19.12.2021 Údolí Serpis - Španělsko
Jak tak zjišťujeme, ve Španělsku je poněkud rušno. Obvykle cestujeme sami, až na poslední dvě zimy s Alenkou a Zdendou, ale letos je to úplně jiné. Jednak se k nám přidali Krkonošský, kteří to v Čechách velmi rychle zabalili, nechali si udělat testy a odjeli, než se zavřou hranice.
Aspoň tak to vypadalo před třemi nedělemi, tak nějak podivně, informace byly všelijaké. Budou se zavírat hranice, nebudou, pak zase budou, no nic moc. Z toho samého důvodu se k nám po 14 dnech připojili Alenka se Zdendou. Na nic nečekali a odjeli. Je to dost děsná doba, ale nedá se nic dělat. Nějak tuto příšernou dobu přežít musíme. Ve Španělsku naštěstí nejsou restrikce nijak výrazné. Musíme nosit roušky v obchodech, to je automatické a hlídá se to. Stalo se mi před pár dny, že jsem šla do Mercadony, do potravin, kde ráda nakupuji a roušku jsem si chtěla nasadit až před prodejnou. Nicméně, jak jsem přemýšlela co nakoupit, co mi chybí, tak jsem na roušku zapomněla.
Vešla jsem do potravin bez roušky a hned paní pokladní na mě hned, sice s úsměvem, ale hned, že nemám roušku. Pouze mě upozornila a pan prodavač, který skládal zboží do regálu se narovnal a čekal, až si jí nasadím. Tím jsem chtěla říct, že ve Španělsku na nějaké odpírače roušek nejsou vůbec zvědavý. Ten, kdo by si roušku nenasadil by do prodejny nebyl vůbec vpuštěn. Neviděla jsem žádný incident, že by si někdo jako roušku odmítl nasadit a hrdě vkráčel do prodejny. To jsem opravdu neviděla, ale předpokládám, že by byl nějakým způsobem z prodejny vyveden. Španělé jsou v tomto ohledů vůbec zvláštní. Na ulici je to tak 50 na 50. Někdo roušku má, někdo ne.
A pak jsou kuriozity, kdy jede sám člověk v autě a má roušku. Jedou dva lidé, stejně staří, nejspíše manželé a oba dva mají roušku. Vůbec není výjimkou vidět rodinu s dětmi a roušku mají všichni, i trochu odrostlé děti. V restauracích se vyžaduje potvrzení o testu nebo očkování. Bez toho si nekoupíme ani kávu na náměstí. Ale jinak vše funguje.
Jsme pozvaný ke kolegům, Pepíčkovi a Pavle, kteří ve Španělsku bydlí a pracují. Známe se, sice jen na dálku, ale jsme kousek, a tak jedeme všichni na návštěvu. Báječné setkání. Něco jsme ugrilovali, upekli koláč a samozřejmě, vypili spoustu piva a vína. Pepíček je hotová studnice informací o Španělsku a Pavlínka, tím že tu žije už dvacet let, tak zase vysvětluje, co a jak se ve Španělsku vaří, jak se pozná ten nejkvalitnější jamón a jak to tady tak všeobecně funguje.
Neděle byla ve znamení deště, celý den drobně mžilo, brrrrr. Čekáme na počasí. Zítra by už mělo být sluníčko a hned kousek od nás vede cyklostezka opět z bývalé železnice. Takže, pojedeme na velký výlet. Auta necháme u Pepíčka na zahradě.
Dnešní trasa je:
