2.3.2021 Terque - Nijár - Andalusie - Španělsko
Prohlídku maličkého městečka Terque jsme si nemohli nechat ujít.
Domy ve skále jsou pro nás zajímavé. Už jsme se s nimi setkali na Tenerife, tam byly domy většinou úplně zapuštěné do skály, ale tady jsou moc hezky vidět přední části domků s tím, že zbytek obydlí je ukryt v zemi. Má to jednu ohromnou výhodu.
V zimě je v uvnitř teplo a v létě chladno. V minulosti zde bydleli nejchudší lidé, ale dneska se domy většinou staly velmi kvalitním bydlením, které má spoustu výhod oproti klasickým domům.
V přední části domu, která je vidět, je většinou kuchyně a jídelna, což má logiku, protože tady jsou jediná okna v domě a vchodové dveře a dál jsou už na sebe navazující místnosti.
Je pěkné, jak ze země občas, sem tam najednou kouká komín.
Jasně, v zadních místnostech se v zimě, podle potřeby topí, ale je to zážitek, rozházené komíny po svahu a nikde nic, žádný dům. Zkrátka, ze země jako by najednou vyrostl komín. V dolní části města jsou honosné stavby místních boháčů, které jsou velmi pěkně udržované. Je to tady hodně hezké.
Uzoučké uličky a chodníky, které mnohdy končí u domu ve skále. Hodně domků je nepoužívaných podle toho, jak mají přede dveřmi nafoukané listí.
Zřejmě jsou to domky jen na léto nebo na víkend? Kdo ví. Každopádně celá obec Terque má 16 km2 a nemá víc jak 500 obyvatel.
V samotném městě je kolem 350 obyvatel. Předpokládám, že většina jich žije v tomto městečku, ale určitě jich je i pár v domcích na svazích kolem nás.
Úplně na vrcholu nad městem je zajímavá stavba Ermita de la Cruz, která byla dříve známá jako poustevna San José.
Existence poustevny je zdokumentována od 19. století a strategickým místem na kopci je vidět z velké dálky a celé údolí Andarax máme jako na dlani. Každý rok se tu slaví svátek kříže.
Maličká náměstí, malý kostelík, malé domky a úzké uličky máme za hodinku prozkoumané a můžeme pokračovat v naší cestě Španělskem dál.
Kousek od nás je malá, drobná zajímavost, westernové městečko Mini Hollywood, kde se točilo několik filmů.
Atrakce je sice zavřená, ale na velkém parkovišti jsme se alespoň naobědvali.
Pár westernových ulic s nezbytným salonem, poštou a tak podobně.
Poměrně vysoké vstupné, ale jak říkám, stejně je tu zavřeno a stejně bychom atrakci přenechali dětem.
Jedeme po vedlejší silnici směrem na Níjar, ale jedeme hodně úzkou a klikatící silnicí vysoko v horách.
Jedinečnou divokou krajinou, což se nám líbí.
Jeden úsek, 15 km pohořím úpatím pohoří Sierra Alhamilla byl ohromný zážitek, zážitková silnice a my jsme nepotakali jediné auto v protisměru. Jen jeden cyklista jel proti nám, ale jinak, nikdo nejede ani za námi ani proti námi.
Je to teda jen dobře, protože silnice je sice kvalitní, ale příšerně úzká. Spousta krásných skalních útvarů, roklí a všechno to mění barvy. Od žluté přes okrovou, šedou, černou až po tmavě fialovou a bílou. Je to hra barev, která se nevidí. Jen je veliká škoda, že je dneska mlhavo. Je sice teplo, 18°C, ale mlhavo a tak nejde nijak valně fotit, protože dneska fotky vůbec neukazují, to co jsme viděli.
Finále dnešní trasy je v dalším malebném městečku Níjar, které jsme si opět projeli celé a napříč. Máme tady možnost dvou parkovišť na noc.
Potřebovali jsme se podívat na jedno z parkovišť, jestli náhodou nebude lepší než to první, ale nebylo, bylo prašné a z kopce, a tak se uličkami vracíme na první místo, které je příjemně veliké a pro nás pohodlné.
Dnešní trasa je:
