18.10.2021 Abbaye de Fontenay, Vézelay - Burgundsko - Francie
Sluníčko, obloha jako vymalovaná, noc proběhla v klidu, nikdo nás nerušil, neotravoval, a to je tak nejlepší.
Stáli jsme sice ve městě, ale na klidném parkovišti, což se počítá. Holt nejde vždy stát na noc na krásném místě s výhledem do dáli, ale už se těším, až budeme zase u moře, tam se občas podaří mít kouzelný výhled.
Zdenda jako obvykle volí trasu naprosto opuštěnou krajinou, jen občas se objeví nějaký statek, ale jinak jsou všude kolem nás jsou pole anebo krávy na pastvě.
Ale pravda je, že se nám takové cestování moc líbí. Auto nepotkáme skoro žádné a projíždět vesničkami je někdy opravdu zážitek.
Některé vesnice jsou kouzelně kamenné, upravené a takové hezké, ale v některých by potřebovali trochu přidat na údržbě.
Nová výstavba je moc hezká, většinou přízemní domky, přesně, jak se nám líbí.
Velká okna až na zem, nízká stavba a udržovaná zahrada. Ale to je nová výstavba, v trochu větších městech je to velmi často něco příšerného.
Nedovedu si vysvětlit, proč majitelé patrového domu dopustí, aby se okap tak zanesl, že v něm začnou růst keře, okap se pod váhou prolomí a voda při deštích teče po fasádě, což je už z dálky vidět.
A před domem je zaparkovaný bourák za nemalé peníze. To moc nechápu a takových domů, na které nebylo mnoho let ani sáhnuto je hodně.
Pak celkový dojem je dost děsivý. Takhle mě překvapilo městečko Avalon.
Krásné jméno, které mám spojené s rytíři kulatého stolu, zkrátka, očekávala jsem, marně, hezké historické město a místo toho jsme Avalonem jenom projeli a znechuceně jeli dál.
Naší dnešní první zastávkou je cisterciácký klášter Abbaye de Fontenay.
Celý klášter je zapsaný na seznam světového dědictví UNESCO.
Klášter je zasazen do krásné přírody, bohaté na buky, duby a v podzimu je to tu krásné.
Nicméně, do kláštera jsme se dneska nedostali, ale to vcelku nevadí.
Vstupné je 10 eur na hlavu a k vidění je vlastně jen klášter, hospodářské budovy okolo a strohý románský kostel. Já jsem alespoň tady upekla nový koláč, který je výborný a vhodný na cesty.
Ovocný koláč s tvarohem a ořechy.
4 vejce + cukr krystal + hladká mouka + olej nebo máslo + kypřící prášek do pečiva + vanilinový cukr + vanička měkkého tvarohu + špetka soli + ořechy + jablka + švestky + rozinky.
Vejce umícháme s cukrem a máslem do pěny a začneme přidávat mouku, kypřící prášek a trošku soli. Těsto musí být hodně řídké, aby se dalo pěkně roztáhnout po pekáči nebo remosce.
Na dno použijeme půlku těsta. Utřeme tvaroh s cukrem a s jedním vejcem do hladka. Rozprostřeme pomocí stěrky po těstě. Jablka zbavíme slupky a jádřinců a nakrájíme na tenké plátky.
Švestky nakrájíme na kousky a naklademe ve vysoké vrstvě na tvaroh. Vše posypeme ořechy, rozinkami a vanilinovým cukrem. Opatrně na vrstvu ovoce nalijeme zbylé těsto tak, aby bylo, pokud možno po celé ploše, ale když nebude, nic se neděje.
Těsto posypeme hrstí nasekaných oříšků a pečeme. V remosce 20 min pod alobalovou pokličkou a 20 min na dopečení a barvu.
Výsledná ovocná buchta je hlavně plná ovoce, oříšků a rozinek. Minimum těsta je hodně vláčné.
Není to žádná suchá buchta.
Další zajímavostí, které nás dneska čeká je maličká vesnice Vézelay.
Díky pozůstatkům sv. Marie Magdaleny se Vézelay stal velmi důležitým poutním místem.
Sv. Bernard zde vyzýval k druhé křížové výpravě, to bylo už v roce 1146, pak se tady setkali francouzský král Filip August a Francouzský král Richard Lví srdce, aby vyrazili společně na další křížovou výpravu.
Až do roku 1280 bazilika jen vzkvétala.
Od roku 864, kdy vznikla, nahromadili kněží a mniši obrovské prostředky, které jim umožnili postavit monumentální chrám v tak maličké vesnici.
Jenže, nejen světská sláva je polní tráva. Kosti sv. Máří Magdalény uložené v překrásné zlaté pokladnici se ukázaly jako falešné.
Až do roku 1280 poutníci věřili, že se chodí klanět k pravým ostatkům, ale ukázalo se, že vzácné ostatky sv. Máří Magdalény nikdy neopustili kostel St. Maximim v Provence.
To ovšem neznamená, že bychom nemohli také napsat na papírek prosbičku světici s přáním.
Košík s přáními a připravený papír a tužky jsou hned u mřížoví v kryptě, kde je relikviář uložen.
Podle množství lístků nikomu moc nevadí, jaké ostatky jsou ve zlaté schráně. Ostatně ani nám, a tak také prosíme o splnění maličkých přání.
Parkovišť je pod městem několik, a tak není problém během chvilky vyjít do prudkého kopce až k bazilice. Hlavní loď baziliky je typicky románská, za to příčná loď je už v gotickém stylu.
Bazilika měla velmi pohnutou historii a nebýt historického architekta pana de Duc, který se v roce 1840 zasadil o znovu vybudování, obnovení baziliky.
Kostel nejdříve zničil požár, pak byl vypleněn hugenoty, během Velké francouzské revoluce byl znesvěcen, následně několikrát zasažen bleskem až v první polovině 19. století byl už definitivně zničen a na spadnutí.
Přesto se dneska procházíme naprosto jedinečnou stavbou a jen udiveně obdivujeme lidský um a vytrvalost. Kostel se podle dobových kreseb podařilo znovu postavit, opravit do dnešní krásy. Za kostelem je nejen krásná malá zahrada, ale i park, odkud je úžasný výhled do dáli.
Odjeli jsme do další maličké vesnice Saint Pére, kde spíme, jak jinak, u hřbitova.
Očekáváme klidnou noc, protože u hřbitova to nemůže být jinak.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz. Bude vloženo později.
Dnešní trasa je:
