31.10.2021 Sariňena - Španělsko
Než dneska začnu psát co se událo, chtěla bych z celého srdce za nás oba poděkovat za krásné pozdravy a komentáře v naší Návštěvní knize.
Hlavně, jsme rádi, že se někomu naše psaní líbí a že je aspoň trochu přínosem pro další cestovatele. Ať už jen informace o momentálních cenách třeba jen nafty, tak i o tom, co se v které zemi musí dodržovat a s čím se na cest setkáváme. Hlavně máme radost, že to naše cestování dokázalo už inspirovat několik kolegů, kteří se odhodlali a vydali na cesty podobně jako my. Takže, ještě jednou díky.
Pokud ovšem naše psaní někomu vadí, pokud někomu vadí styl, pravopis a nebo jen naše názorové smýšlení, nechť si vybere ke čtení něco jiného. Je spousta cestovatelů, kteří popisují svoje cesty jistě kvalitněji a docela určitě lépe.
My jsme dneska popojeli směrem k městečku Siraňena, kde je také stání pro obytná auta a s vodou zdarma. Je neuvěřitelné, jak tak malá vesnice má podle nás přepychové stání pro několik obytných aut včetně výlevky a roštu na odpadní vodu. Snad ani nemá smysl přemýšlet a hledat kam se na večer vrtnout, protože tady je tolik možných stání podporovaných obcemi a městy, že mi to hlava nebere.
Je znát, že Španělsko je v tomto hodně, hodně dalekko před námi. To co se u nás pomaličku a velmi zlehka klube na svět, je tady už samozřejmostí. Španělsko je zemí karavanistů, ohromná síla místních obytných aut je zcela patrná a když k tomu přihodím spoustu dalších cestovatelů z okolních zemí, kteří jezdí do Španělska na celou zimu, tak ani není divu, že je tady tolik možností stání.
Vždyť jen včera na okraji Zaragozy bylo na stání kolem 70 obytek na několika velkých parkovištích a ti skoro všichni se jeli podívat do města. Do města, kde nechali peníze za vstupné, restaurace, potraviny, naftu a tak jako my alespoň za plyn, potraviny a tramvaje. V pátek před víkendem jsme byli kupovat plyn, doplnit potraviny a jeli jsme tramvají do města a zpět. A to Zaragoza má taková velká stání po obvodu města minimálně tři. Marně si říkáme, proč by taková obyčejná stání nemohla být na okrajích Prahy. Asi zatím nenazrál čas.
Při cestě Zdenda zahlédl odbočku na jakousi vyhlídku, a tak tam jedeme. Vůbec nevíme, jak to tam bude vypadat a jen průběžně okukujeme místa, kde by se snad dalo otočit. To abychom to nemuseli celé couvat. I když, ono by se stejně nedalo nic dělat.
Naštěstí na vrcholu kopce bylo velké cosi jako parkoviště, které v mapě nebylo vyznačené, ale místo na stání na noc by to bylo jednoznačně kouzelné. Tak takový výhledy do dáli miluje snad každý cestovatel. Zdenda si ještě vyšlápl až ke kříži a jak jsme viděli na ceduli, už mnoho let se sem konají poutě z širokého okolí. Podle toho jak byli lidé oblečený na prastarých fotografiích bych odhadovala že dobrých sto let se sem vypravují přímo procesí. Jedeme ještě kousek dál až k vysílačům, ale tam už cesta opravdu končí, tam už jsme na skutečném vrchu a na jednom jediném místě máme šanci se jakš takš otočit a jet zpátky.
Kolem nás je dost pustá krajina, ale podle toho, jak jsou tu pole upravená a všede jsou zbytky obilí, hodně se tu pěstuje obilí a kukuřice, ale tu tady musí zalévat. Jinak to vypadá na hodně pustý kraj. Jen občas jsou v dálce rozházené dlouhé stavby, asi kravíny nebo slepičárny. U mnohých se vůbec nedá odhadnout, jestli jsou v provozu nebo opuštěné.
Hodně vesnic, kterými projíždíme jsou z poloviny opuštěné, polorozpadlé nebo domy na prodej. Je citelně znát odliv z vesnic do měst, ale to je asi dost všeobecný stav. Zaragoza je už poměrně daleko, žádný průmysl tu není a těch pár slepičáren a kravínů asi nedokáže uživit tolik lidí. Jinak si to neumím vysvětlit.
Zdravím všechny kuchařinky na cestách a i ty, které se na cesty teprve chystají.
Dneska jsem pekla k večeři novinku, kterou jistě spousta kuchařinek zná, ovšem já jsem jí dělala poprvé. Miluji recepty na jídla z jednoho hrnce nebo z jedné mísy, a to přesně splňuje lehký zapečený bramborák. Zde je ideální recept pro ty naše malé kuchyňky.
Zapečený bramborák
Brambory + dvě vejce + dvě cibule + uzené (jakékoliv, ale dobrá je jen opečená slanina anebo měkký salám, šunka, anglická slanina) + lžička kmínu + lžíce majoránky + kostka droždí nebo dva pytlíčky sušeného + sůl + pepř + hladká mouka + olej + rozetřený česnek.
Brambory nastrouháme na hrubém struhadle. Množství brambor určuje, kolik strávníků chceme nakrmit. Já jsem osmahla slaninu a anglickou slaninu na kostičky a na jemno nakrájené cibule, ale není to nutné, leč chutné.
Nechala jsem v troše mouky vzejít kvásek a ten jsem nalila do těsta, kam jsem přidala všechny ingredience, pořádně promíchala a zasypala moukou. Na mé množství cca 8 vrchovatých lžic mouky. Vše opět promíchám, konzistence těsta by neměla být moc hutná, spíše řidší a nechám půl hodiny kynout. Nic moc se nestane, ale ve výsledku droždí těsto maličko nadzvedne.
Peču půl hodiny pod alobalovou pukličkou a pak čtvrt hodiny na barvu.
Výsledný pokrm je vynikající a než dojedeme na večerní stání je večeře hotová. Jako přílohu jsme měli syrové kysané zelí.
Určitě varianta se silnou vrstvou nastrouhané sýra by byla taky velmi zajímavá, to vyzkouším příště.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
