14.10.2021 Cochem - Porýní-Falc - Německo
Dneska jsem v potu tváře dokončila součet výdajů za minulý měsíc a docela jsem se zděsila.
Vlastně, situace se opakuje skoro rok co rok. Vždy to, co za rok ušetříme, během 14 dní v Čechách briskně utratíme, a to jsme teď nekupovali žádnou elektroniku. Vlastně jednu ano, kupovala jsem si na zimní cestu novou čtečku knih.
Ta stará už pomalu dosluhovala, hlavně jsem jí poněkud pocuchala koncovku na dobíjecí kabel a hrozilo, že už se nám nepodaří nabít. Což by byl ohromný průšvih.
Stejně mě čekala koupě nové, a tak, než abych otravovala Andulku se zasíláním nové čtečky kamsi do zahraničí nebo kamarády, kdyby jeli kolem, tak jsem si novou čtečku rovnou koupila.
Ale to je jen malý výdaj, ale i tak je celková částka děsivá. Hodně jsme utratili za lékařská vyšetření, která si platíme včetně zubní hygieny a tak dál. Máme novou baterku, nové disky, nová kola a nové potahy. Koberec budeme kupovat až příští rok. Uf, aspoň něco málo ušetřeno. Takže, koho by zajímalo, kolik se dá taky za měsíc utratit jen ve spojitosti s obytným autem, může se kouknout na Finance na cestách.
Poslední nákup v Německu, než vjedeme do Francie. Pořád ještě je Německo oproti Francii levnější, ale zase nelze dokupovat vše. Naopak ve Španělsku budou potraviny mnohem lacinější a doufáme že i nafta. Ta se v Německu běžně dostává k 1,5 eur, což je děsivá cena. Jsem zvědavá, kolik bude stát nafta ve Francii, tam je to vždy ještě o fous dražší.
Zdenda se opět vyžívá ve vedlejších cestách a občas mám pocit, že pomaleji už jet nemůžeme.
Faktem je, že jedeme překrásnou krajinou a podzim zbarvil listí do celé palety barev.
Údolí Mosely je naprosto jedinečný kraj, který jsem toužila projet. Chtěla jsem jedno léto strávit putováním po řece Mosele, ale jak to tak vypadá, je to tady s parkováním ještě horší, než u Bodamského jezera.
Celé údolí Mosely je velmi frekventované, a to dokonce i v takto pozdní roční dobu. Na břehu řeky je to jeden kemp vedle druhého a kupodivu, stále jsou hodně plné. Parkovacích míst mimo kempy je jako šafránu a nejsou nijak lákavé.
Však taky na P4N je v naší oblasti jen jedno jediné, a to hned vedle obrovského kempu na velké ploše pro autobusy. Dá se stát hodně na kraji parkoviště, kde autobusům nemůžeme překážet, ale jak máme zkušenosti s Německou policií, ta bývá hodně nekompromisní, a i kdyby bylo parkoviště pro 50 autobusů prázdné, stejně riskujeme pokutu, protože tady je to parkoviště pro autobusy a tečka.
Mosela pramení ve Francii a dlouho byla využívána jako severovýchodní cesta z Francie přes Lucembursko do Porýní.
Když sem přišli Římané, přinesli s sebou vinnou révu, a o víně je Mosela celá. Všude na svazích jsou vinice, které se šplhají do závratných výšek.
Ve skalách na kdejakém trošku vhodném místě je hned vinná réva. Mají tu také podobný systém dopravy jako v Itálii na známe Cinque Tére, kterou jsme už projeli. Maličké vláčky dopravují jak vinaře, tak úrodu do a ze svahů dolů.
Tak jsou vinice protkané spoustou kolejnic a pár vozítek jsme viděli v práci. Respektive, viděli jsme v práci vinaře, jak na neskutečně příkrých vinicích sklízejí víno.
Mosela je překrásná řeka a velmi bych doporučovala si jí alespoň projet a jen občas se zastavit v nějakém starobylém městečku, kterých je na březích nepřeberně. Asi jako městečko Cochem, které opravdu stojí za byť krátkou procházku.
Skoro každému takovému městečku vévodí starobylý hrad nebo zámek. Změť uliček nás vede starobylou historií, o kterou je tu samozřejmě velmi pečováno.
Však to do oblasti přináší ohromné peníze. Na jedné straně řeky je silnice a městečka a na druhé nepřeberně kempů a stání pro obytná auta a karavany. Tady si člověk opravdu může vybírat, kde by asi tak chtěl strávit noc. A jak to tak vypadá, konec sezony se rozhodně neblíží.
V kempech jsou stovky a stovky obytných aut, že má člověk pocit, že se sem sjeli snad všechny obytky z celého Německa.
A vše je doplněno perfektními cyklostezkami, které samozřejmě nevedou po silnici, to ani náhodou. Celou cestu nás doprovází asfaltová cyklostezka, která občas zabočí do vinic. Báječné je, že se dá jet jednou stranou, podél jednoho břehu Mosely z místa stání do nějakého pěkného městečka a po druhém břehu se vrátit. Skoro každé město má most přes řeku.
Jen jsme si všimli, že převažují starší kolegové s většinou velmi pěknými a novými nebo zánovními auty. Mladí lidé jsou hodně výjimkou.
Škola už začala, a tak se tu pohybují převážně kolegové v důchodovém věku. Bohužel, do Cochemu jsme přijeli hodně pozdě, a tak jsme si ho prohlédli už za šera.
Což je veliká škoda, ale stále nás to utvrzuje v tom, že projet si Moselu na kolech by bylo moc hezké. Jen uvažujeme, že když je tady teď taková síla obytných aut, tak v létě to musí být masakr.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
