14.4.2021 Oloron saite Marie - Francie
Den D, hodina H nastala a my se plížíme k hranicím Španělsko x Francie.
Přátelé Alenka se Zdendou jeli také tímto přechodem a také za kuropění bez ztráty květinky. Další dvě posádky jeli přechody nad Madridem a byli nemilosrdně vráceny. Jednou byly testy za 95 eur na osobu a podruhé za 130 eur na osobu. Jak Zdenda správně poznamenal, to ty peníze raději projíme.
Teda, Zdenda řekl prožereme, nechtěla jsem to říct tak naplno, ale je to tak. Pokud by někdo chtěl radu, jak se dostat přes hranice bez testů, které jsou povinné, tak doporučuji nastudovat krásnou literaturu od pana Jiráska a to Jánošíka a Psohlavce. Jánošík nám dá inspiraci, jak se vyhnout četníkům, když se pašovalo kde co přes hranice a Psohlavci, jak se dříve hranice chránili, ono se toho zase až tolik nezměnilo.
Pak bych plavně přešla na Krále Šumavy, tam je inspirace na přechod hranice dost a dost. No a na závěr bych asi doporučila naprosto skvělý film Balón pojednávající o ilegálním překročení hranice NDR x NSR. Pokud toto vše zvládneme, jsme perfektně připravený na akci. Chce to ještě se v dostatečné vzdálenosti od hranic tvářit jako že tady vůbec nejsme, jezdit polňačkami, abychom na sebe zbytečně neupozorňovali a ti méně ostřílení mohou na auto použít vhodnou maskovací síť. Takže, víme jak na to, víme kam se chceme dostat a pak už jen stačí si nařídit budíka na 5 hodinu ranní a před šestou být na hranici. To je podle našeho soudu doba, kdy i pohraniční stráž je ještě v pelíšku. Tiše se modlíme, aby tomu opravdu tak bylo, ale zase z toho dělám maličko drama, kdyby se nám průjezd nepovedl, zkusili bychom to ještě o velmi podobný přechod vedle a pak už holt by se nedalo nic dělat a jeli bychom na testy. Sice nás paní Velínská velmi chápavě označila za chudé důchodce, kteří převrací každou korunu, ale zase tak špatně na tom nejsme.
Je to jen každého volba, jestli půjde na testy a projede bez špetky adrenalinu a nebo holt to zkusí, vyjde, nevyjde, a svět se točí dál. No, nám to vyšlo, přískoky se krademe za kuropění k hranicím, kde nikdo není a v první vesnici si říkám, ono nám to vyšlo, sláva.
Francie nás vítá úžasným východem slunce a výhledy do dáli. Po pravé ruce se v dáli vypínají Alpy a před námi už se otevírá Francie.
Několik týdnů jsme neměli kliku na prádelnu a špinavé prádlo, včetně ložního se mi poněkud nakupilo. Klasika, když prádelnu nepotřebujeme, tak je na každém rohu, ale když si řeknu, tak teď už jí opravdu potřebuji, tak není žádná v dosahu.
Měli jsme ve městech cestou několik prádelen, ale neměli jsme šanci se k nim dostat. Přeci jenom, potřebujeme zastavit, prádlo vynosit a někde alespoň poblíž stát, abych mohla vyprané odnášet do auta. Takže první možnost InterMarché a pereme. Jenže, už jsem to tu několikrát uváděla, problém ve většiny prádelen je, velmi nízká teplota, kterou můžeme navolit. Obvykle mohu prát maximálně na 40 °C a obvykle jen 30 minut sakum pikum.
Což je hrozně málo, ale obvykle sušička funguje velmi dobře a za dva cykly mám várku usušenou. Tady mají pračky skvělé, mohu navolit vyšší teplotu, program je 40 min, ale sušička je katastrofa. 10 minut za 1 eur není moc, ale ani po 20 minutách nemám prádlo aspoň prosušené.
Nakonec balíme a jedeme na stání pro obytná auta, které je tu pro nás nachystané, a protože stojíme až v rohu, tak si můžeme dovolit natáhnout šňůry a poslední sluníčko mě prádlo krásně dosušilo.
Ale, stejně je to poměrně drahá záležitost prát na cestách. Občas to jde, to ano, ale pravidelně používat prádelnu vyjde na dost peněz.
Někde jsem to tady už počítala a je to výdaj, se kterým jsme v našich počátečních propočtech vůbec nepočítali.
Tak jako mi utekla spotřeba plynu, tak mi utekla nutnost prát na cestě ve veřejné prádelně.
Dnešní trasa je:
