27.1.2021 - Alcacer da Sal - Setúbalský poloostrov - Portugalsko

Mlha, mlha, mlha.

Pravda, občas se zvedne a my alespoň něco málo zahlédneme.

Tak jsme alespoň uviděli maják, který se po chvíli opět ztrácí v mlze. Kostel z 18 století je chvíli pěkně vidět, ale během pár minut máme smůlu.

 

Zkrátka, počasí je na prd, ale aspoň nefouká vítr. Řekla bych, že Portugalsko asi bude hezké, pokud ovšem zrovna neprší, není pod mrakem anebo není mlha.

Když on je problém, že tyto tři proměnné se nám s železnou pravidelností střídají téměř každý den.

Slunečný den jsme neměli hodně dlouho a pokud mohu říct, zima je pro návštěvu Portugalska vysloveně nevhodná.

Určitě by byl lepší podzim nebo jaro. Vnitrozemí určitě léto, kde je spousta parkovišť a už vůbec nevěřím tomu, že v létě se tu nedá zaparkovat. Jistě, je spousta míst, kde bude v létě problém s parkováním, ale zase pro nás by to až tak tragické nebylo.

Můžeme parkovat kousek ve vnitrozemí a k oceánu dojet na kolech. Už jsme si ověřili, že v pohodě dáme kolem 50 kilometrů a tím se nám akční rádius zvětší. Ale zase může být extrémně srážková zima, to samozřejmě nevím, ale naprosto zodpovědně mohu prohlásit, už abychom byli na jihu. Ty dva měsíce převážně deště, mrholení, větru a mlh mě ke štěstí bohatě stačí a co si budeme povídat, k náladě to taky nepřidá, když jsme díky dešti uvězněný v autě anebo máme mraky pár metrů nad hlavou. Prohlédli jsme si okolí kostela z 18. století, polorozpadlé opuštěné útočiště pro poutníky a než se vše zahalilo do mlhy, ujíždíme dál do městečka Alcácer do Sal.

Ovšem, než tam dojedeme, projedeme si naprosto liduprázdnou oblast Přírodní park Arrábida. Jedeme po vrškách vysokých kopců, které se všude kolem nás rozprostírají.

Divoké útesy spadají do oceánu a hluboké borové lesy jsou všude kolem nás. Hlavně jsou tu ohromné rozlohy dubu korkového.

Vidět strom s neporušenou kůrou je výjimka. Skoro všechny duby mají ořezanou kůru a čeká se až naroste kůra nová. Což není určitě nijak rychlá záležitost. Říká se, že dub korkový se vysazuje pro vnuky. Tak dlouho trvá, než naroste stromu taková kůra, která by se dala sloupnout a použít v průmyslu na výrobu různých výrobků z korku.

Viděli jsme sklady kde na ohromných hromadách kůra vysychá anebo je připravena k další expedici.

Ale cesta, kterou jedeme parkem stojí za to. Je po dešti, nebo spíše po mrholení, a tak je všude děsné mokro a silnice je písčitá, plná výmolu a děr.

Takže jedeme krokem a stejně jsme zablácený až hrůza. První naše cesta vede k myčce, protože jsme koule bahna.

Alcácer do Sal je kouzelné maličké městečko s tvrzí na vrcholku kopce nad městem. Máme opět kliku na moc hezké místo hned na břehu řeky, kde ještě funguje odliv a příliv z moře.

Dneska jsme měli dálkovou, ale stejně jsme přijeli v krásném čase.

Zdenda si konečně dal říct a poněkud natáhl naší denní trasu, protože předpověď na celý týden dopředu je vyloženě příšerná.

Takže kávička, polo máčená sušenka a jdeme si protáhnout nohy do městečka.

Zaujal mě místní kostel, který je jedinečný tím, že místo obrazů namalovaných na plátně nebo soch má vše namalované na dlaždičkách.

Je to opravdu hodně výjimečné.

Viděli jsme už ohromnou spoustu kostelů, včetně kostelů s výzdobou z mozaiky,

ale dlaždičky a na nich výjev, které jsou obvyklé na obrazech, tak to je rarita.

A co je ještě úžasnější, na kostelní věži je hned několik čapích hnízd. Tady je poměrně hodně čápů, dost často je vidíme buď stát někde na hnízdě nebo na loukách.

Vidíme i hodně čapích hnízd, které jsou zatím opuštěné, ale jak je tady vidět, čápi si staví hnízda na těch nejroztodivnějších místech a mnohdy i na dost krkolomném místě.  Dneska jsme viděli čtyři čapí hnízda hned vedle sebe a na nich postávalo několik čápů, ale bohužel se mi je nepodařilo vyfotit. Většinou je vidíme za jízdy a to je vždy problém.

My se prošli po městě a jdeme zpět k autům. Další den je za námi a my se zase o pár kilometrů snad přiblížili k hezčím dnům. 

Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.

Dnešní trasa je: