29.3.2021 Playa del Arroz - Murcia - Španělsko
Další krásný a slunečný den je za námi a my se pomaličku chystáme na cestu zpět.
Ještě máme tak týden a definitivně se na několik měsíců vzdálíme od moře, abychom se sem nejpozději začátkem podzimu vrátili. Doufáme, že se situace snad maličko uklidní, my se stihneme naočkovat a pak už bude jen záležet na tom, jak okolní země, včetně té naší zvládnou letní sezonu. Vloni jsme stihli odjet včas, ale pravda je, že spousta cestovatelů odjela mnohem později a taky zvládli projet bez testů. Když to vezmu kol a kol, tak mě přijde, že pokud nevymetáme restaurace, snažíme se chovat zodpovědně, tak jsme ta nejméně riziková skupina, protože se vlastně s nikým nepotkáváme, nestýkáme. Jsme ušetřeni pobíhání po lékařích, úřadech, obchodech.
Pokud jsou ovšem otevřený, což ve Španělsku je otevřené vše, včetně škol. Jen je problém, najít odpoledne otevřený obchod, protože siesta je mnohde do pěti až šesti hodin, a to už jsme dávno někde na místě. To je to, co mě tu děsně štve. Ráda bych koupila vnučce nějakou hezkou věc, panenku, oblečení, botičky, ale když se dostaneme do města, tak je většinou poledne, a to už bývá vše zavřeno a hlavně, téměř na žádném obchodě není napsaná otevírací doba. Proč to psát, když to všichni vědí!
Samozřejmě, kromě nás. Takže naposledy jsme se vydali do města ve čtyři hodiny odpoledne, ale bylo to ještě brzo, stále měli zavřeno. Až večer jsme viděli prodejny osvětlené a dveře otevřené. Jenže, to už byla tma, a to se mi už jít zase zpět do města nechtělo. Takže i to je důvod, proč jsme maximálně uchráněni od nákazy, protože otevírací doba je tu opravdu velmi zajímavá. Asi tak jako když jsem šla v Almuňekaru k zubařce v osm hodin večer a po mě šli další pacienti, poté co jsem podstoupila rentgen, anestézii a luxusní vyrvání mé drahé stoličky, až někdy po deváté hodině. Neuvěřitelné.
Ale abych si moc nestěžovala, zítra budeme mít návštěvu. Na což se moc těšíme. Taky musíme zítra dojet pro vodu, opět za dvě eur dostaneme klíč od kohoutku s vodou, musíme něco málo nakoupit a mám čas aspoň vymyslet, co upeču dobrého pro návštěvu. Samozřejmě, k odpolední kávičce.
Zdenda rybařil a byl úspěšný. Chytil nádherného úhoře, ale byl tak krásný, že jsme mu dali svobodu. Přiznám se, že kdyby ulovil cefalů nebo něco podobného, třeba tu placatou rybu jako posledně, tak bych neváhala,
ale úhoř je sice lahůdka, ale tak nějak mi to srdce nedalo a ani Zdenda neměl problém s tím ho pustit na svobodu. Vzpomněla jsem si na Itálii, kde chytil překrásnou barakudu a té jsme taky dali svobodu, ta byla tak krásná, že by to byl hřích jí dát na pánev.
O víkendu se naše parkoviště zaplnilo Španěláky v obytných autech, ale v neděli odpoledne zase všichni odjeli a dneska jsme tady byli úplně sami. Na vedlejším parkovišti byla skovaná jedna obytka, kolegové z Německa, jinak sem přijedou až odpoledne místní na chvíli většinou s malými dětmi nebo s pejsky, ale je tady klid a pohodička a krásné místo.
A na závěr tu mám tip na dobrůtku, kterou máme velmi rádi, ale dlouho jsem to nepekla, takže tímto zdravím všechny kuchařinky na cestách a i ty, které se na cestu teprve chystají. Dlouho jsem nepekla plněné závitky z listového těsta, jednoduché jídlo vhodné do těch našich miniaturních kuchyněk a ideální jako pohoštění k pivu nebo vínku, lehká večeře nebo studený oběd na výlet.
Listové těsto + sýr plátkový nebo nastrouhaný + dvě vajíčka + šunka + cibule + paprika + pórek + olivový olej + kečup.
Osmahneme cibuli, pórek a jemně nakrájenou papriku. Listové těsto rozválíme, potřeme kečupem a navrstvíme tím co máme.
Výborný je taky listový špenát maličko podušený na cibulce s česnek, zkrátka, fantazii se meze nekladou a obvykle spotřebuji co je v lednici, ono se vždy něco najde.
Zarolujeme a nakrájíme na vyšší špalíčky.
Aby se nerozmotaly, nerozpadly, pomůžeme si párátkem. Rozkvedláme vajíčka.
Závitky dáme do remosky a potřeme po stranách vejci s tím, že se mašlovačkou snažím dostat vajíčko i do závitků.
No a už pečeme a pečeme, až jsou závitky zlatavé.
Přeji všem, ať se dílo podaří a samozřejmě, dobrou chuť.