16.4.2021 Lurdy - Auch - Montauban - Francie

Dneska máme opět dálkovou, a ještě ke všemu na cestě dvě pamětihodnosti.

První je jedno z nejvýznamnějších poutních míst, Lurdy. Maličké městečko, poutní křesťanské místo přivítá každým rokem na šest miliónů poutníků s nadějí na koupel v zázračné vodě.

Někde se uvádí, že Lurdy připomínají katolickou verzi Las Vegas.

Ohromné množství hotelů, ubytovacích zařízení, hostelů, restaurací a hlavně, prodejen s upomínkovými předměty. Tady se vydělává na všem. Můžeme si koupit sv Bernadetu v nejrůznějších velikostech a z nejrůznějších materiálů.

Můžeme si koupit obyčejné kanystry na vodu za nehorázné ceny, zkrátka v normální době tu kvetl turismus a vše s turismem spojené. Ovšem dneska je tu liduprázdno, obchody jsou zavřené a pokud by si někdo chtěl koupit cokoliv, má smůlu.

V roce 1858 se ve zdejší jeskyni, kde se také konají bohoslužby, se mladičké čtrnáctileté Bernadettě Soubirousové zjevila celkem osmkrát Panna Marie.

Zjevení byla úředně Vatikánem uznána a Bernadettě se v roce 1933 dostalo blahořečení.

Při vchodu do velikého areálu nás ohromí horní bazilika, která je opravdu impozantní. Tak, jak vypadá obrovsky je uvnitř poněkud menší, ale krásná.

U vchodu jsou desky s děkovnými vzkazy Bernadettě za vyléčení. Každý rok se tu konají ohromné mše, kdy lidé vstávají z lůžek, z vozíků a zázračně uzdravení odchází.

Můžeme si koupit za 2 eur hezký flakonek a do něj si načepovat zázračnou vodu. My jsme v jedné z místností u sv. Bernadetty zapálili svíčku za moje rodiče, svíčku za Zdendovi rodiče a třetí svíčku za strejdu s tetou, kteří nedávno zesnuli.

Neumíme se modlit, ale aspoň jsme na naše blízké zavzpomínali. Drazí, v našich srdcích jste a budete stále.

Myslíme na Vás a vzpomínáme na vše krásné, co jste nám dali a co jsme s Vámi prožili.

 

Nejslavnější je samozřejmě jeskyně, kde se Bernadettě zjevila Panna Marie. Hned vedle jsou lázně, kde se čekají ohromné fronty na možnost smočení se do zázračné vody. Na obrazovkách se promítají čísla zájemců a ohromné sezení všude kolem pod střechou dává tušit, kolik tu asi tak musí čekat lidí. My jsme tu dneska úplně sami a pán oblečený v obleku nás pokynem ruky zve dovnitř. Jsme jediní návštěvníci a vůbec netušíme, co nás čeká. Představme si dlouhou chodbu s malými místnostmi ve skále, kde je kameninová vana a židličky na odkládání oblečení. Lehce ve mně hrklo, že se budeme muset vykoupat, ale paní jeptiška nás postavila čelem proti sobě a anglicky vysvětlila, co se bude dít.

Nicméně ani moje chatrná angličtina nebyla potřeba, protože paní je zkušené a posunky ukazuje co máme udělat. Nejdříve nám nalila trochu vody na ruce z krásného porcelánového džbánku. Měli jsme si umýt ruce a pomodlila se s námi, za nás k sv. Bernadettě. Druhý krok je, že nám nalila znovu vodu do rukou a měli jsme si omýt čelo a obličej a opět jsme se otočili k sv. Bernadettě s modlitbou. Třetí krok je, že nám nalila do rukou vodu, kterou jsme měli vypít a opět jsme se pomodlili. Paní jeptiška se pokřižovala a krásným gestem nás propustila. Naprosto jedinečný zážitek.

Prošli jsme se areálem, zakoupili flakonky a načepovali trochu zázračné vody pro naše blízké.

Samozřejmě jsme se ještě napili zázračné vody, a to by mohlo pro dnešek stačit.

Jestli je pravda, co se píše, tak se děti máte na co těšit, protože tu budeme nejméně do sta let.

 

V průvodci se píše, že „moderní město Lurdy je nicméně značně deprimující a plné zanedbaných hotelů“ a to je prosím psáno ještě před koronou. Každé písmenko mohu potvrdit. Včera jsme mluvili s kolegy, kteří tu před lety tak jako Zdenda byli a také potvrdili, že ulicemi se prakticky nedalo projít a do chrámu se stála fronta.

Ovšem, veřejná zeleň je fascinující. Vše už je v jednom květu a opečovávané stromy, trávníky a květinové záhony lahodí oku a potěší dušičku.

 

Odjíždíme do dalšího městečka Auch, kde je obrovská katedrála Cathedrale Ste – Marie. Katedrála je směsicí všech možných slohů,

protože se stavěla víc jak 200 let a každý stavitel si něco málo na katedrále poupravil, přidal. Od přísné ranné gotiky po renesanci.

Ohromná hlavní loď je dechberoucí a vedlejší lodě jsou taky úžasné. Čtyřicet metrů vysoká věž byla vystavěna jako archiv auchských biskupů, ale pak taky sloužila jako vězení. Základní kámen byl položen v roce 1489.

 

Další zajímavostí je Escalier Monumental, jedno z nejpůsobivějších schodišť ve Francii. Miluji slovíčko jedno, to mi vždy spolehlivě pozvedne tlak.

Co to je jedno z nejhezčích, jedno z největších, jedno z nejdelších, jedno z nejstarších? S tím se setkávám stále a nikdy nevím, jestli je to třetí největší, desáté nejdelší, nebo na žebříčku popularity 20 nejoblíbenější.

Každopádně, je tu schodiště o několika patrech, několika fontán, krásné úpravy a okolo jsou vinice s vzorkovými odrůdami vinné révy.

Co je hlavně zajímavé, uprostřed je moc hezká socha d´Artagnana. Kdo by neznal Tři mušketýry od Alexandra Dumase a mladičkého Gaskoňce d´Artagnana.  

Pro pana Dumase byl pro tuto postavu předlohou místní rodák, šlechtic Charles de Batz.  Schodiště bylo postaveno roku 1863 a má buď 275 nebo 370 schodů. Záleží, jestli se počítají i zdvojené křídlo schodiště v horní části.

 

Ujíždíme na parkoviště u městečka Montauban, kde má Zdenda vytipované stání. 

Jenže, motáme se v systému jednosměrek a stání pro nás má zábranu ve výšce.

Přichází plán B, ale nakonec stojíme neplánovaně na příjemném, klidném místě přímo nad řekou, které Zdenda zahlédl.  Paráda. 

 Dnešní trasa je: