3.2.2020 Pico del Teide - Tenerife - Kanárské ostrovy - Španělsko

Po dni odpočinku máme dneska v plánu sopku Teide. Čekali jsme pár dnů na to správné počasí a jak to vypadá, čekání se vyplatilo.

Ráno vyjíždíme hodně brzo, protože Zdenda si moc přál projet serpentiny k Masce, ale to se musí hodně brzo ráno, než se probudí všichni ve vypůjčených autech a pak se stává uzounká silnice prakticky neprůjezdnou. Zdenda s Álou už si tuto cestu projeli, a tak ví, jakou strategii nejlépe zvolit.

Je pravdou, že místní se umí vyhnout, ale turisté, to je tady problém i na mnohem širší silnici.

Jedeme teda ještě skoro za tmy, ale v dálce se už objevují první náznaky slunce.

Masca - vesnice ukrytá mezi skalními masivy.

Bohužel, celá cesta je sice za světla, kromě prvních kilometrů, ale tady se děsně rychle rozednívá, takže po chvíli už je světlo, ale v roklích se moc fotit nedá, což je škoda.

Nicméně, projeli jsme celou trasu v pohodě a můžeme pokračovat dál na Teide.

Pico de Teide je stará sopka, která vznikla pravděpodobně před 150 tisíci lety, kdy došlo k obrovskému sopečnému výbuchu, který vytvořil kalderu Las Cañadas, která se nachází ve výšce 2000 m a měří 15 km od východu na západ a 10 km ve směru sever-jih.

Vrcholy Teide i Viejo ležící na severní straně kaldery byly vytvořeny erupcemi z tohoto období.

 V r. 1709 zavalil lávový proud ze sopky Viejo na severním pobřeží většinu zdejšího přístavu Garachico a tam jsme se už podívali před pár dny.

Sopečná aktivita byla naposledy zaznamenána na svazích Vieja v roce 1909, kdy se po severozápadním svahu řinul 5 kilometrů dlouhý lávový proud. Svědkem podobné aktivity byl v minulosti i slavný mořeplavec Kryštof Kolumbus při jedné z výprav do Nového světa, kdy si do svého deníku napsal, že na ostrově viděl vysoké ohně.

Celý sopečný masív je tedy komplexem dvou vulkánů Pico de Teide (3717 m) a Pico Viejo (3134 m). Oba se nacházejí v rozlehlé kaldeře Las Cañadas, jejíž původ není dosud zcela jednoznačně objasněn.

Obvodová stěna této kaldery je dlouhá 74 km. Plochý kuželovitý vrchol Teide se zvedá z mnohem širšího a staršího kráteru dosahující výšky 2000 m.

Sopka Teide je v současné době považovaná za neaktivní, přestože v kráteru jsou stále aktivní fumaroly.

Fumaroly jsou formy projevů sopečné činnosti, která vypouští do svého okolí plyn.

Jedná se o otevřenou spojnici zemského povrchu a zemského podloží, která produkuje páru a plyny. My jsme cítili síru a jak je vidět, u každé takové fumaroly byla sledovací skříňka.

Když už jsme na vulkánu Teide, tak si můžeme říct i něco málo z dávné historie. Podle víry domorodců Kanárských ostrovů - guanches, Guayota - král zla, ďábel, který žil uvnitř Teide - peklo, a který unesl boha Mageca, boha světla a slunce a odnesl ho dolů do hlubin Teide.

Guanches, domorodci požádal Achamána - svého nejvyššího boha o milost a tomu se podařilo porazit Guayotu, zachránit Mageca z útrob Teide a uzavřít kráter, který svým dýmem zakryl slunce.

Říká se, že bělavá zátka, kterou Achamán nasadil, je poslední kužel sopky, korunující Teide.

Na sopku a k lanovce vede několik cest pro auta, přesně čtyři, a tak se můžeme velmi pohodlně dostat do blízkosti lanovky, která nás za krásných 27 eur vyveze skoro pod vrchol do výšky 3555 m.

Vrchol je ve výšce 3718 m a tam už můžeme pouze s průvodcem nebo na zvláštní povolení.

Udává se, že je zde omezen počet lidí na den a to na 200 osob.

Nicméně, my se můžeme vydat od lanovky po chodníčku vpravo a vlevo, kde jsou opět nádherné výhledy do celé ohromné kaldery, která je složená z mnoha dalších menších sopek.

Až z výšky je pěkně vidět dno, kde vlastně jsou parkoviště a Rouges de García a všude v dáli se zvedají vrcholky jak dávno zaniklých sopek, tak skalisek, které buď vytvořila láva, nebo naopak, počasí vytvořilo lávové stěny.

Určitě bych doporučila přijet sem co nejdříve. Kabinová lanovka pojme pouze 40 lidí a cesta na vrchol trvá sice 8 minut, ale mají zde pouze dvě kabiny, kdy jedna jede nahoru a druhá dolů.

Tak se tady dokáží vytvořit i několikahodinové fronty. Dobré je si sebou vzít dostatek pití a jídla.

Bistro na dolní části lanovky je pekelně předražené, a tak jak jsem chválila laciné restaurace a laciné potraviny, tak tady se teda rozhodně nerozpakují nasadit patřičné ceny s vysokohorskou přirážkou.

Pro zaparkování je možné zvolit několik parkovišť a stání podél silnice, ale když jsme se vrátili odpoledne k autu, tak všechna místa byla obsazena do mrtě a spousta aut kroužících a hledajících jakoukoli skulinku jasně svědčila, že míst je málo a proto, přijet co nejdříve se vyplácí. Lanovka otevírá v 9 ráno a končí v 17 h.

A samozřejmě, vzít si na sebe pořádnou vrstvu oblečení, včetně kulicha a rukavic, což nám velmi citelně chybělo. Teplota kolem 5 °C nebyla nic moc a když k tomu přidám silný vítr, tak ta pocitová je ještě mnohem nižší. Nemyslím si, že jsme se nějak moc dlouho na vršku procházeli, jen jsme si prošli obě dvě možné trasy, a i s lanovkou, na kterou jsme nijak dlouho nečekali nám celý dnešní výlet vyšel na 4,5 hodiny.

Další zajímavostí je, že svahy hory Teide zachycují západní a severozápadní vlhké větry a proměňují je v dešťová mračna. Celá nížina podél úpatí sopky je tak po celý rok vlhká a zelená. Pěstují se tu na polích banánovníky, mandloně, pomerančovníky a zelenina. Naproti tomu jižní svahy dešťové srážky prakticky neznají. Ty zde přicházejí pouze jednou za několik let a tomu také odpovídá místní suchomilná vegetace.

Pokud už máme za sebou prohlídku vulkánu Teide, můžeme se ještě zastavit u další krásné vulkanické formace a tou je Rouges de García.

Někde je to uváděné jako místní pouťová atrakce, ale nám se to líbí. Jsou to zkroucené lávové věžičky s názvy jako Boží prst nebo Katedrála.

Tyto formace vznikly působením eroze na staré vulkanické stěny neboli vertikální žíly magmatu. Tvrdá hornina stěn se postupně odhalila, když byla okolní zemina a kamení postupně působením počasí odneseny pryč.

My si tu dali maličký odpočinek a oběd.

Dne 28. června 2007 vyhlásilo UNESCO přírodní park Teide National Park s rozlohou 189,9 km2, za místo světového dědictví za „jednu z nejbohatších a nejrůznějších skupin sopečných krajin a velkolepých přírodních hodnot na celém světě.

Jedná se o třetí nejvyšší sopečnou strukturu na světě a nachází se ve velkolepém prostředí. Vizuální dopad je zdůrazněn atmosférickými podmínkami, které vytvářejí neustále se měnící textury a tóny v krajině a „moře mraků“, které tvoří působivé pozadí hory.

Teide má celosvětový význam při poskytování rozmanitých důkazů o porozumění geologických procesů, které podporují vývoj oceánských ostrovů. Tolik na závěr tohoto krásného dne.

My se na noc uchýlili na stání do přímořského městečka Puerto de Santiago.

Dnešní trasa je:  160 km