27.12.2021 Cartagena - La Azohia - Španělsko
Stojíme na velmi příjemném parkovišti kousíček před Cartagenou, kam chceme jet na kolech.
Ty bílé tečky před tunelem jsme my.
Hlavně, díky Jirkovi s Růženkou, kteří zůstávají u aut, můžeme v klidu odjet, ale i tak je toto parkoviště přímo ideální na prohlídku Cartageny. Pěšky by to bylo maličko náročnější, ale velmi příjemná cesta kolem pobřeží je dlouhá nějaký tři kilometry, což není nijak dramatické.
My jeli na kolech, ale Zdenda Sedláčků, který už tradičně plánuje cyklotrasy nás tentokrát chtěl ušetřit stejné cesty tam a zpět, a tak nás nebohé nahnal do prudkého kopce hned nad parkovištěm, což byla dost náročná šotolinová cesta.
Zkrátím to, závěrečný trhák jsem vytlačila, ale pohledy z výšky stály za to. Ono to tak občas bývá, že čím je cesta náročnější, tím jsou krásnější výhledy do dáli a dneska se opravdu povedly. Hlavně, a to především je krásně jasno, obloha téměř bez mráčku obláčku, a to se pak fotí jedna báseň.
Město Cartagena je velké město, přes 200 tisíc obyvatel, ale nás hlavně zajímá staré město a přístav. Zdenda naplánoval body zájmu, a tak jsme neminuli nic zajímavého, včetně starého římského divadla.
Starým městem jsme kus kola vedli, protože po pěší zóně a v malých uličkách se jet nesmí a nedá.
V jednom parku jsme si dali lehký oběd, jen pár sušenek a ovoce a jak tam, tak baštíme, sledujeme, jak všichni mají roušky na obličejích.
Hned u vchodu do parku stojí auto městské policie a stále dokola něco hlásá a paní policistka jen po nás pokukuje.
Nevíme, co se děje, ale z amplionu se stále mezi jiným opakuje „maskaria“. Nedalo mi to, nasadila jsem si roušku a šla se zeptat co se děje? No, a nakonec jsme se domluvily, že se musí nosit roušky i ve městě, asi velmi nové nařízení, proto ta aktivita.
Dozvěděla jsem se, že v celé oblasti Murcia se musí roušky nosit všude kromě pláží a na dotaz, jestli na kole také, tak prý ne, ale máme je mít při ruce. A je to tady. Bohužel, jinak to nejde a dodržovat nařízení musíme. Neexistuje neuposlechnutí, nebo nějaké kverulantství, na to by měl každý, kdo cestuje do Španělska velmi rychle zapomenout.
Jak už jsem mnohokrát psala, Španělská policie je velmi slušná, korektní, vstřícná, ale totálně nekompromisní. Ale zase není potřeba nic přehánět. Spousta Španělů je tak vystrašená, že vidět samotného člověka jet v autě a s rouškou na obličeji není vůbec nic výjimečného.
Stalo se nám, že jsme potkali orouškovanou celou rodinu včetně malých dětí, to ještě nebylo toto nařízení, na útesu, v přírodě a my samozřejmě jsme roušky neměli. Ta rodina ustoupila dobré tři kroky stranou, jen aby se s námi nemíjeli, a přitom cesta byla dost široká, ale co kdyby náhodu.
Jen jsem se bohužel nezeptala, jestli je to celoplošné nařízení nebo jenom tady v Murcii. Zpátky jedeme podél pobřeží, jen úsek, kde je tunel musíme jet po dřevěné lávce, kde je spousta výletníků, a tak zase kola chvíli vedeme.
Určitě je vhodné, když nám někdo uhne nebo jen ustoupí, abychom mohli s koly projet hezky poděkovat "gracia" a nebo jen pozdravit tím jejich „olá“.
Rozdělili jsme se, Krkonošský jedou napřed na pláž Karolína, kde chceme strávit Silvestra a my pojedeme ještě na jedno, dvě místa, než tam dorazíme také.
Máme ještě čas, není kam spěchat a Zdenda má v plánu další výlet tentokrát na velkou vojenskou pevnost vysoko nad Cartagenou. La Azohíja je dalším naším cílem.
Odjíždíme před čtvrtou hodinou a venku máme krásných 25 °C! Což je, jak každý musí uznat velká paráda.
Než sjedeme zpět k pobřeží a dojedeme na La Azohíju, jedeme překrásnou krajinou, plnou vysokých skal, lesů, malých domků a pak už padáme k moři, kde už začínají ohromné fóliovníky plné zeleniny. To už tak hezký pohled není, ale co se dá dělat.
Příjemnější byly obrovské sady mandarinek a pomerančů, fóliovníky tak pěkné nejsou, to je jasné, ale tato oblast taková je. Nicméně, u pobřeží je to už zase hezké.
Všude jsou obytňáky, jsme v nejteplejší oblasti Španělska, kam se sjíždí síla obytných aut z celé Evropy.
Obytky stojí doslova všude, všude, všude. I místa, kde dříve stálo jen pár aut jsou dneska zaplněna do posledního místečka.
Začínáme mít poněkud obavy, jak to bude vypadat na Karolíně, ale tam je parkoviště obrovské, a ještě se dá stát na vyvýšených místech a hned vedle jsou další parkoviště, tak snad bude i pro nás nějaké místečko.
Dnešní trasa je:
