27.10.2021 Huesca - Španělsko

Prošli jsme se starým městem Barbastro, ale tak nějak jednalo se spíše o zdravotní procházku, jinak město není ničím moc zajímavé.

Co mě ovšem udivilo, že všichni tady nosí roušky. Zkrátka v Aragonu se ve městě nosí roušky. Nevím, jak je to v ostatních krajích ve Španělsku, možná v Andalusii se roušky ve městě nosit nemusí, ale dotazem u kolegyně Hanky a Pepy, kteří tu bydlí, tak v Aragonu ano. Roušky se nosí i na veřejnosti a řekla bych, že to tady všichni dodržují.

Chtěli jsme se zeptat nějakého policisty, jestli je to povinnost, ale na žádnou ruku zákona jsme neměli kliku. Roušky jsme si raději nasadili, abychom na sebe nepřivolali nějakou nepříjemnost. Raději jsme volali pro informace a je to tak, ale policie prý nedává žádné sankce, jen upozorní na povinnost nosit roušku. A v restauracích se kontroluje kovipas. Ale zase, není to problém, asi tak jako ve Francii.

Jelikož jsme využívali kvůli internetu McDonald’s tak přesně vím, jak to fungovalo ve Francii. To, jak se naši hospodští bouří, že budou mít málo hostů nebo, že nebudou stíhat kontrolovat zákazníky, tak jak jsme pozorovali, vše běží jako na drátkách. V McDonald’s stojí u vchodu jedna slečna nebo zkrátka jeden zaměstnanec, v ruce takový skener a automaticky všichni kdož vcházejí vyndávají potvrzení ať už v mobilu nebo na papíře. Zaměstnanec během sekundy načte RQ kód a zákazník je vpuštěn. Jeden vchod je zavřený z venku, ten je jen jako východ a vchází se jen jedním vchodem. Kdo nemá potvrzení není vpuštěn. V restauraci, kavárně i s venkovním posezením si sedneme ke stolečku a paní servírka nejdříve požádá o kovipas, ten oskenuje a pak si můžeme objednat. Je to rychlá akce, se kterou všichni počítají a o nějakém zdržení nemůže být ani řeč.

A zase, mohu se jen dohadovat, mohu o tom je přemýšlet, co je lepší, jestli takováto nařízení bojkotovat, ignorovat a bouřit se proti nim, když vím, že ve všech zemích chodili děti celý rok do školy a všechny provozovny byly otevřené, když vím, že sice měli všichni roušky, ale nezavřeli se školy, což osobně považuji za mnohem důležitější, než že jsem donucena se pařit v roušce. Nejsem samozřejmě ani lékař a ani epidemiolog, ale proboha, jak je možné že to ve státech jako je Francie, Německo nebo Španělsko funguje, že fungují roušky a že situace nebyla tak dramatická, aby se na téměř celý školní rok uzavřely školy, kadeřnictví a další a děti měli domácí výuku. Máme a používáme stejné roušky jako třeba Francouzi, to je jedno kdo, ale roušky máme stejné a u nich to funguje a u nás ne? Kde je problém?

Jak je možné, že v okolních státech si nikdo nedovolí jít do obchodu bez roušky a u nás se to běžně toleruje.

Plně chápu odpírače roušek, nikomu to není příjemné, a to jdeme jen do obchodu nebo jen třeba prohlídnout si kostel, ale co lidi, kteří mají roušky na obličeji celý den, ti musí vyloženě trpět, mohu se dohadovat o závadnosti prodýchaných roušek, o tom, jak ty roušky jsou údajně k ničemu, jak jsou ba naopak zdraví škodlivé, ale pak postavím proti tomu uzavřené školství a statisíce dětí a studentů doma, tak si říkám, že je to asi škoda, že se to u nás toleruje.

Tady se taky lidi bouří, taky stávkují za zmírnění opatření a taky se stále dokola lidem vysvětluje, jak je potřeba roušky nosit.

Děti běhají po školním dvoře v rouškách, kluci trénují na fotbalovém hřišti v rouškách, ale trénují a do školy chodí.

A aby toho nebylo málo, Zdenda se už téměř vyléčil, budeme tomu říkat z virózy a já jsem to jak jinak samozřejmě chytila od něj. To se ostatně dalo čekat, když se pohybujeme na tak malém prostoru.

Takže jsem nasadila kapičky do nosu, paralen a med od Jardy a Lenky Šestákových. Mimochodem, není nad med, který je s láskou darovaný na cestu. Takový med působí přímo zázračně. Takže do sebe cpu horký čaj, koupila jsem si hned v Mercadona pytel pomerančů a snažím se tu virózu nějak ustát. Nebude to nic vážného, ale je to nepříjemné, to je jasný.

Hodně po poledni jedeme dál. Směrem na Huescu. Dneska jsme taky aktivovali naše Simyo. Byla v nás maličká dušička, jestli nám bude karta dál fungovat. Simyo je vlastně virtuální španělský operátor, který nám byl doporučen a jako cizinci ho můžeme dobít jen na benzínkách Repsol, což není žádný problém, protože těchto benzínek je po Španělsku spousta.

Dobili jsme 20 eur, správně nás stojí jeden měsíc 17 eur a máme opět 40 Gb na měsíc + teď nově tuším 4 Gb na sociální sítě. Internet nám hned naskočil, což je skvělé, taky jsme během tří dnů hned vyčerpali 8 Gb, což až tak skvělé není.

Nafta nás velmi příjemně překvapila. Díky aplikaci v telefonu našel Zdenda čerpací stanici na trase a tankujeme za krásných 1.25 eur za litr nafty a do toho tu mají myčku, venkovní, kde Zdenda umyl auto za 2 eura. Nejdřív celé auto opláchl, pak pěna a pak oplach s voskem, a to vše za 2 eura a teplou vodou!

A aby těch superlativů nebylo málo, byla jsem taky konečně na větším nákupu. Nejdříve v Lidl a pak v Mercadona a jednoznačně mohu říct skvělé. Tady se nám bude dobře žít. Dojeli jsme na stání pro obytná auta v poměrně velkém městě Huesca, kam se zítra půjdeme podívat na zajímavou katedrálu a projdeme si pár starých uliček kolem historického centra. Máme to jen 1,5 km ke katedrále, něco nachodíme po uličkách a počítám, že zase dáme kolem 6 km, což je super, to abychom nezlenivěli.

Opět tu máme vodu zdarma a do večera se stání plně zaplnilo, celkem je nás tu 25, ale z toho jen 4 Španělé. Jinak Francouzi, Němci, dva Holanďané a my jako jediný zástupci Česka. Huesca je tranzitní město na jih Španělska, a tak je hojně využíváno.

Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.

 Dnešní trasa je: