6.8.2020 Maguez - Arrecife - Lanzarote - Kanárské ostrovy

Vzácná návštěva přijela za námi na vyhlídku a přesto, že jsme se těšili na posezení venku, které bylo původně naplánované, tak nakonec stejně obědváme uvnitř, protože vítr je dost silný a nebylo by to nijak valně příjemné.

Takže, nachystala jsem hovězí vývar a nudličky, vepřové plátky na houbách, sušené hříbky z Orlických hor ( zdravíme Ivon a Zbynďu) a k tomu rýže. Myslím, že se mi to povedlo, vše snědeno.

Ke kávičce jako zákusek byly čokoládové muffiny, která se mi myslím taky povedly. Ovšem, co bych to byla za kuchařku, abych si svoje vlastní výtvory nepochválila.

Ještě jednou se zmíním, že Jitka s Vráťou jsou čerství důchodci, kteří s úderem přiklepnutí důchodů vše v Čechách prodali a odstěhovali se sem na Lanzarote s tím, že si tu postaví dům a zbytek svého života zkrátka a dobře stráví na Kanárských ostrovech. Na dálku si koupili přes realitní kancelář velký pozemek a po roce vyřizování všech povolení už mají kus stavby.

Neskutečné problémy se stavebními úřady, s architektem, se stavební firmou, ale pokud se člověk jednou rozhodně, tak je schopen a ochoten překonat všechny nástrahy a problémy systému. Tady je ohromný problém s tím, že celý ostrov je zařazen jako UNESCO biosférická rezervace, a ještě ke všemu, jejich městečko je navíc v nějakém zvláštním režimu, takže vše, veškerá povolení jsou mnohonásobně složitější. Ale, už mají vše co potřebují, nějaké představy museli oželet a vzdát, protože neskutečně přísné normy jim zkrátka nedovolí stavbu tak jak si jí původně plánovali.

O všem, pokud by to někoho zajímalo píše Jitka do svého blogu www.lanzarotea.cz veškeré informace o jednání s úřady, jak se časově stavba posouvala a posouvala, jak do všeho zasáhla korona, jak dokáží zedníci vyfiknout okna tam, kde vůbec být neměla, jak zkrátka bojují proti všem nepřízním. Zkrátka, není to nijak jednoduché, ale pokud člověk opravdu něco chce a udělá proto maximum, pak se dobrá věc podaří a věřím tomu, že do Vánoc budou bydlet už ve svém.

Jedeme zpět na okraj Arrecife, kde budeme kousek od veliké pláže a čeká nás báječné koupání v klidném oceánu. Hlavně, potřebuji cestou nakoupit, což je teď maličko složitější. Naštěstí mám všechny tři prodejny vedle sebe, a tak mi Zdenda jen kousek popojede a já se mohu vrhnout do víru nákupů. Jedná se o to, že na Lanzarote je vše dražší, než na vedlejší Fuerteventura nebo na Gran Canaria. Začnu naftou, ta je tu za celou dobu, co jsme na ostrovech jednoznačně nejdražší. Teď neklesne pod 94 centů, spíše pomaličku atakuje eurovou hranici. Všude, na každém ostrově jsme tankovali i kousek nad 80 centů. Zelenina a ovoce je tu také mnohem dražší. Pomeranče jsou už za 2 eur a brambory jsme naposledy koupili na vedlejším ostrově, Fuerteventura za 90 centů. Tady jsem je za celou dobu neviděla pod 1.45 eur velké balení, malé balení stojí kolem 1.8 eur.

Cibule neklesla pod 1.45 eur a tak dál. Jablíčka se nikde nedají koupit pod 1,6 eur, což je hodně. Miniaturní květák, chůdě, jak já říkám, které by stačilo na trochu kloudnou polívku, 2,45 eur, a to se stále pohybujeme v Lidl, které je pořád ještě co se týká ovoce a zeleniny nejlevnější.

Takže něco nakupuji v Lidl, maso mají nejlepší v Mercadona, tam také nakupuji pro sebe suchary a pro Zdendu celozrnný toustový chleba, sýry a jogurty a něco nakupuji v Hyper Dino, tam hlavně drogerii a občas se objeví ve slevě zelenina. Oblíbila jsem si místní značku Babaria, která vyrábí téměř vše z Aloe Vera a některé produkty 100% přírodní, ale tu zase prodávají jen v Dino, myšleno za ještě přijatelnou cenu. Zkrátka, občas to není jednoduché, ale pokud máme čas, což my máme, a pokud můžeme nakoupit na týden, což můžeme, tak se to jedno odpoledne dá přežít.

Další naprosto nečekaní setkání je s Lusy, která je ze severní Moravy a tady na Lanzarote už 4 roky pracuje. Náhodně jsme si v jedné restauraci, když jsme jeli okolo dávali kávičku a jak se tak dohadujeme co si objednáme, začala slečna servírka mluvit česky a slovo dalo slovo, dneska jsme se setkali a společně povečeřeli.

Několik hodin povídání, jak se žije a pracuje na Lanzarote, jak to přijde, že holka z Moravy se ocitne zde a je tady spokojená. Zkrátka, jsme zvědavý na sociální systém, na zdravotnictví, na to, jak se tu dá sehnat práce, bydlení pro mladé lidi.

To je něco, co jsme my nezažili, my jsme ještě vyrostli za železnou oponou, kdy jsme se já i Zdenda na západ dostali až s převratem. Je to naprosto úžasné, že se může mladý člověk rozhodnout a pracovat třeba na Kanárských ostrovech anebo, že se starší člověk může rozhodnout, že stráví důchodový věk na Kanárských ostrovech a může.

Může se přestěhovat, může, nikdo mu nebrání, nemusí stát hodiny a hodiny ve frontě se žádostí o devizový příslib, nemusí prodělávat pohovory, cože to vůbec v tom kapitalistickém západním světě bude pohledávat. Nikdo nelustruje, jestli nemáme někde nějaký miniaturní škraloupek anebo, jen že jsme neměli dost známých, kteří by nám výjezd a přidělení devizového příslibu, samozřejmě za peníze do obálky, pomohli vyřídit. 

Konečně jsme se nechali rozmazlovat a ochutnali jsme od všeho něco. Naprosto úžasná masíčka na grilu a místní klobásky.

Tak ty byly vynikající. Ano, moc jsme si to užili a myslím, že jsme si to i zasloužili. Ještě před odjezdem, příští čtvrtek k nám přijde Lusy na večeři a tentokrát jsme domluvený na kuřecí v mrkvi s brambůrkem.

Zkrátka, klasické české jídlo, které teda my se Zdendou milujeme a Lusy to naštěstí ve školní jídelně nezošklivili.

Když jsem se jen zmínila tak se rozzářila. Určitě zase něco upeču, protože poslední tři muffiny jsem jí ještě večer odnesla do práce.

Tak bude mít naše holčina po ránu malé překvapení a snad i ke kávě dobrý zákusek v práci o pouze.

 Dnešní trasa je: 62 km