9.12.2021 Peniscolada - Španělsko

Před námi je Peniscola, starobylé město a nádherný templářský hrad.

Co je tady taky velmi zajímavé, všechna placená parkoviště mají zaslepené platební automaty a všechna jsou zdarma. Úžasná záležitost. Původně jsme měli stát na ulici, protože placená parkoviště nejsou až takovou výhrou v loterii.

Zkrátka, nemůžeme si dovolit platit za parkování, to se raději postavíme na okraji města a do města si dojdeme pěšky. Co si budeme povídat, pohyb potřebujeme jako sůl a tak spojíme příjemné s užitečným.

Ušetříme za parkování, a ještě máme tolik potřebný pohyb. Ale na druhou stranu, když můžeme parkovat v Peniscoladě téměř pod hradem na velikém parkovišti bezplatně a beztrestně, tak proč ne.

 

Peniscola, často nazývaná „ Gibraltar ve Valencii “ a místně jako „Město v moři“.

Je to vlastně opevněný mořský přístav s majákem, postavený na vysokém skalnatém ostrohu a spojený s pevninou jen úzkým pruhem země.

Historie místa sahá až k Iberským. Později se město stalo fénickým, pojmenovaným Tyreche , pak Řekem , pod jménem Chersonesos (což znamená „poloostrov“).

Následně jej dobyli Kartaginci pod vedením Hamilcar Barca, legenda říká, že toto je místo, kde přiměl svého syna Hannibala přísahat, že nikdy nebude přítelem Říma.

 

Současný hrad byl postaven templářskými rytíři v letech 1294 až 1307. Současná podoba hradu je v podstatě ta, kterou vyvinuli templáři, kteří plánovali vybudovat království s centrem na Peniscole. Jakub II. Aragonský dal hrad v roce 1294 templářům spolu s nedalekými hrady Pulpís a Xivert . Templáři toho roku zahájili práce, zbořili muslimské opevnění a zcela přestavěli hrad; dílo bylo dokončeno v roce 1307.

 

Ve čtrnáctém století jej obsadili rytíři z Montesy a v roce 1420 se vrátil pod aragonskou korunu. V letech 1415 až 1423 byl domovem avignonského papeže Benedikta XIII, Pedro de Luna, jehož jméno je připomínáno v Castell del Papa Luna , což je název středověkého hradu, a Bufador del Papa Luna.

 

Templářský hrad je úžasný a všem doporučuji jeho prohlídku. Platíme 5 eur na osobu a řekla bych, že je to plně odpovídající částka za skvělou prohlídku, perfektně připravený doprovodný program, nádherné výhledy do dáli a úžasně zrekonstruovaný hrad.

Můžeme si projít spoustu velikých místností kde se konaly templářské obřady.

Skoro každá místnost, která měla nějaký význam, nebo nějaké poslání, vypráví o historii pěkným krátkým filmem. V úvodním velkém sále se nejprve představí Templáři jako takový a pak už pokračujeme do kuchyně, kde se před námi odvíjí příběh, jak se tenkrát pro bratry vařilo.  

Nebo do malé knihovny, kde se opisovaly tehdy velevzácné knihy, skriptorium. Dále se dostáváme do společné jídelny a dalších a dalších místností.

 

Jen pár informací o rytířích z templu. Řád templářů, celým názvem Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu (latinsky Pauperes commilitones Christi templique Salomonici), byl jeden z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. Obecně se používá pojmenování templářský řád, rytíři templu, templářští rytíři nebo jen templáři.

 

Původním úkolem řádu bylo zajistit bezpečnost pro zástupy poutníků z Evropy, putující z přístavu Jaffa do Jeruzaléma po jeho obsazení po první křížové výpravě do Svaté země 1099. Bezprostředním důvodem ke vzniku řádu mohlo být napadení 700 poutníků na cestě z Jeruzaléma, kdy bylo 300 z nich zabito a 60 zajato muslimskými útočníky z Tyru a Aškalonu.

 

„V témže roce 1118 jistí vznešení muži rytířského stavu, pobožní muži, Bohu zasvěcení a bohabojní, se zavázali službou Kristu z rukou patriarchy. Slíbili žít navždycky jako řádní kanovníci, bez vlastnictví, v čistotě a poslušnosti. Jejich předáky byli ctihodný Hugo z Payns a Godefroi ze Saint Omer. Jelikož neměli žádný kostel ani žádné sídlo, dal jim král dočasně obydlí jižně od paláce, blízko chrámu Páně (dnešní mešita Aqsá). ... Král, jeho vznešení muži, také patriarcha a církevní preláti jim svěřili úděly ze svých domén, některé na vymezený čas a některé navěky. Museli se postarat rytířům o potravu a oblečení. Jejich plnou povinností, kterou jim patriarcha a ostatní biskupové uložili za odpuštění hříchů, bylo, že budou chránit cesty a silnice proti útokům lupičů a loupežníků. To se dělalo zvláště na ochranu poutníků.“

Kronikář Vilém z Tyru

 

Řád natolik zesílil, že se začal účastnit bitev, čímž se jeho původní poslání změnilo na ochranu celého nově založeného Jeruzalémského království proti nepřátelským muslimským sousedům.

 

Templáři postupem let nabývali ohromné moci a ohromného bohatství. Připomeňme si, že byli osvobozeny od daní a spadali pouze pod papeže. Žádná světská moc v podobě jakéhokoliv vladaře neměla nad templáři moc. Postupem času se stala služba u templářů velmi prestižní.

Spousta bohatých, vážených, šlechtických starých rodin posílala svoje syny k templářům s patřičným finančním přispěním řádu. Mnoho králů, císařů a vládců zemí věnovalo ohromné množství pozemků, hradů, zámků, panství a peněz templářům za jejich náklonost. Zdaleka to už nebyli chudý rytíři, jež svoji chudobu stále měli na svém pečetidle.

Dva rytíři jedoucí na jednom koni. Jejich moc a bohatství stále rostlo, stali se vlastně prvními bankéři, kdy si poutník třeba u nich v Paříži uložil své peníze, dostal kvitanci a za tu dostal na druhém konci Evropy své peníze.

Díky tomuto systému se velmi zjednodušilo a bylo velmi bezpečné cestování obchodníků nebo jen lidí z jedné země do druhé. Síť templářských „bank“ byla velmi rozsáhlá.

Ale bylo by toho více, co učinilo templáře nejmocnějšími muži tehdejší Evropy zcela nezávislých na světské moci, mající své vlastní právo, svojí hierarchii, a hlavně své ohromné bohatství, a to nejen finanční.

Dodnes se povídají zkazky a templářské knihovně, která byla největší v tehdejším světě. Největší, nejbohatší a nejstarší, plná velice vzácných knih, svitků a pergamenů a která se dodnes nenašla.

Na konec připomenu ještě jednu zajímavost, pátek třináctého, černý pátek. Jak už jsem řekla, rytíři templu spadali výhradně a pouze pod papeže, kterému bezvýhradně důvěřovali. Francouzský král Filip IV. Sličný zoufale potřeboval peníze a templáři jich měli tolik, že to vzbuzovalo obrovskou závist.

Francouzský král se snažil přimět papeže, aby templáře exkomunikoval, což ale, přes značný nátlak, odmítli jak Bonifác VIII., tak i jeho nástupce Benedikt XI. Až následující papež Klement V. souhlasil s Filipovými požadavky vůči templářům (jakož i s řadou dalších požadavků vůči církvi). Právě tento papež později přesunul sídlo do Avignonu.   

Ráno v pátek 13. října 1307 (odtud podle některých teorií nešťastný pátek třináctého) začalo rozsáhlé zatýkání templářů v celé Francii. Zároveň byl veškerý templářský majetek převzat královými zplnomocněnci.

Rytíři se ale nepostavili na odpor a bylo tak zatčeno na 5 000 rytířů včetně velmistra řádu Jacquese de Molay. Zatýkání templářů bylo papežem nařízeno i dalším evropským panovníkům, ale nařízení se setkalo jen s malým ohlasem.

Jacquese de Molay byl posledním velmistrem řádu.

 

Pokud by toto téma zajímalo, doporučuji velice hezky namluvenou „historii Řádu templářských rytířů“ anebo moc hezkou knihu Steve Berry Templářské dědictví, kterou mám zrovna rozečtenou. 

Velice čtivý příběh vědců zabývajících se hledáním templářského pokladu, odkazů na něj, se spoustou podložených a doložených historických zajímavostí.  Zkrátka, o templářích by se toho dalo napsat ještě hodně a už i tak jsem se drobet zakecala. Klasika.   

 Přeji všem krásný večer.

Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz. 

Dnešní trasa je: