13.10.2021 Lich - Hesensko - Německo
pět vyjíždíme nezvykle brzy. Máme před sebou 200 km, a to je pro nás dálková trasa, ale moc dlouho se na cestě nechceme zdržovat.
Je docela chladno a to znamená, honem rychle ujíždět na jih. Já vím, zima je taky krásná, jak nám napsala paní kolegyně, o tom žádná a když jsme byli ještě doma, milovala jsem zimu na chatě uprostřed lesů na Benešovsku, když jsme zatopili ve velkých krbovkách, za okny padal sníh a já jsem si naprosto výjimečně dala velký speciální hrnek grogu.
Ráno jsem z verandy vymetla sníh, nanosila hromadu dříví, vzala Astičku a šli jsme se toulat zasněženým lesem. Pak když přišel Zdenda, tak zimy v chatě dostaly další pohodový rozměr, a to už pak byla naprosto úžasná krása, po které se mi občas hodně zasteskne. Jenže, tenkrát jsme si vysnili naši cestu, hodiny a hodiny plánovali, přemýšleli, dohadovali se a zase plánovali a do toho co jsme si řekli, že uděláme se nám bohužel zima moc nehodí. V obytném autě se zima tráví hodně draze. Je krásné jezdit někde na svahu na lyžích a večer si sednout do vyhřátého auta, uvařit něco k večeři, nebo si na ní dojít, pustit si telku anebo jen rádio a užívat si vysněné auto a pohodu, ale stojí to dost peněz. Na to je potřeba mít stálý příjem, a to poměrně vysoký. O čem tady vlastně píšu?
O ceně plynu, která není zrovna nízká a my máme auto sice s velmi dobrou izolací, ale se spoustou oken, kudy teplo jen teče. Vím, že v zimě dokáže auto spotřebovat skoro dvě bomby od pátku do neděle jako prd. Samozřejmě, záleží na tom, kolik stupňů je pod nulou, ale s tím vlastní zkušenosti nemáme, vlastně máme, to, když jsme naprosto nečekaně zapadali v Turecké Burse sněhem a týden čekali, až sníh trochu odtaje, a to bylo jen kolem nuly, ale jinak jsme byli pouze v chladném počasí a stejně jsme za měsíc protopili poměrně hodně.
Když se tak otočím zpátky a podívám se na naše finance, které jsou tady na stránkách, tak ta zasněžená zima, nad kterou se ne jen zmiňovaná kolegyně rozplývala je opravdu drahá. Jen pro zajímavost, Turecko – leden + únor 2729,0 + 1866.- /// Kréta – leden + únor 1374.- + 1568.- /// Sicílie – Leden + únor 2745.- 1918.- /// Azurového pobřeží leden + únor 1933.- + 1160.- /// a pozor Kanárské ostrovy leden 625.- přičemž, běžná spotřeba na vaření, lednici, ohřev vody na koupání je u nás kolem 400.- Kč za měsíc a s občasným večerním přitopením okolo 500.- Kč. Takže přesto, že jsme se vždy v zimě pohybovali na jihu Evropy, stejně jsme protopili hodně velké částky, a to si ani nedovolím odhadnout, kolik bychom protopili, kdyby bylo celý měsíc jen kolem nuly.
A když už jsem v tom počítání a vezmu poslední tři měsíce minulého roku a první tři měsíce letošního roku, tak mě vychází průměr 1257.- Kč za měsíc v relativně teplém podnebí Španělska.
Sice severního Španělska, pak Portugalska a jižního Španělska, ale stále podél pobřeží, žádné eskapády do centrálního Španělska. A samozřejmě, nejde jen o cenu plynu a o to kolik protopíme za víkend v mrazu, ale jde o obsluhu auta, aby nám nezamrzlo.
Stále dokola čteme, jak kolegové řeší mrazový ventil u topení, mrazový ventil u výpustě vody, pak zamrzající bomby, které je nutné nějak ohřívat, auto nesmí vymrznout, jinak hrozí popraskání hadic a hlavně vodovodních baterií, časté je popraskání vodního čerpadla což se také stále dokola řeší a v neposlední řadě hlídáme vrstvu sněhu na střeše, protože ta samozřejmě také trpí a o těsnění kolem střešních oken ani nemluvím.
Zkrátka, pokud bychom chtěli obytné auto používat v zimě, neříkám, že to nejde, to by bylo hodně hloupé, spousta kolegů jezdí v zimě na hory, ale tvrdím, že je to nejen nákladné, ale i technicky náročné a pokud nemůžeme mít auto na své zahradě aspoň pod pergolou na zásuvce s nějakým vhodným topením, tak přípravy na výjezd a samozřejmě po příjezdu připravit auto na mráz tak, aby nám nic nepopraskalo je snad ještě náročnější. Tím bych asi ukončila své zamyšlení a polemiku o krásách zimního karavainingu někde na horách nebo v zasněžených kopcích.
My jsme se už hnuli Německem, ale stále jedeme východním Německem ve Spolkové zemi Durynsko.
Opět jsme se setkali s velikou cedulí, která krásně ukazuje,
kudy vedly hranice mezi východním a západním Německem.
Samozřejmě, překrásné lesy Durynského lesa jsou všude kolem nás
a rozdíl mezi východem a západem je stále maličko znát.
Zdenda opět naplánoval cestu tak, abychom nejeli stejnou trasou, a tak stále poznáváme nové a nové končiny ať už Německa nebo za chvíli projedeme Lucemburskem a budeme si to štrádovat Francií, kudy jsme ještě taky nejeli.
A samozřejmě, poznáváme všechny možné silnice a silničky těch nejnižších tříd.
Zatím jsme nejeli ani po dálnici ani po žádné rychlostní komunikaci. Celý venkov máme jako na dlani, a to je úžasné.
Dojíždíme do maličkého městečka Lich, které má naprosto skvostnou jednu jedinou hlavní třídu.
Všude jsou překrásné hrázděné domy a už jen když jsme za jízdy nakoukli na pěší zónu, tak jsme si prohlídku nenechali ujít.
A dneska jsem pekla ovocný koláč. Mám ještě švestky od Milušky,
a tak jsem v poledne umíchala těsto a během chvilky je koláč připravený a my můžeme jet dál.
Peču za jízdy a koláč je akorát hotový a vychladlý přesně na čas, k odpolední kávičce.
Pravda, drobenka se mi kamsi ztratila, ale to vůbec nevadí.
Koláč je výborný.
Lich má velmi příjemné stání pro obytná auta. Stojíme na velmi klidném místě na okraji městečka a k večeru už je nás tu pět obytných aut.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz ( bude později )
Dnešní trasa je:
