3.11.2021 Klášter Santa María de Poblet - Katalánsko - Španělsko
Katalánsko má snad vše, co si může cestovatel přát.
Nádhernou přírodu, zvrásněné vnitrozemí, ladné Pyreneje, ohromné sady ovoce, nekonečné pláně, malebné podhorské kamenné vesnice, tepající města Barcelonu, Valencii, Terragonu, spoustu historických měst a samozřejmě pobřeží Středozemního moře.
Do této oblasti také patří tři mimořádné kláštery a do jednoho z nich jsme se dneska podívali. V horách na severu nejúchvatnější Montserrat, poblíž Terragony Santes Crues a Santa María de Poblet, kam se dneska jdeme podívat.
Kousek za Léridou odbočujeme z hlavní silnice ke klášteru, které má ohromné parkoviště kousek od vstupní brány.
Máme obrovské štěstí, že je krásný den, sice poněkud chladný, 11 °C není žádná hitparáda, ale aspoň svítí sluníčko.
Do kláštera, na jeho hlavní nádvoří je vstupné zdarma a do kláštera už platíme 8,5 eur za osobu. Zdarma je také projekce v přepychovém sálu, kde se vždy po nějaké době promítá krásný film o historii kláštera, o jeho rekonstrukci a o životě mnichů, kteří tu stále žijí a pracují.
Samozřejmě je zde i několik laických zaměstnanců, ale ti v klášteře nebydlí.
Klášter Poblet potkal osud snad všech klášterů ve Španělsku, a to od velkého vzestupu moci až po pád a zapomnění. Mnoho klášterů se proměnilo v ruiny a jen málo z nich mělo to štěstí a dočkalo se obnovy.
Historie pro tento klášter začíná v roce 1150, kdy barcelonský hrabě Ramóna Berenguera IV. daroval pozemky jinému, ale francouzskému klášteru s tím, aby se zde usadili sesterciáni.
Nicméně, k finálnímu stavu bylo potřeba ještě mnoho staletí.
Následovala stavba kláštera, kdy mniši bydleli v dřevěných ubikacích a postupně, tak jak dostávali dary od králů, vévodů, lidí, tak jak jim bylo umožnováno těžit kámen z okolních lomů, těžit dřevo z lesů, a tak jak jim byla nebo nebyla věnována přízeň králů, tak tak i postupovala stavba.
V jedné chvíli Klášter vlastnil množství vesnic, půdy, lesů, měst a byl velmi, velmi bohatý.
Nicméně střídmost, s kterou mniši žili si stále u všech mocných tehdejšího světa zasluhovala úctu a další a další dary. Klášter byl koncipován tak, aby byl téměř soběstačný.
Byl postaven uprostřed lesů na bohatých vodních pramenech. Měl, a i dneska má vinice, sady, pěstovala se zde zelenina a chovaly domácí zvířata. Mniši zde měli svoji lékárnu, nemocnici, a vše co potřebovali k svému životu.
Pekárnu, mlýny, ohromnou kuchyni, porážku zvířat, knihovnu, jakési krejčovství sice na jednoduché oděvy, ale šili si je zde a další.
Postupně se do krásy zvedaly jednotlivé budovy, instaloval se alabastrový oltář a postupně se zde pochovávali aragonští králové a královny. Ohromnou podporu aragonských králů dokládá že opatové z Pobletu získali obrovskou jurisdikční moc, která se nejen rozšiřovala nad jejich kláštery a majetky, ale byli také generálními vikáři cisterciáků v království Aragonie a Navarry. Všude při jednáních měli prominentní místo. Král Petr IV. Ceremoniální udělil opatům (nebo v jejich nepřítomnosti delegovat mnichy) privilegované postavení královského almužníka u dvora.
Měli velkou čest doprovázet krále v jeho podnicích a v jeho dobyvatelských bitvách, často byli jeho poradci nebo velvyslanci. Pedro II udělil titul královského notáře mnichovi odpovědnému za archiváře. Jak opat, tak mniši byli osvobozeni od přísahy v soudních sporech a procesech, protože jejich slovo mělo mít větší cenu než přísaha.
