17.12.2021 Výlet na kolech a cesta do Playa Gandia - Španělsko
Ať si kdo chce, co chce říká, není nic lepšího než ráno vstát, utrhnout si v sadu tři pomeranče a z těch si k snídani vymačkat šťávu.
Kdysi jsem napsala, jak jsme stáli v ohromném sadu na oběd a natrhali si mandarinky a pomeranče. Fotka místa jasně ukazovala, že jsme stáli v mnohahektarovém sadu, kde se nedalo dohlédnout na konec řad a kde se stromy vysloveně prohýbali pod neskutečnou úrodou.
Bylo to dole na jihu Itálie a pak už se nám vlastně nic takového nepodařilo, až tady. Tady jsou tuny a tuny pomerančů a mandarinek na zemi a vůbec si nedovolím odhadnout, kolik je schopen tak malý strom obalený pomeranči vynést.
Jaký může být výnos z jednoho stromku, z hektaru. Takže ano, natrhali jsme si pár pomerančů a mačkáme šťávu tak lahodnou, že jsem doposud nic tak dobrého nepila.
Velké přípravy vrcholí, ladíme formu, zahříváme kola, teda Jirka zahříval kolo Růžence, aby ho měla správně vyladěné, zajeté, balíme svačiny a krabičky poslední záchrany, nasazujeme rukavice, čepice, helmy, poslední informace na cestu, itinerář a velitel výpravy dává povel a už jedeme vstříc cestě po bývalé železnici Camino Natural de l´Antic Trenet.
Máme to nějakých 20 km jednu cestu a zpět dalších 20 km. Bohužel, tady si na nějaké okruhy nehrají. Cesta vede vždy z bodu A do bodu B a tou samou cestou se musíme vrátit.
No, nemuseli bychom, ale cesta zpět vede po silnici, což se nikomu samozřejmě nechce. Španělé mají všude značky přikazující vzdálenost aut od cyklisty 1,5 m a z valné většiny skutečně auta vzdálenost dodržují a poctivě čekají, až budou moci cyklistu bezpečně předjet, hodně se s tím setkáváme na silnici a vidíme, jak jsou Španělé většinou velmi ohleduplný, ale přeci jenom, po silnici jedeme jen když je to opravdu nutné.
Takže ano, jedeme stejnou cestou tam i zpět. Několik zastávek na odpočinek a opět musíme smeknout klobouk před vybavením cyklotrasy. Lavičky, pergoly se stoly a lavičkami, všude odpadkové koše, je vidět že tudy projel stroj na osekání křovin, které by do cyklostezky mohly zasahovat a být nějak nebezpečné a všude čisto.
Tentokrát trasa vede ohromnými sady pomerančovníků, mandarinek a tady jsou i velké sady ohromných plodů kaki. Všichni je známe z obchodů, ale tady mají kaki ohromné a samozřejmě, ty opravdu zralé až přezrálé se už jen vypijí.
To je taková dobrota! Spousta sadů je už sklizena, ale některé ještě na sklizeň teprve čekají. Stejně, nejlepší kaki jsou ty zapomenuté na už sklizených stromech. Plody jsou tak měkké, že se pomalu ani nedají utrhnout a neskutečně sladké, plné šťávy, lahodné.
Ty se pak jen vysávají, protože normálně už jíst nejdou, ale to jsou ty nejlepší, minutu před samovolným pádem na zem.
Cestou je taky několik zrekonstruovaných původních železničních budov a všude nějaká informační cedule. Moc pěkná trasa, jen jsme tady neměli jediný tunel anebo velký most.
To bude příště, ale hlavně, nepršelo nám. Celý den to vypadalo prapodivně, ale nakonec krápat začalo až když jsme už odjížděli z parkoviště.
Ještě jsme si všichni doplnili vodu, udělali nezbytný servis a jedeme k moři.
Jirka s Růženkou nás tentokrát nasměrovali na jejich místo, kde už byli a kde by mohl být klid. Velké parkoviště na Playa Gandia je perfektní.
Spousta místa, a když fouká od moře, dá se postavit tak, aby bylo auto v závětří. Jsme opět pár metrů od moře a díky místu se nám podařilo zaclonit auta proti větru tak, že jsme se postavili na štorc a můžeme ještě k večeru posedět. Ale je chladno, i tady je poměrně chladno. Teploty večer klesají k 10 °C. Už jsme tady, před pár dny měli večerní teploty 15 až 17 °C což je jiná káva. A jak se říká, „kdo si počká ten se dočká“, počasí teď nebude pár dnů nic moc, ale výhled je velmi slibný a nadějný. Bude krásně. Stačí jen, aby vysvitlo slunce a hned se nám teploty přehoupnout přes 20°C a to už je paráda.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
