17.8.2020 Cáceres - Španělsko

 dispozicích o času připlutí lodi je jasně psáno, že máme připlout v poledne, ale je ráno a kde se vzal, tu se vzal přístav Cádiz a to je prosím pěkně 7 hodin.

Vlastně 8, protože stále máme Kanárský čas, ale i tak je to skvělé. Noc proběhla jakš takš, ale za nás nic moc.

Další fotky už budou z cesty z Cádiz centrálním Španělskem. 

Poprvé, co plujeme trajektem, je na lodi ostraha, která důležitě prochází mezi námi, kontroluje rozestupy, upozorňuje na chybějící roušku, kterou si stále zapomínám nasadit a hlavně, tím, jak stále prochází palubu, nemilosrdně zvedá spáče z pohodlných lavic a lifruje do odpočinkových místností, kde je to taky pohodlné, ale ne tak měkounce.

Možná je to díky koroně, ale v noci je celá paluba prázdná, nikde se nepospává, jen v místnostech, kde se může a má. Tak, ono je těch křesel a místností pro ty, kteří nemají kajutu opravdu víc než dost. 4 velké místnosti s odhadem po 100 křeslech a bylo nás bez kajuty tak do 50 lidí, to jen pro představu. Hlavně, ti co neměli kajutu byli na spaní připraveni.

Běžně si lidi berou na palubu karimatky, spacáky, polštáře, deky. Funguje to tak, že si zabereme řadu křesel nebo nějaké místo, pro nás nejvhodnější a tam si všechny věci necháme. V batohu nosíme vše důležité, počítače, foťák, doklady a tak podobně, jinak osobní věci zůstávají na křeslech v odpočinkové místnosti. Večer jsme se krásně osprchovali. Po dlouhé, velmi dlouhé době jsme se osprchovali v klasické sprše, kde je dostatek teplé vody a my se můžeme cachtat skoro donekonečna. Po měsících šetření s vodou, kdy náš malý bojler nahřeje jen poměrně malé množství vody, tak vysprchovat se nekonečným proudem vody je báječné. Jak málo stačí ke štěstí!

Řekla bych, že loď si maličko přispíšila, protože přijet jsme měli až k poledni, což jsme jen rádi, protože toho máme za dnešek ještě ujet poměrně dost. Vlastně, po měsících courání, máme dneska přímo dálkovou trasu.

Z Cadiz jedeme přímo na Sevillu a dál na Zafru. Všechny města jen projíždíme. Jednak se sem vrátíme v zimě nebo příští rok, ale hlavně, rádi bychom domů dorazili v co nejlepší formě.

Myšleno co nejzdravější. Co je však velmi zajímavé a co už jsme tak nějak měli za sebou, to jsou roušky.

Na ostrovech se musí nosit roušky v obchodech a všude ve vnitřních prostorách, jinak jsou roušky nepovinné.

Na pevnině nás hned praštilo do očí, četnost roušek na ulici. Vlastně, na ulici nosí roušky úplně všichni. Absolutně není vidět někoho bez roušky, a to i když jdou rodiče s dítětem, tak mají roušky, děti jen od určité velikosti. Odhadem od 7 let, ale to je jen můj odhad, každopádně odrostlé děti mají také roušku.

Projíždíme nádhernou krajinou, oblasti Sevilla.

Kus jedeme po dálnici, ale pokud to jenom trochu jde, Zdenda sjíždí z dálnice na vedlejší silnici,

která dálnici kopíruje, ale je mnohem příjemnější. Sevillu si samozřejmě příště podrobně prohlédneme, ale dneska jen pár foteček.

Cestou, co jedeme máme vlastně dálnici placenou, hned vedle dálnici zdarma a hned vedle velmi pohodlnou silnici, která se občas k dálnici přiblíží,

že chvíli jedeme vedle té neplacené a pak se zase vzdálíme a projíždíme si krásná městečka na cestě.

Jak jsem říkala, nechceme nikde vystupovat, nechceme přijít do styku s místními, protože víme o tom,

že po příjezdu bychom měli jít do karantény, ale my Španělskem jen prolítneme. Během třech dnů jsme ve Francii, tam to bude ve stejném duchu až do Německa.

Spíme ve městečku Céceres, kde jak víme je stání pro obytná auta,

ale co jsme nevěděli, spíše o čem se aplikace nezmínila je, že je tady možnost servisu a VODY! Báječné.

Stání je do večera plné, ale všichni jsou uvnitř aut a my samozřejmě také.

Zítra si maličko přivstaneme a uděláme kompletní očistu všech nádrží a natankujeme vodu.  

Dnešní trasa je přímo dálková: 431 km