16.10.2021 Chalon en Champaň - Francie

Včerejší den jsem věnovala vínu z oblasti krásné řeky Mosely.

Včera jsme také přejeli z Německa do Lucenburska, kam jsme jeli na stání pro obytná auta a musím říct, že nejen že tady mají naftu za velmi příjemnou cenu, ale stání je naprosto jedinečné.

Snad ani jednou se nám nepodařilo stát na oficiálním stání, kde by bylo vše a zadarmo. Stalo se nám, že jsme párkrát měli štěstí na stání s elektrickou přípojkou zdarma, vodu většinou vyhledáváme tak, aby zdarma byla, ale někdy to taky nejde a vodu si musíme zaplatit.

Na noc stojíme vždy zdarma, ale aby tam bylo vše toto zdarma, tak to se nám docela určitě stalo poprvé. Lucemburské vévodství nás opět velmi příjemně překvapilo.

Po létu a nyní pár dnech strávených v Německu, kdy kolikrát celý den vozíme odpadky, než se nám podaří objevit nějaký, jakýkoliv odpadkový koš, tak tady máme na osm míst pro obytná auta šest popelnic a jeden odpadkový koš.

Takže, nejen, že máme elektřinu, vodu, výlevku toalety a stání zdarma, ale ještě máme skoro každý svoji popelnici téměř jen pro sebe.

Přejíždíme už do Francie a naše cesta vede do Verdunu, kde se odehrála jedna z nejkrvavějších bitev první světové války.

Bitva u Verdunu trvala skoro 10 měsíců a uvádí se, že při této bitvě zahynulo na 300 tisíc vojáků a raněno bylo 400 tisíc vojáků. Je to obrovské číslo, které je pro nás jen těžko představitelné.

 

Žili kdysi mužové v nejlepších letech, ale padli, aby se zmocnili toho kopce. Kopce, jejž už částečně tvořili mrtví. Po bitvě tu tleli, spojeni bratrsky ve smrti…    Georges Blond, Verdun.

 

Nevýslovné hrůzy, jež se děly ve Verdunu a jeho okolí po 10 měsíců, v nejdelší bitvě první světové války, udělaly ze jména tohoto města synonymum válečných jatek a zbytečných obětí.

Němci sice Verdun neobsadili, ale evakuované město téměř zcela zničili bombardováním. V kopcích nad Verdunem bylo v nejtvrdších bitvách zcela vymazáno devět vesnic.

Díky plamenometům, dělostřeleckým granátům a plynu se dodnes nad celou oblastí vznáší smutek a nesmírný zmar a pokud je ještě při návštěvě tohoto místa počasí jako máme dnes, tak každému, včetně nás je z tisíců bílých křížů smutno na duši.

Navštívili jsme veliký bílý památník, prohlédli si místa, která stále nesou jasně patrné stopy po bombardování a vůbec.

Je to strašně moc smutná historie a až na hlavní nekropoli vidíme ty tisíce zmařených životů.  Ale i to patří do naší historie a je dobré aspoň jednou toto místo navštívit.

Ale z veselejšího soudku, jsme v oblasti Champagne, neboli „šampáň“, která jak všichni vědí je proslulá výrobou vína a hlavně, šumivého vína. A jak se vyrábí to lahodné šampaňské?

Po sklizni hroznů a jejich vylisování se hroznová šťáva neboli mošt, nechává v sudech vykvasit až do příštího jara, kdy se víno míchá a plní do lahví. Míchání je to, co dělá šampaňské šampaňským.

Existuje mnoho druhů šumivých vín, ale mícháním šampaňského se snoubí víno z posledního ročníku s uskladněnými zásobami z jiných ročníků. Jakmile je víno namícháno, přidává se do každé láhve liqueur de tirage (směs cukru, kvasinek a vína) a láhev je zazátkována a uložena ve stojanech ve tveru V, nazývaných pupitres.

Kvasinky přemění cukr na alkohol a oxid uhličitý, který se ve víně rozpustí a vytvoří jemné bublinky. Láhve jsou každý den otáčeny a postupně nakláněny, dochází k oddělování.

Po skončení druhého, sekundárního kvašení je zátka odstraněna a unikající plyn vypudí, to je příšerné slovo, ale díky plynu vyjdou, vytečou z lahve usazeniny, které se nahromadily v hrdle.

Při tom unikne i malé množství vína, které je nahrazeno směsí šampaňského s cukrem. Šampaňské musí být alespoň jeden rok staré, ale archivují se nejlepší ročníky deset let i více.

Použito foto z Google

Průmyslová výroba vypadá samozřejmě malinko jinak, ale tradiční, velmi drahé značky jako například f. Perrier si zakládají právě na ruční a tradiční výrobě šampaňského. Tolik o šampaňském.  

 

 Châlons-en-Champagne je pro dnešní den cílové město, které má úžasnou katedrálu zapsanou na seznamu světového dědictví UNESCO.

Vlastně, kousek před městem Châlons-en-Champagne je ještě jedna bazilika, která se také zasloužila o zapsání na seznam UNESCO. Nádherně opravená bazilika Notre-Dame de l'Épine.

Zastavili jsme hned vedle baziliky a prohlédli si její ladnou monumentalitu. Je to jedna z nejkrásnějších bazilik, co jsme viděli, ale je to hlavně tím, jak je krásně opravená s bílou fasádou, bílými kameny, září do okolí. Většinou jsou gotické katedrály, baziliky, kostely díky stáří šedivé, a hlavně působí hodně staře.

Basilika Notre-Dame de l'Épine působí velmi elegantně.

Je krásná, ale my jedeme hned dál do cíle naší dnešní cesty, a to do Châlons-en-Champagne, kde máme i možná pěkné stání pro obytná auta, ale uvidíme, jak to bude vypadat.

 

Nás dneska hlavně zajímá Kostel Notre-dame de Vaux zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Máme to nějaký dva kilometry od auta a tak počítám ujdeme okolo šesti.

Klasika, přidávám třetinu navíc na různé courání po městě. Kostel máme opravdu kousek před sebou a už z dálky vidíme vysoké kostelní věže.

Paráda.

Nádherný kostel je už tak nějak klasika, která je nádherná, veliká, obrovská a která se nikdy neomrzí.

Jasně, je to jen další kostel, ale až když stojíme uvnitř a sledujeme tu nádhernou práci kameníků kteří před několika staletími ručně opracovali každá kámen, vytesali chrliče a zkrátka, ručně postavili celou katedrálu nebo takovýto kostel, je to úchvatná podívaná, kdy musíme stále a vždy smeknout klobouk před takovým dílem.

 

Uf, opět je skoro půl jedenácté, mám už být dávno v hajánkách a teprve jsem dopsala dnešní den. Měla bych maličko ubrat.

Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.

A ještě jedno kratičké video z cesty. 

 Dnešní trasa je: