25.11.2021La Pobla de Segur - Francie
Pyreneje jsou před námi a my se chystáme na přejezd do Španělska.
Pyreneje jsou ve francouzské části na rozloze skoro 46 tisíc hektarů vyhlášeny Národním parkem Pyrénées Occidentales – západní Pyreneje, kde platí velmi přísné podmínky pobytu a pohybu. Jen namátkou, v tomto přísně střeženém a pečlivě obhospodařovaném parku jednak trvale nikdo nebydlí a pak je zde samozřejmě zakázáno trhat květiny a lovit zvířata.
Táboření ve volné přírodě je povoleno pouze ve vzdálenosti odpovídající hodinové chůzi od cesty a s východem slunce musíme mít sbaleno. Tolik se praví v informacích o pobytu v parku.
Sama nevím, jak přísně se to dodržuje a od správců parku je vyžadováno, ale věřím tomu, že to tu bude dost přísné. Silnic, kudy projet Pyrenejemi je mnoho a lze si vybrat, jednak co je našemu srdéčku nejbližší anebo, co je nejbližší naší trase a pak, jak dalece se nám chce stoupat do kopců a zase dost prudce klesat.
My jsme si vybrali trasu od městečka St.Bertrand podél řeky La Garonne, která nás zavede do nádherného údolí a pak už jsme v Pyrenejích a drápeme se vzhůru. Jedeme směrem na Vielha, která už je ve Španělsku. Pyreneje už jsme několikrát překračovali, ale jednoznačně, dnešní trasa je prozatím nejkrásnější.
Hlavně, máme naprosto úžasně modrou oblohu, takže je to skvělá cesta s dech beroucí scenérií a výhledy do dáli nemají chybu. Shodli jsme se na tom, že letošní podzim je nejkrásnější, co jsme na celé cestě zažili. Vždy jsme byli na podzim někde, kde buď nebyli stromy, které se krásně zbarvily anebo přišel podzim a zima tak rychle, že jsme si ani podzim neužili. Obvykle se přihnal brzo mráz nebo spíše, ocitli jsme se v oblasti, kde už byli silné noční mrazíky anebo přišel prudký déšť, vítr a bylo po listech. Vlastně jsme si nikdy nevšimli tak krásně zbarveného listí jako letos. Tak jak ujíždíme směrem na jih, podzim se nám krásně prodlužuje a my si vychutnáváme neskutečné barvy javorů, platanů, osik.
Některé stromy jsou ve slunci jako rudé plameny, nebo naopak září jako zlato. Dneska je krásný den, jen bohužel, skoro celou cestu jedeme proti sluníčku, takže dopředu, přes sklo se nedá vůbec fotit. Tak jen co jde vyfotit do strany a nebo, pokud to jde a můžeme zastavit, tak ze stínu. Občas se vyplatí uhnout z hlavní silnice a jet alespoň kousek bokem. To je pak silnice jen naše. Občas si říkám, taky co by tu kdo pohledával, že? Z místních nikdo nemá touhu courat se uzoučkou silnicí a hlavně, oni tu bydlí a krásy okolí nevnímají a cestovatelé většinou pospíchají a takovou zajížďku považují za zbytečnou ztrátu času. Docela nás dneska zaujalo, jaké u nás doma běhají fámy o cenách nafty v zahraničí. Skutečnost je úplně jiná.
Celé Německo je cena hodně vysoká, 1,6 eur a výše, natankovat za 1.8 není vůbec žádná vzácnost, jeli jsme kvůli naftě schválně přes Lucembursko, kde jsme očekávali naftu kolem eura. Jenže i v Lucembursku je nafta za 1,395, ale stále maličko levnější než v Německu a podle aplikace i ve Francii. Francie s cenou nafty je kapitola sama o sobě. Cena 1,8 není žádnou výjimkou, spíše je běžná, setkali jsme se i s cenou 1,95 a to jsme neujeli ani kilometr po dálnici, kde je vždy cena nafty ještě maličko vyšší. Zdenda v aplikaci našel benzínku na naší trase s cenou 1,497 a to jsme si říkali, jak dobře jsme pořídili. V životě by nás nenapadlo, že se budeme plácat po ramenou, že si budeme gratulovat k tak dobrému nákupu za cenu skoro 1,5 eur za litr nafty.
A to si Zdenda dává vždy ohromnou práci s hledáním nejlevnější nafty nebo plynu, kterou bychom mohli na trase mít. Jakmile se blížíme k čtvrtině nádrže, tak už se začíná zajímat o nejnižší ceny které jsou před námi nebo v blízkém okolí. Největším průšvihem je, když nafta dochází a my musíme natankovat děj se co děj.
Pak se může docela lehce stát, že tankujeme v maličkém městě skoro za dvě aura za litr. Opravdu ve Francii funguje, že čím menší město, vesnická benzínka, tím je cena vyšší. Dalo by se možná předpokládat, že na malé vesnici bude cena nižší, protože tam tankují místní, ale bohužel, teď je opak pravdou. Ovšem cena plynu ve Francii je děsivá, 0.905 za litr plynu.
Natankovali jsme 25 litrů za skoro 23 eur. Příšerný a ten, kdo pojede s obytným autem, vestavbou, to je jedno s čím na zimu do hor a bude ve Francii tankovat plyn, měl by s vysokou cenou za plyn počítat. Dovolená ve francouzských horách se nám může pěkně prodražit. Nelamentuji nad cenami plynu a nafty, jen bych ráda uvedla věci na pravou míru a ceny, kteří někteří kolegové uvádějí jsou z říše snů a pohádek. Nejkrásnější cenu za naftu jsme měli vloni na Kanárských ostrovech, 0.90 – 0.95 eur, ale dneska to bude asi taky jinak. Španělsko se jeví velmi příjemně s ohledem na ceny okolních zemí. Cena kolem 1.25 – 1.30 je po předešlých zkušenost úžasná.
Zatím co jsem probrala cenu nafty v Německu, Lucembursku, ve Francii a teď nově ze Španělska prohlédli jsme si něco málo z krás Francouzských a poté Španělských Pyrenejí. Zastavili jsme na stání pro obytná auta ve městečku La Pobla de Segur, kde je i servis.
Sice placený, ale je. Je stále ještě krásný den, teploučko, svítí sluníčko a my se dali do louskání ořechů.
U Mosely jsme si nasbírali spoustu ořechů, které je potřeba vyloupat a usušit. Budu mít ořechy na celou zimu.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