Tento ústupek byl milostí, kterou obdrželi od Alfonse II. Mandát Jaimeho I. z roku 1222 říkal, že v každém majetku kláštera Poblet bylo právo nosit královské insignie na znamení toho, že jsou pod ochranou krále.
S politickými změnami v 19. století a následnými občanskými válkami klášter upadat. V roce 1822 byly jejich majetky nabídnuty k prodeji a mniši byli vyhnáni. Později byl klášter ponechán svému osudu a následovaly dva roky trpěl požárů a rabování.
Několikrát se mniši pokusili o návrat, ale už bez úspěchu. Podařilo se jim zachránit mnoho cenností, které v zoufalství uložili u přátel, ale ty byly později rozkradeny, zcizeny. Boje mezi liberály a absolutisty ve Španělsku byly pro mnoho klášterů fatální.
V klášterech se usazovali armády, které je po odchodu bořili a pálily. Vlastně se zde dělo to co v celé Evropě, třebaže mnohem dřív. Pokud někam na cizí území vtrhlo rabující vojsko, vždy první na řadu přišli bohaté kláštery.
Jen málo z nich bylo uchráněno. Vojáci vyrabovali knihovny, hrobky ve snaze nalézt klenoty a tak dál. Mniši se přestěhovali do městských domů a na poslední chvíli se jim podařilo odvézt některé přenositelné cennosti kláštera a ty ukrýt.
Drancování, vypalování a zanedbávání proměnily areál v místo zapomenutých ruin. V roce 1930 byl vytvořen Poblet Board of Trustees, aby pomohl obnovit staré stavby a umělecká díla, která zůstala. Vzniklo také Bratrstvo přátel kláštera.
S touto pomocí se podařilo obnovit velkou část budov a v roce 1940 se zde konečně mohla usadit skupina čtyř italských cisterciáckých mnichů a vdechli do kláštera nový život.
V současnosti jej nadále obývají cisterciáčtí mniši, kteří se o místo starají, modlí se a udržují malou zahrádku. Provozují také hostel, který ubytovává dvanáct mužských hostů, kteří potřebují duchovní cvičení, výměnou za to dostávají dobrovolné almužny, které chce každý dát (v mnoha španělských klášterech je tento typ ubytovny).
Dále je tu příjemná restaurace, která byla uzavřená. Mniši zde vyrábějí víno ze svých vinic, které také prodávají, můžeme si koupit med, marmelády.
Vstupné 8,5 eur plně odpovídá tomu, co jsme mohli vidět. Překrásně zrekonstruované budovy, úžasně zpracovaný film, který nás provedl celou historií kláštera, muzeum, kde je vystaveno to nejcennější, co ve vlastnictví kláštera zůstalo.
Naprosto po právu byl klášter v roce 1991 byl prohlášen za světové dědictví UNESCO, což klášteru přineslo další vlnu návštěvníků a příliv peněz, a tak obrovský klášter jich potřebuje opravdu hodně.
Poblet, spolu s Guadalupe , El Escorial , San Millán de Yuso a San Millán de Suso jsou kláštery ve Španělsku, které mají tento titul a pokud jsou stejně krásné, určitě si zaslouží naši návštěvu.
Nakonec jsme se zdrželi na klášterním parkovišti do rána. Problém je, že všechny kostely a tak i kláštery mají otevřeno většinou do 12h a odpoledne otevírají až v 15 – 16h.
Takže jsme počkali do odpoledne a na prohlídku jsme si dali dost času. Skvělé je, že už je mimo sezonu, všední den, a tak jsme v celém areálu téměř sami.
Klášter Santa María de Poblet rozhodně doporučuji za návštěvu je to kus historie, která stojí za zamyšlení, prohlídku, návštěvu.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
