25.1.2021 Cabo de Roca - Torre - Okolí Lisabonu - Portugalsko
Zvlněné hory, mlhavé lesy plné mechu a kapradí, exotické zahrady a třpytivé paláce, tak to vše je Sintra – UNESCO, jako stránka vytržená z pohádkové knížky“
tolik praví průvodce, ale my ze Sintry neuvidíme nic.
Budeme se sem muset vrátit, protože podle všeho je Sintra se svými paláci, křivolakými uličkami starého města jedinečná.
Bohužel.
Předpověď se nemýlila a od rána je mlha, a kromě chvilkového zlepšení to nevypadá nijak valně. Naštěstí padlo rozhodnutí, že jedeme dál.
Jen jsme si zajeli do města pod námi na nákup, natankovali jsme naftu, doplnili plyn, opět jedna bomba je prázdná a hlavně,
Zdenda se chystá na rozmontování EGR ventilu a potřebuje jakési stahovací pásky, které naštěstí v LeroyMerlin koupil.
Tak jakmile bude hezké počasí, pustí se do montáže a vyčištění, protože závada může být i zde. Motor stále hlásí poruchu a dožaduje se jízdy do servisu, ale zatím v nouzovém režimu nejedeme, tak si myslíme, že by se buď mohl umoudřit anebo si někde postaví hlavu a my do toho servisu nakonec budeme muset dojet.
Odjíždíme ze Sintry směrem na Skalní mys Cabo de Roca, což je nejzápadnější cíp Evropy. Ovšem, cesta je dost děsivá. Ze Sintry jedeme do velmi prudkého kopce s množstvím velice ostrých serpentýn a jen jsme se modlili, aby proti nám nikdo nejel.
No, nikdo nejel, což jsme na jednu stranu byli rádi, ale zase to člověku nedodá na klidu, protože je zase podivné, že jsme za 10 km nepotkali jediné auto.
To je hodně na pováženou s ohledem na to, že bychom se tu skoro nikde neotočili. Mohli jsme taky přehlédnout zákazovou značku, může tam být někde sesutá silnice, spadlý kmen, co já vím, ale nikoho nepotkat je hodně divné.
Ale Zdenda S jede za námi, a tak snad kdyby si něčeho všimnul, určitě by dal vědět. Silnice je tu kupodivu nová, jen mě udivuje, že se namáhali se značením prostředku silnice, protože sem se dvě auta nemají šanci vejít. Až ke konci nás dojelo jedno jediné auto, a to mi spadl kámen ze srdce. Sláva, zřejmě to opravdu průjezdné bude a bylo.
Maličká vesnice na konci silnice ze Sintry je báječné znamení, že snad nebudeme muset couvat.
Cabo de Roca je nejzápadnějším místem kontinentální Evropy.
Na vysokém útesu je krásný starý maják,
moc hezky udržované domečky správce majáku a jak jinak, zavřená restaurace.
I tady se poněkud zpřísnili podmínky pro restaurace, kavárny a prodejny. Hodně prodejen je zavřených, kavárny a restaurace nesmí mít uvnitř zákazníky a mnoho prodejen, jako třeba pekárny mají mezi vchodem stoleček, lidé stojí venku a paní prodavačky přinášejí požadované zboží ke vchodu.
My jsme zatím v klidu.
Dneska sem na útes, na parkoviště, hned vedle nás přijel velký autobus Národní gardy GNR s koňmi, okolo se hemží spousta gardistů a policejní auto s policisty obnovuje zákazové pásky u vstupů na vyhlídku.
Dovolila jsem se, jestli mohu fotit koně a s úsměvem mi to bylo povoleno. Nakonec mi slečna zamávala a zrovna tak policista pokynul rukou na pozdrav. Myslím si, že kdyby měla policie nebo garda s námi jakýkoliv problém, nenechali by nás jen tak bez povšimnutí odjet.
Městečko Torre je dnešní finále.
Opět je hnusně, i když nám bylo umožněno chvíli posedět vedle aut, vypít si kávičku, pivko a pak už zase začalo tak hustě mrholit, že jsme se raději uschovali domů.
Zítra už bude snad Lisabon, ten si jen projedeme a přes hlavní lisabonský most pojedeme dál na jih.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
