21.8.2020 Marmande - Bourges - Španělsko / Francie

Cesta utíká a my už z toho kvapíku začínáme být poněkud zmožený. 

Jednak je poměrně slušné teplo. Včera v noci jsme měli venku v jedenáct hodin večer skoro 30°C a to je i na mě už docela hodně. Však to je klasika, pokud se aspoň v noci neochladí, tak se nikdo kloudně nevyspí.

Ovšem místa na spaní je ve vnitrozemí Španělska nepřeberně, mám na mysli stání pro obytná auta zdarma.

Velmi často je stání s možností natankovat vodu a zbavit se se všeho, co už nepotřebujeme, jako je špinavá voda v nádrži, toaleta anebo jen je kam vyhodit odpadky.

Krásné jezero kousek pod Bilbao je ovšem pomyslnou třešničkou na dortu. 

Tady jsou parkoviště pro obytná auta dvě, a to jedno je přímo u jezera, vyloženě vyhrazené pro nás, ale protože se jezero na noc uzavírá, respektive všechna parkoviště u jezera jsou na noc prázdná,

což kontroluje policie a v patřičnou hodinu uzavře bránu na příjezdové cestě, tak abychom to neměli moc složité, my jen vyjedeme na horní parkoviště, kde je stání na noc.

Kdo chce, tak ráno, když se zase brána otevře jen sjede tak kilometr na dolní parkoviště, kde to má kousek k vodě. My jsme parkovali rovnou na nočním parkovišti s tím, že jsme si ten kilák k vodě došli. Jednak jsme si protáhli nohy a pak, aspoň jsme se podívali, jak to tu funguje.

Sem se každopádně vrátíme aspoň na dva dny. Nádherná cyklostezka kolem jezera je lákavá a několik dalších výletů na kole bude skvělých.

Takže, máme za sebou další jezero, za což patří Zdendovi nehynoucí sláva, protože ve vedrech, která tu panují je to naprosto a jednoznačně jediná možnost, jak se schladit.

Zdenda nechtěl jet po dálnici, ve Španělsku to není problém, tam vedle placené dálnice je hned dálnice zdarma a pokud nám ani to nestačí,

tak velmi příjemná silnice první třídy. My to jeli střídavě, ale pokud to jen trošku šlo, tak po té obyčejné silnici, protože ta vede hezčí krajinou, ale ve Francii už se jede po vedlejších silnicích, které jsou opravdu hodně vedlejší.

Občas mám pocit, že jet ještě více zapomenutým krajem snad už ani nejde.

 

Pravda, máme perfektně zmapovaný ryzí Francouzský venkov,

ale s ohledem na to, že máme ujet za den kolem 400 km a do toho bych měla ještě večer něco hodit do hrnce na druhý den, něco málo napsat do stránek a do toho ještě aspoň nahrubo přebrat fotky z celého dne,

a to mám ještě jako každá hospodyňka spoustu dalších povinností, no, někdy mě městečka, kde je maximální rychlost 30 km už vyloženě štvaly.

Zkrátka, jedeme tak jako všichni, co jedou na dovolenou a musí urazit v co nejkratší době cestu tam a zpět, aby jim zůstalo co nejvíce času na prohlídky památek, koupání v moři nebo cokoliv jiného, ale ujet denně 400–500 km je docela síla.

 

Tak už jedeme Francií a míříme do Německa. V neděli večer bychom byli rádi na Expocampu maximálně v pondělí dopoledne. Na Expocamp, jezdíme každý rok, jen abychom se podívali, kam a jakým směrem se ubírají trendy v obytných autech.

Každý rok nás něco zaujme, nějaká novinka v designu, nebo vyloženě nějaká nová značka jako bylo před třemi lety Etrusko.

Zkrátka, píšu to každý rok a každému, kdo chce vědět, nebo kdo požádá o radu, pokud bych si měla vybrat obytné auto, tak by to určitě nebylo na veletrhu, protože tam je výběr minimální, mám na mysli Prahu nebo Brno.

Pokud si zajedu na veletrh alespoň do Lipska, tak tam je výběr velký, ale je tam i ohromná spousta lidí, kteří stejně jako v Praze se nám cpou na záda anebo podupávají před autem a čekají, až si vše prohlédneme.

Což je samozřejmě velký problém, zvláště pro někoho jako jsem já, protože nejen, že se ztrácím orientačně, ale po pár prohlídkách už vůbec nevím,

co bylo v autech, které jsem viděla před hodinou a ztrácím přehled, to je hodně silné slovo, orientaci, no to už vůbec ne, ztrácím se v tom, co jsem už viděla, kde jsem to už viděla a co se mi líbilo na tom, co jsem někde, kdesi viděla.

Zkrátka, domnívám se, že v prodejně typu Expocamp je jedinečná možnost si v klidu, teple a v pohodě prohlédnout od každé prodávané značky celou velikostní řadu, nebo celou modelovou řadu. Hrstka návštěvníků rozhodně nebude nervózní z toho, že jsme v autě déle, než je zdrávo. Ale o tom se rozepíšu, až budeme na Expocampu.

 

Takže ujíždíme Francií jen se nám za kočárem práší. Ovšem dneska jsme měli po více jak půl roce přeháňku, takový malý deštík.

Paráda, hlavně, venkovní teplota spadla z 32 °C na 20°C a to se počítá. Jinak, i tady je hodně velké sucho a vidíme, jak se vše, úplně vše, co je na polích zavlažuje. Kukuřice, brambory, slunečnice, obilí už je sklizené, ohromné ovocné sady, vše je pod umělou závlahou.

 Dneska bylo zase koupání v jezeře. Opět, neskutečné prostředí. Veliké jezero, travnatá plocha na parkování zdarma, hospůdka a pohodička.

 I ve Francii je krásně, i když poněkud draho. Byla jsem v Carrefouru a jsem ráda, že tu nemusím nakupovat. Základní potraviny, tak jak už znám ceny ve Španělsku jsou minimálně o třetinu dražší.

 

Každopádně už se těšíme na rodinu, a hlavně na naší první vnučku, kterou jsme viděli na živo akorát na skype.

Je krásná. Naštěstí jsme plynule zásobovaný videi, fotkami a podrobnými informacemi a pokrocích té naší malé princezny, tak to odloučení snášíme lépe. Ale stejně, až jí budeme mít na ruce, tak to teprve bude dokonalé.

 

Teď máme malý problém s internetem. Máme sice Španělský internet, což je 37 Gb na měsíc, ale už jsme mimo Španělsko a teď se na nás vztahují podmínky roomingu, tak jako na všechny mimo domovskou zemi operátora.

Nesmíme data zneužívat, ale využívat je velmi decentně, jinak budeme muset data doplatit.  

 Jakmile se dostaneme k intrnetu, vložím následující dny. 

Trasa 19.8. : 288 km

Trasa 20.8. :  368 km

Trasa 21.8. :  417 km