28.10. 2021 Huesca - Španělsko
Celé dopoledne jsme dělali kde co, hlavně jsme měli dlouhou relaci s kamarádkou Petrou z Německa. S manželem si pořídili vestavbu, a tak bylo o témata postaráno. My se samozřejmě zajímáme i o to, jak to v Německu funguje.
Nejen co se týká práce, ale je zajímavé porovnat, jak funguje třeba jen sociální systém u nich a u nás. Co vše musí hradit a co my máme zadarmo a pak je taky zajímavé, kolik je běžná mzda a kolik jsou běžné důchody. Mnohým lidem by se po takovém rozhovoru otevřeli oči, to, když závidíme Německým důchodcům, jak si cestují v obytných autech po Evropě. Jistě, jsou bohatý důchodci a chudý, ale ten bohatý musel opravdu splnit hodně podmínek, aby kvalitnějšího důchodu dosáhl. Danění důchodů, placení zdravotního pojištění z důchodu to jsou věci nám naprosto neznáme, a to ani nemluvím o tom, že v Německu se už mnoho let odchází do důchodu v 67 letech, a to je nyní ve hře posunutí důchodového věku na 68 let, což je pro nás něco naprosto nepředstavitelného.
Takže jsme se poněkud zdrželi, ale spíš jsme taky čekali, až se víc oteplí a pak jdeme do města. Máme to kousek, 1,5 km něco nachodíme po městě a pak zpět. Huesca není ničím až tak zajímavá, jen je úžasná katedrála s muzeem, kam jsme se bohužel nedostali.
Akorát jak jsme přišli se katedrála spojená s muzeem zavírala a otevírala až v 16 hodin, což my už budeme pryč. Když už jsme se dohodli a chtěli zaplatit vstupné, tak nám paní pokladní sdělila, že za pět minut zavírá.
Tak jsme si místo toho dali na prosluněném náměstí kávu.
Zdendovo oblíbené kapučíno stálo 2 eura a moje americano 1,5 eura, což jsou velmi příjemné ceny a pro změnu, ve Španělsku v restauracích nikdo nekontroluje potvrzení o koroně, ani v McDonald’s. Zajímavé, jak se liší nařízení země od země. Tady se nosí roušky i po městě, ale nekontroluje se očkování. Jak už jsem se zmínila, ve Španělsku se opravdu žije dobře.
Příznivé ceny nejsou jen u benzínky, v potravinách, ale i v restauracích a kavárnách. Španělsko má taky zvláštnost, že všude, po celém Španělsku jsou ohromné obchody Číňanů, kteří prodávají veškerý sortiment od rybařiny, nářadí, domácnost, drogerie, zkrátka co si jen vzpomeneme a za přímo neskutečné ceny.
Takže, když doma něco zapomeneme nevadí, u Číňanů to za hubičku dokoupíme. Samozřejmě, neočekáváme nějakou zázračnou kvalitu, ale jako náhrada jejich zboží poslouží skvěle. Samozřejmě, rádi se i my zatouláme do nějakého velikého obchodu a spíše se jen díváme, než nakupujeme, protože obvykle nic moc nepotřebujeme, ale když nám cokoliv chybělo, tak u Číňanů jsme vždy dobře nakoupili.
Prošli jsme se městem a jdeme zpět na naše parkoviště. Stání se za dopoledne téměř vyprázdnilo, ale s odpolednem se zase začíná zaplňovat. Odjíždíme k McDonald’s, abychom vložili novinky do cestopisu, Zdenda nahrál svoje videa na YouTube. Jaké je naše překvapení, když v McDonald’s Wifi nefunguje, mají nějakou závadu a tak hledáme připojení od někoho jiného.
Naštěstí je tady nákupní centrum s velkou restaurací, která má otevřenou wifi. Trocha manévrování, abychom stáli co nejblíže, ještě si signál zesílíme naší anténou a můžeme vkládat. Máme sice už svůj internet, ale jen 40 Gb na měsíc, což je strašně málo. Za dva dny jsme spotřebovali skoro 8 Gb a to je moc.
Zítra už pojedeme zase o kousek dál. Dohodli jsme se, že si oblast Aragónu procestujeme křížem krážem a pak se zastavíme u kolegáčků na řece Ebro. Pepa s Hankou nás už tolikrát zvali, ale my jsme nebyli ještě v jejich oblasti, byli jsme vždy hrozně daleko od nich a teď konečně se to hodí.
Pravda je, že Pepa s Hankou za námi přijeli kusem Španělska a strávili jsme spolu jeden večer, ale teď si to krátké setkání vynahradíme Jsme opravdu kousek, a to jsme do poslední chvíle vlastně ani nevěděli, kde bydlí.
Tak si Zdenda zarybaří. Pepa s Hankou jsou velcí a dlouholetí cestovatelé, takže bude o čem hovořit a zkušenosti letitých cestovatelů jsou vždy zajímavé. Takže tolik k našim plánům. Rýma mě stále neopouští, tak se léčím jak to jen jde a snažím se držet v teple.