10.10. 2021 Kárané - Praha - Chmelná
Čas se pomalu posunul a my se už chystáme na odjezd. Vše už je připraveno, zařízeno, dokoupeno, a tak sned už nám nic nechybí a my můžeme s klidným srdcem odjet.
Stihli jsme samozřejmě utratit jako obvykle spoustu peněz, zvládli jsme všechny plánované lékařské prohlídky, prodloužit zdravotní pojištění opět celoroční bez návratové, stihli jsme objednat, a hlavně vyzvednout mojí novou platební kartu, stihli jsme odvolit, ale nestihli jsme několik plánovaných návštěv přátel, což nás samozřejmě moc mrzí.
Bohužel, je to tak a my jsme opět nestihli navštívit několik dávných přátel, ale když času je tak málo. Vlastně jsme teď byli doma něco málo přes měsíc, a to jsme si ještě vyhradili týden na naši Timišku, kterou jsme měli na chatě a musím říct, moc jsme si tu krásnou malou holčičku užili.
Celý týden byla jen a jen naše a my byli ti správný prarodiče. Děda vymýšlel kraviny a já se zlobila co to to dítě pro boha jen učí, patřičně jsme Timišku rozmazlovali, zkrátka, prožili jsme překrásný týden, který nemá s ničím, ničím srovnání.
Když jsem dříve viděla čerstvé prarodiče, jak oždibují svoje malé vnoučátko, tak jsem jen koulela očima, jako že to já dělat nebudu, to teda ani náhodou a jak jsou z toho malého stvoření celý vedle, což mě se stát teda rozhodně nemůže, protože je to jen další malý člověk, který akorát čůrá do plínek, neumí se ani pořádně najíst a slovní zásoba je méně jak nulová.
Omyl, jsem úplně stejná, taky jí pusinkuji ručičky, lechtám na bříšku, okusuji prstíky u nohou, čímž samozřejmě vyvolám záchvat smíchu a kdyby mě neboleli záda, docela určitě bych jí celý den akorát nosila a Zdenda by pro ní dýchal.
A všem musí být jasné, že naše Timi je nejkrásnější holčička pod sluncem a když k tomu přihodím vrozenou inteligenci, kterou samozřejmě zdědila po babičce a dědovi, tak máme naprosto dokonalou vnučku.
S těžkým srdcem budeme zítra odjíždět, ale máme skype, kde snad budeme v častém kontaktu a Timi na nás až tak úplně nezapomene.
Zazimovali jsme chatu, Timišku celou, živou a zdravou předali rodičům, oslavili jsme moje kulatiny, které budu teprve mít a přejeli jsme do Chmelné. Máme před sebou jednak volební povinnosti a pak výlov s následným candrbálem. Přes datovou schránku jsme si zažádali o voličské průkazy a ve Chmelné odvolili za Středočeský kraj.
Ještě mám jeden velký rest, a to že jsem nedodělala finance za září a vlastně tuším i za srpen, což je děsný a pořád to odsouvám. Každopádně, jakmile vyjedeme a poněkud zklidníme ten šílen úprk co jsme teď měli, tak vše doplním.
Zároveň mám nějaké nové receptíky, které jsem ještě nestihla dát do kuchařky a Zdenda má ještě novinky do oprav a úprav.
A ještě k naší cestě. Plánujeme návrat během května až června. Teď pojedeme ve zrychleným modu do Španělska, tentokrát by to mělo být pobřeží Středozemního moře, které ještě od hranic s Francií nemáme projeté, ale kde se napojíme na moře ještě sama nevím. Rozhodně bychom rádi dojeli za kolegou na řeku Ebro a tam si jednak Zdenda zarybaří a druhak bychom tam rádi podnikli nějaké výlety na kolech. Samozřejmě předpokládám že nás čeká spousta historie, krásné přírody, úžasná města, a tak vůbec. V plánu je také, že by se k nám mohli připojit opět kamarádi Zdenda s Alenkou, ale ti vyjedou až na konci prosince. Snad, možná bychom mohli opět společně oslavit Nový rok. Ale to je vše ještě v jednání a ladění plánu cesty.
Zajímavé video ze vzácné návštěvy a jiné. Klikni na tento odkaz.
Takže ano, zítra už je definitivní odjezd.