12.3.2021 Playa de la Carolina - Andalusie - Španělsko
Dneska začnu s cestopisem velmi netradičně. Poprvé sem dávám tuto žádost o pomoc našich přátel, kolegů karavanistů, se kterými se už několik let známe. Nemá cenu vypisovat proč a nač, vše je v článku, každopádně, nikdy nepotřebovali žádnou výpomoc, vždy svoji holčičku vozili za poznáním a zážitky tak jak mohli a jak jim i finance dovolily.
Aby mohli velmi nemocné dcerce ukázat a dopřát trochu zážitků, pořídili si obytné auto a i přes její obrovský hendikep společně viděli mnoho krásného. Nyní se z holčičky už stala velká slečna a nyní se snaží přátelé, Dana s Láďou, naspořit na speciální skládací vozík - kolo. Naše stránky slouží všem našim báječným čtenářům a cestovatelům, ale ne jenom jim a ani my jsme od nikoho nikdy nic nechtěli, ale dneska mám prosbu.
Pokud někdo ucítí, že by rád pomohl, prosím, udělejte tak. Vím, že doba není dobrá, mnoho lidí má nyní hluboko do kapsy, ale Věrce i malá částka pomůže. I za Zdendu Vám děkuji. Zde jsou všechny informace https://www.donio.cz/KoloProVerku?fbclid=IwAR2I2iky3h-Hn1jIhsHDCkczwtUfLEVeGEmd5ukYfx4IxnI8C_RTGmPDo8Y
Před námi je víkend a jak tak koukám, docela dlouho jsem o tom našem putování nenapsala ani řádku. Tak se to teď pokusím maličko napravit. Týden s přáteli utekl jako voda a stále je co dělat, kam chodit a jezdit. Celý minulý víkend tak nějak propršel a ta jsme se skovali na pohodlné parkoviště u Vera Calle Delfin.
Pohodlné a oblíbené místo, které hodně cestovatelů po Španělsku zná. Však jsme se tu potkali s dalšími Čechy, dvě posádky, a tak můžeme místo prohlásit za Českou enklávu.
Vlastně jsme dva dny strávili okolo aut a uvnitř aut, protože s přestávkami stále poprchávalo, ale jsme pěkně skovaný mezi domy a vítr, který doprovází déšť nám nijak valně nevadí. Udělali jsme si několik pěších výletů po okolí, které ani moc nestojí za valné popisování, protože je to tu veskrze nádherné.
Jen snad, že je tady hodně z cizinců, kteří se podobně jako my jeli skovat na zimu do tepla. Vlastně, měli jsme štěstí, že jsme odjeli zavčasu z republiky, protože šílenství, které se u nás následně rozpoutalo je hrozné. Za námi vlastně přijeli přátelé Zdenda s Alenkou, ti odjížděli na konci prosince a pak ještě krkonošský, ti jeli chvíli po nich.
Takže není pravda, že by se sem nedalo dojet ještě v lednu, dalo, ale jen to chtělo se odhodlat a vyjet. Jak říká Zdenda S, kouzelné slůvko tranzit nikoho neurazí. Takže stále tak nějak tranzitujeme ale jinak je klid. Policie nás průběžně vizuálně kontroluje, hlídá pořádek, hlídá roušky a večerní zákazy vycházení, ale jinak, není na co si stěžovat. Prvně jsem také nakupovala v Consum, velké potraviny, které máme hned v našem městě. Udělala jsem si zase zásoby na týden, ale zatím je to v pohodě, potraviny jsou zhusta téměř prázdné. Minimum nakupujících a jak doufáme i minimum možné nákazy. Stále si myslíme, že jsme v jakési permanentní karanténě, protože nikam nechodíme, myšleno nevymetáme nákupní centra, což jsem stejně nedělala, nevymetáme restaurace, ty jsme stejně nikdy nijak nevymetali, protože na ně nemáme a tak podobně. Kafíčko na pěkném místě, na terase nebo na náměstí si rádi dáme, ale tak jako v minulosti je to spíše výjimečná záležitost, takže v tomto směru jsme chráněný před stykem s ostatními a při nákupu potravin se snažíme chodit kolem poledního, kdy je tady známá siesta, většina prodejen je zavřená a potraviny jsou prázdné. Pobavil mě pán, který chtěl také do boxu s masem a čekal, až se rozhodnu, kterou flákotu si nakonec vezmu.
Bylo mě divné, že stojí opodál a na něco zcela evidentně čekal. Říkala jsem si, asi čeká na třeba manželku, nebo tam jen stojí jako solný sloup a marně přemýšlí, co měl koupit, nicméně jsem se konečně rozhodla, maso vybrala a odcházím.
Pán přistoupil ke dveřím chladícího boxu, vyndal během sekundu balíček a odchází. Pochopila jsem, že jen čekal, až se rozhodnu a v patřičné vzdálenosti stál ode mne. Vůbec si nedovedu představit takovéto chování u nás, kde nervozita je patrná všude a v každé prodejně zvláště s potravinami. Ale tak nechci říkat, že by to bylo u nás nějak špatné, to v žádném případě, ale poklid a ohleduplnost je znát a cítit na každém kroku.
