22.3.2021 Aguilas - Murcia - Španělsko
Dneska už definitivně opouštíme Plya de Carolina po 11 dnech a jednoznačně, bylo nám tu skvěle.
Pravda, parkoviště se maličko zaplnilo, ale nic, co by bylo nějak na škodu. Vlastně, aspoň máme co sledovat, pozorovat a komentovat. S velikým autobusem přijela početná rodinka z Nizozemí, a vedle nás zaparkovala vestavba Maďarů, které jsme už potkali.
To jsou Ti s překrásnou SPZ značkou, kde je PRD a číslo. Ale jsou to pohodáři. Vlastně, kdyby nebylo psů, tak je tu boží klid. Chápu, že s pejskem se cestuje příjemněji, ale tady jich je opravdu hodně, a to v některém autu mají rovnou dva. Když jsem to tak počítala, tak je tu 13 psů, kteří po sobě různě ňafají a když sem přijede někdo s cizím psem, jen na chvíli na pláž, tak to je teprve štěkot. Psi všech národností, spojte se!
Dneska máme hlavně servisní den. Potřebujeme dokoupit potraviny, lednice už zeje prázdnotou, pomaličku vše dochází, a tak po více jak jedenácti dnech musíme na velký nákup. Samozřejmě, je to Mercadona, tu máme při cestě a doba kolem poledne je naprosto ideální na nákup. Obchod zeje prázdnotou, minimum aut na parkovišti je jasnou známkou toho, že je čas oběda a následné siesty. Zdenda zůstává v autě, ale to je spíše pro to, abychom nemuseli vše uklízet a složitě zabezpečovat auto.
Hned kousek je benzínka a vedle ní Camper Area, což není kemp, ale oplocené velké parkoviště se sociálkou a prádelnou.
Tady jsou ceny, které jsou nízké, ale za vše se platí.
Chybí tady ještě platba za vodu 2 eura za klíč k zámečku od vodovodního kohoutu. Co je bezvadný, že spousta benzínek má nejen ruční myčky, to mají vlastně skoro všechny, ale i rampu, takže si můžeme umýt střechu, aniž bychom po ní lezli. A taky jsme dotankovali plyn za cenu 0,693 eur což není žádná sláva, ale plynových čerpacích stanic v této oblasti není tolik, a tak bereme co je.
Aguilas je takové střední město postrádající historické jádro, ale stejně se potřebujeme projít, tak jdeme kus po nábřeží a maličko do města.
Tak nějak není moc o co stát, jen si protáhnout nohy. Zdenda poprvé zatížil trochu nohu a dobrý. Bolest lýtka už odezněla, myslím, že jsme to zvládli, ale zatěžovat budeme pomalu. Nemá cenu, aby se hned napoprvé uštval.
Obvykle je naše porce 10 km chůze, to zvládáme v pohodě, ale dneska jsem si dali jen tři kilometry s častým odpočinkem.
Zátěž budeme pomalu zvyšovat, ale stejně je potřeba po příjezdu prodělat nějaké vyšetření na zánět žil a tak podobně. Zkrátka, pokusit se objevit, co je příčinou takové bolesti jednoho místa, svalu, šlachy při námaze. Říkám si, ideální příležitost někde u lékařů chytit kovid. Když jsme to zvládli do teď, to by v tom byl čert, abychom ho nelapli někde doma.
Stojíme v přístavu na okraji parkoviště u plotu do areálu, kde opravují lodě. Můžeme si tady vyndat křesílka a posedět na sluníčku, venku. To je pro nás hodně důležité, nedřepět v autě, toho jsem si užila za celou zimu vrchovatě a jak to jen jde, být venku.
Nikdo si neumí představit, co to bylo za hrůzu strávit tolik dní v autě a dennodenním dešti. Raději ani nevzpomínat. Na severní Španělsko nemám hezké vzpomínky, kromě překrásného Baskicka a pak, když se nám definitivně zkazilo počasí bylo určitě lepší praštit do koní a odjet za sluníčkem, pryč z potoků vody, které netekly po zemi, ale padaly na nás z nebe.
Stejně jsme na jih dojeli, stejně jsme ty kilometry museli ujet, jen by to bylo o pár týdnů dříve, chybějící pobřeží bychom projeli jindy anebo taky ne a co by se dělo? Nic! Jen bychom byli více v pohodě, ale už je to za námi. Jen si to občas připomenu, vzpomínky se vrátí, tak jako dneska.
A když už chybí pohyb, a tak nějak se spíše držíme kolem auta, Zdenda rybaří, já si čtu anebo píšu do stránek, tak tady je tip na lehký oběd. Spousta zeleniny a masové kuličky z mletého masa, které jsem rozřízla na polovinu, aby se lépe opekly.
Přeji všem krásný den.