loď plná turistů a v obrovském proudu manévruje a čeká, až ta loď, která už je u skály odpluje.
Bohužel, nevím, kolik plavba na vyhlídku uprostřed vodopádu stojí, ale protože jsme seděli naproti vodopádům a manévry dobrou hodinu sledovali, přišlo mi docela líto čekajících na schodech, protože lístek určitě nebyl laciný a vlastně druhá půlka lodi měla na pohled z vyhlídky jen pár sekund a pak už museli zpět.
Zřejmě tam je s nimi jeden zaměstnanec z lodi a ten je musí dostat v nějakém čase dolů. Jinak by na vyhlídce strávili hodně času, protože podívaná to musí být úžasná.
U vodopádů jsme se setkali s kolegy, kteří už ve stínu odpočívali. Nakonec jsme se vrtli do kostelní zahrady a tam si v klidu poseděli.
Faktem je, že i díky prázdninám je tu velké množství lidí. No a pak už je čas návratu. Opět jedeme krásnou krajinou kolem Rýna.
Zdenda musí hlídat jeden z mála mostů, který máme na cestě,
jinak bychom si museli docela velký kus zajet. Kolegové jsou vášnivý hledači kešek a tak se hned odpojili, jeli si po svých keškách a my už k autu.
A co by to bylo za setkání, kdybychom negrilovali a nepozvali kolegy na naše bramboráčky.
Tak jsme poseděli s Radkem, jeho ženou a jorkširkou Kessy na parkovišti na okraji města a povídali.
Kolegové dodali bavorské klobásky a večer utekl jako voda. Ke kafíčku byla samozřejmě čerstvě upečená buchta. Tak jsme poseděli s Radkem, jeho ženou a jorkširkou Kessy na parkovišti na okraji města a povídali.
Marmelada, Berusch a Kessy pokračují dál k Bodamskému jezeru a my už se hneme na zpáteční cestu směrem k Černému lesu.
Video pro denšní den, klikni na tento odkaz.
