18.8.2020 Maturana - Španělsko

Plánovaný ranní servis nádrží. Zdenda vždy, když je dobrý tlak vody, což je dnešní případ, připojí hadici, kterou máme na vodu do přepadového ventilu na odpadní nádrži a napustí plným tlakem vodu do prázdné odpadní nádrže.

Trošku napomáháme vyčištění, abychom jí nemuseli pucovat otvory svrchu, což je vždy náročné, ale občas nezbytné. Náročné je to protože vstupní otvory do odpadních nádrží, máme dvě, jsou pod úložnými prostorami, které jsou samozřejmě plné věcí. Znamená to, vše vyndat, probojovat se do dalších prostorů v podlaze a pak dost krkolomně nádrže ručně vyčistit. Krkolomně pro to, protože tam je malá vstupní díra, škoda, stačilo o pár centimetrů větší vstup.

Konečně jsme vypustili veškerou vodu z odsolovaček a nemusíme kupovat pitnou vodu. Nejsem cimprlich, ale voda z odsolovacích zařízení není vhodná na čaj, na kávu a na pití. Jednak je cítit chemií a čaj chutná po saponátu na nádobí. Zkrátka, na Fuerteventuře a Lanzarote si všichni obyvatelé na pití kupují balenou vodu v 8l barelech, které se dají koupit pod euro. Při příležitosti čerstvé pitné vody rovnou vyčistíme nádrž na vodu.

Nádrži na pitnou vodu, když nic jiného, věnujeme co největší pozornost. Vypustíme, vyčistíme slaboučkým roztokem jaru, vypláchneme, vystříkáme slabým roztokem Sava, pečlivě vše vystříkáme a vypláchneme a napustíme čerstvou vodu.

Do vody dáme malého panáčka sava. Používáme ještě destičku aktivního stříbra, destičku máme rok a půl, a ještě máme v nádrži zavěšenou stříbrnou lžičku.

 Bohužel, pokud je stání pro více aut a jen jedno servisní místo, pak platí, kdo dřív přijde, ten dřív mele. Pak dojde i k tomu, že někdo dělá podobný servis a my čekáme a čekáme. To je holt riziko. Nejlepší je, maličko si přivstat, abychom nebyli pak zbytečně nervózní, protože zdržujeme jinou posádku, která je celá už už odjet, protože už by se nejraději viděli na cestě a to, že mohli vstát dříve jde jaksi mimo ně.

 Jedeme na sever Španělska, opět když to jde a vedlejší silnice není moc klikatá, raději jedeme vedlejší silnicí, která je velmi pohodlná. Všechny města jen míjíme. Jednak nemáme mnoho času a do této oblasti se vrátíme ve větším klidu, kdy budeme mít spoustu času na prohlídku. Roušky, roušky, roušky jsou všude. Všichni mají roušky, bez jakékoliv výjimky. Opravdu jsme neviděli jediného člověka bez roušky, pokud nebudu počítat jednu starou paní sedící na chodníku s hrnkem u nohou.

Zdendovi se povedlo dotankovat naftu za neskutečnou cenu 0.875 eur. Vyplatí se mít po ruce aplikaci na vyhledávání nejlevnější nafty v okolí místa, kde se právě nacházíme. V aplikaci si zadáme i okruh kilometrů, jaký jsme ještě ochotný akceptovat. Rozpětí cen je velké, až půl eura, což při tankování plné nádrže je docela dost peněz.

Dneska máme cestovní zapečené kuřecí stehno s bramborem a mrkvičkou.

Vše naházím do remosky, zakápnu olivovým olejem, podliji trochou mléka a posypu grilovacím kořením. Už mám zase čerstvý rozmarýn, a tak pár větviček rozmarýnu pro vůni a už pečeme za jízdy.

Další parádní věc, která se dneska Zdendovi podařilo, bylo parkovací místo na oběd. Nádherné jezero Santa Teresa. Krásně čisťounká voda, přímo křišťálová studánka. Sice trochu větší, trochu hlubší, ale teploučká, a tak se opět koupeme.

Po skoro roce v čisté sladké vodě. Přesto, že je velké teplo, tak voda nejeví ani náznak nějakých sinic nebo zakalení.

Na tomto místě by se dalo stát v pohodě delší dobu. Viděli jsme rybáře, takže rybolov by možný byl,

ale nevíme, jak to tu je s povolenkami.

Na mořském pobřeží se může chytat bez povolenky, ale jak to je v jezerech, řekách a nádržích, to nevím.

Nicméně, ve Španělsku strávíme opět asi dva roky, a tak to určitě zjišťovat budeme.

 Dojíždíme do městečka na další stání pro obytná auta, opět zdarma a servisním místem pro dva vozy.

Stojíme u nádherného prastarého kamenného mostu kousek od řeky.

Krásné místo.

 Dnešní trasa je: 328 km