26.10.2021 Pyreneje - Španělsko
Maličko jsme se hnuli směrem do vnitrozemí, ale stále jsme v Pyrenejích, už na Španělské straně, kde, jak doufáme, budeme v krásné krajině.
Máme ohromné štěstí, je slunečno, obloha bez mráčku, a i když je ve stínu už chladněji, na slunci je příjemně.
Opět jedeme uzoučkými silnice, kde jsme za celý den potkali pár aut, na prstech jedné ruky by se dali spočítat, což je ovšem skvělé, protože někde se silnice, no spíše kozí stezka zúžila tak, že by se vyhnout nedalo a někdo by musel couvat. Ovšem, co je překrásné, je ohromné hejno asi supů bělohlavých, které krouží nad námi.
A protože dravce jako takové mám hodně ráda a hodně jsem se o ně zajímala, a protože máme konečně náš internet, mohla jsem zapátrat, co nám to vlastně nad hlavou kroužilo.
Je to hodně zajímavé téma a zde je jen pár informací o mrchožroutech v Pyrenejích. Když už tudy projíždíme, tak ať o zdejších obyvatelích taky něco málo víme.
Nejvyššími vrcholy snadno překonávajícími tříkilometrovou hranici a některé části pohoří se dají maličko náročněji, ale dají projet. Je to také místo, kde se ještě nachází zbytky evropské divočiny, hluboké rokle, skalní chrámy a suťová pole a kde ještě krouží majestátní dravci.
Na území Pyrenejí se rozkládají celkem 3 národní parky a lze tam zahlédnout v Evropě velmi vzácného orlosupa bradatého. Ovšem nejenom jeho, je zde celá plejáda dravců, a hlavně zástupci mrchožravých ptáků, jejichž přítomnost dělá z Pyrenejí velmi zajímavou lokalitu.
Asi nejdůležitější lokalitou je oblast Aragonie, kterou právě projíždíme. A ted trocha historie. Zajímavé slovo „Muladeres“ s kterým se ve spojitosti s mrchožrouty setkáme, označuje historická místa poblíž vesnic, kde farmáři od dávných dob sváželi uhynulá zvířata za účelem jejich likvidace mrchožrouty, ale nejednalo se jen o ptáky. O ekologii se mluvit nejspíše nedá, ale nebezpečí šíření nemocí si farmáři uvědomovali velmi dobře a na tomto způsobu získávání potravy byli supi poměrně závislí.
Během minulého století došlo ke změnám v hospodaření na horských lukách a k omezení pastevectví. Mladí lidé utíkali z hor do měst za lepšími výdělky, a to velmi neblaze poznamenalo populaci nejen mrchožravých ptáků. Méně pastevců = méně ovcí, koz, krav = méně uhynulých zvířat. Počty supů v přírodě, dravce závislého na existenci stádových zvířat, se tak výrazně ztenčily.
V souvislosti s omezením nemoci šílených krav – BSE bylo navíc používání tohoto způsobu likvidace mršin v roce 2005 zakázáno. Chybějící potrava vedla k útokům hladových supů bělohlavých na ovčí stáda, probírání skládek a k dalšímu snížení jejich počtu. Dnes se opět blýská na lepší časy a opatrné přikrmování je po splnění přísných kritérií opět povolováno. Slovo Muladeres získalo v novodobé historii a v jazyce EU, dokrmovací místo mrchožravých dravců.
Nejpočetněji je v Pyrenejích zastoupen Sup bělohlavý (Gyps fulvus). Je to úctyhodně velký pták, je větší než evropští orli s výškou až 110 cm a rozpětím křídel až 265 cm. Samice snáší jen jedno vejce a po přibližně 50 ti dnech se líhne mládě, které zůstává na hnízdě až 5 měsíců. Sup jsou schopen hladovět během období, kdy je bezvětří a deštivé počasí, pokud se však dostane k potravě, je schopen do volete nacpat až 6 kg masa.
Sup hnědý (Aegypius monachus) byl donedávna mizejícím druhem, v současné době se vyskytuje hojněji jen ve Španělsku, kde žije asi několik desítek párů. Dalších několik málo desítek žije na Kavkaze a v Turecku a také na Balkáně a středomořských ostrovech. Je to největší dravec v Evropě, celý tmavohnědý, s rozpětím křídel až 285 cm. Obývá otevřené pouštní a polopouštní krajiny, živí se mršinami, dokáže ovšem lovit oslabenou menší kořist.
Orlosup bradatý (Gypaetus barbatus). Jde o dravce s poměrně úzkými křídly s rozpětím téměř 3 metry a výškou okolo 120 cm. Orlosup obývá ostrůvkovitě především vysokohorské oblasti, v zimě pak sestupuje níže do údolí. Žijí na třech kontinentech ve výškách obvykle okolo 2000mnm. Často obývají pusté, skalnaté oblasti, se srázy a soutěskami s výhledem na pastviny a louky položené níže. Potravou jsou až z 85% kosti, maso a zbytky kůží jsou důležité především v období krmení mláďat. Díky vysoce kyselému obsahu žaludku jsou schopni kosti strávit během 24 hodin, a to i pořádné kusy, 10 cm v průměru a až 4 kg těžké. Osvojili si důmyslnou techniku rozbíjení velkých kostí o skály. Vynesou vybranou kost do cca 50 až 100m výše, odkud ji pustí na pevnou skálu. Kost se roztříští a orlosup se dostane k výživnému morku.
https://www.youtube.com/watch?v=PPm-wr74G1I&feature=emb_imp_woyt
Krásné video s orlosupem bradatým.
Ovšem všichni tito dravci jdou z cesty pánu těchto hor a tím je Orel skalní. Přesto, že nedosahuje velikosti supů, všichni se mu klidí z cesty a pokud je někde mršina a poblíž kdesi na skalní římse sedí orel skalní, všichni čekají až se orel rozhodne a k potravě slétne, a až pak přijdou na řadu u hostiny supi. Zajímavé.