Aspoň, mě to tak hodně připadá. Restrikce je velké téma všech cestovatelů a hlavně, jak se sem, do Španělska dostat. Jak se sem dostat, tak to opravdu nevím, protože my už jsme na cestě od začátku října, ale pokud mohu soudit, tak restrikce se stále upravují, ve Španělsku se pomaličku rozvolňuje. Roušky se musí nosit vždy a stále a nikdo si nedovolí je nemít a nedej bože polemizovat s policií. To opravdu neexistuje. Téměř všechny památky jsou zavřené, nebo alespoň s omezeným provozem, ale spíše jsou zavřené. Na pláže se smí normálně, ale v dostatečné vzdálenosti od druhých, i když to nijak není teď aktuální, protože jsou z valné části prázdné.
Přeci jenom je ještě hodně chladno, ale i tak je dobré mít stále po ruce roušku. Španělé jsou za uplynulý rok tak vycvičený, že chodí v rouškách i na nejnemožnějších místech anebo, jakmile v dálce spatří člověka, který jde proti nim, hned si nasazují v pohotově připravenou roušku nasazují. Je důležité vědět, že zde platí zákon a permanentním nošení roušek, oproti minulému jaru. Tenkrát byla povinnost nosit roušku, když jsme nemohli dodržet vzdálenost 2 metry od dalšího člověka, ale to se zřejmě zhusta nedodržovalo a než se permanentně dohadovat, jestli jsme dodrželi dva metry nebo byla vzdálenost menší, tak holt se nařídilo, že se musí nosit roušky stále, permanentně. Jen cyklisté a sportovci mají asi výjimku, protože vidíme že na kole je má jen někdo a na běh také jen někdo. Takže tady asi nějaké benevolence bude. Dál bych doporučila cestovatelům maličko sledovat situaci v daném regionu, protože nově, oprati minulému roku mají regiony velkou pravomoc v opatřeních podle momentální situace. Takže například Baskicko může být uzavřené pro okolní regiony, což znamená, že se nemusíme do toho regionu dostat anebo, že nás nepustí z postiženého regionu do vedlejšího. Ale takováto opatření netrvají nijak dlouho. Nicméně, je dobré vědět, že se nám to může stát. Na druhou stranu, někdy je hodně informací na škodu a aspoň nám se to vždy nějak podařilo vhodně skloubit. Neměli jsme žádné problémy s policií nebo s řešením nějakého přestupku.
Dál je potřeba mít na paměti zákaz večerního vycházení a večerní jízdy, který se také postupně posouvá a prodlužuje. Případně je dobré se podívat na informace České ambasády v Madridu. Kolegyně nám napsala o informace ohledně zákazů ve Španělsku, protože skoro žádné v mém cestopisu nenašla, nečetla. Nevím, ale domnívala jsem se, že informací dávám dost a dost, že to může být už dost protivné. Rozhodně v dnešní době i takovéto informace patří do cestopisu a bohužel, jak to tak vypadá, hodně dlouho nás budou provázet obavy z porušení nějakých nařízení, které nás při cestování v zahraničí mohou omezovat. Bohužel, je to tak a na nějakou dobu se s tím budeme muset asi smířit.
My jsme byli, já a Zdenda už od začátku rozhodnutí, že se necháme očkovat. Jednak by nám to snad umožnilo pohodlněni cestovat, domníváme se, že okolní státy budou požadovat od turistů buď očkovací průkaz, který jak se domníváme bude běžný, možná pro tuto chvíli jen potvrzení o vakcinaci, nebo testy a hlavně, pokud se nakazíme, tak bychom měli a mohli mít snad milosrdnější průběh onemocnění.
Každopádně, chtěli jsme se přihlásit na konci dubna a do konce května stihnout druhou dávku, abychom mohli v klidu odjet na letní cestu, Ale asi budeme rádi, když nás naočkují možná a kdo ví jestli v září. Takže nevíme, jak to celé bude, jestli koncem května odjedeme, jestli odjedeme koncem září. Ale neházíme flintu do žita a doufáme, že budeme moci odjet, byť s omezujícími opatřeními, ale to asi bude po nějaký čas realitou jakéhokoliv cestování. Ano, i toto k cestování patří a i my se začínáme učit, že plány jsou sice hezká věc, ale tím, jak se situace stále mění, nemůžeme na nich trvat.
Musíme holt plány měnit tak, jak je nám okolními státy umožněno a tisíckrát se mohu rozčilovat, nadávat na politiky u nás doma, ale je mi to tak akorát prd platný. Hlavně je mi smutno, když vidíme a od přátel a příbuzných víme jak všude chodí děti do škol, Francie, Portugalsko, Španělsko a z velké části Německo, jak jsou provozovny otevřené, jak fungují restaurace, jak prostě sice s omezeními to může fungovat a u nás jaký je to ohromný problém.
Jistě, je to divný pohled, když vídáme děti pobíhat na školním hřišti s rouškami, ale ony aspoň do té školy mohou chodit, zrovna tak prckové trénují na ohromném stadionu fotbal s rouškami, ale mohou a rozhodně to nevyadá, že by se tady ve Španělsku zdravotní situace národa vymykala kontrole. Lidi tu žijí, pracují, chodí do škol a sportují.
Zatím co jsem povídala o tom, jak to nyní funguje ve Španělsku, projeli jsme se na kolech, popojeli na další stání, prožili jsme závěrečné grilování a po 2,5 měsících se rozloučili se Zdendou a Alenkou a už jsme opět osiřeli.
video z dnešního dne, klikni na tento odkaz
Na Playa de la Carolina zůstaneme do pondělí a s psaním se polepším.
Trasa na Playa de la Carolina
