7.4.2021Cuenca - Kastilie - La Manchy - Španělsko
Dost silně se ochladilo, i když zdaleka ne tak jako v Čechách, ale stejně, po ránu máme 13°C což není žádná sláva.
Ujíždíme do starého města Cuenca a to jsme již v oblasti Kastilie – La Mancha – Cuenca.
Všude cestou jsou opět krásné vinice, sady a kdovíco všechno se tady pěstuje. Spousta sadů je mandloní, které tady teprve začínají kvést.
Zase to jsou úplně jiné odrůdy, než jsme už viděli, protože větve stromů jsou jakoby chundelaté a vypadá to moc pěkně.
Mandlovníky známe, ale tady jsem si nebyla jistá, což to na těch stromech může růst.
Až Zdenda zastavil a skutečně přinesl jednu velkou mandli, která na stromě zůstala z minulého roku. Je to zajímavé, ale stromy jsou naprosto perfektně očesané, nikde není vidět zapomenutá mandle a tu co Zdenda našel ve větvích je spíše rarita.
Obvykle, když je strom očesaný, ale ne tak pečlivě, tak listí sice spadá, ale mandle zůstávají na větvičkách celou zimu. Jsme v kraji Dona Quijota, kde nádherné barvy zdobí velmi efektně krajinu kolem nás.
Pole, když ještě na nich nic neroste dokáží měnit barvy od bílé, přes okrovou do lehce rezavé až temně rezavou barvu.
Občas je pruh šedo modré, zkrátka, neuvěřitelná podívaná a zvlášť, když je trocha času, tak je to přímo pastva pro oči. Nevím, co dřív obdivovat, jestli úhledně vysázené vinice, které už jsou všechny ostříhané, a právě nasazují první lístky, nebo pole hrající všemi barvami anebo krásně zelené louky.
Je to opravdu překrásný kraj a pokud se sem cestovatel jednou dostane, nemůže si to nezamilovat. Ohromně se mi tu líbí. Malebný kraj.
Dojeli jsme do městečka Cuenca, které si prohlídneme až zítra, ale dneska jsme vyjeli na vyhlídku naproti městu, kde stojí ohromný Ježíš.
Maličko mi to připomíná italské město s domy ve skalách, tam jsme také stáli přímo naproti.
Zdenda nastartoval droníka a na chvíli vylétl, aby oblétnul Ježíš. Je škoda, že fouká velmi silný vítr.
Dole v údolí to na nějaký vítr vůbec nevypadalo, ale tady fouká. Vlastně, tady ještě odpoledne taky nefoukalo, ale čekali jsme, až se sluníčko drobet skloní, až odejdou lidé a k večeru se rozfoukalo, že jsme se o droníka báli.
Pod námi je ohromná rokle, uprostřed se vine říčka a ve výšce na skalách jsou přilepené domy.
Některé mají balkóny vyloženě nad roklí.
Tady je klid, nikdo nás snad nevyhodí.
Stojíme osaměle nad městem, které se večer krásně rozsvítilo.
Dnešní trasa je:
