3.1.2020 Tazacorte - El Paso - La Palma - Kanárské ostrovy - Španělsko
Je dopoledne a my odjíždíme na další plánovaný kus cesty, který je před námi.
Ze Santa Dominga jedeme podél západního pobřeží zpět do městečka Tazacorte, kde už jsme jen přespali a chtěli jsme se sem vrátit.
Míjíme městečka Puntagorda, Tijarefe a spoustu dalších vesnic, které jsou kolem nás. Jedním slovem, krása, kouzlo, pohádka. Jedeme vlastně ze severu ostrova do prostředka západní části a všude kolem nás jsou naprosto úžasné, překrásné borové lesy kanárské borovice.
Češtinářům se omlouvám, omylem jsem používala v pojmenování této kanárské borovice velké K v domnění, že je to jméno této borovice, ale správné označení je PINUS CANARIENSIS C. Sm. – borovice kanárská,
takže bych to správně měla psát s malým k, nicméně, pokud se najde někdo, kdo by poradil, jak to správně psát, budu jen ráda.
Borovice kanárská je endemický druh, což znamená, že se nevyskytuje nikde jinde, než na Kanárských ostrovech.
Největší porosty jsou na Tenerife, kde obklopuje ze všech stran vulkán Pico del Teide, tam se teprve podíváme. Tenerife bude náš příští ostrov, kam se moc těšíme, ale my jsme stále ještě na La Palma, kde máme ještě několik přírodních zajímavostí a krás, ketré bychom si neradi nechali ujít.
Jako první máme v plánu výlet na Barevné vodopády, pak to bude z El Pasa výlet do hrdla sopky Taburiente na La Cumbrecita a na závěr vulkán Teneguía, který naposledy zabouřil v roce 1971.
Cestou si ještě prohlédneme městečko Tazacorte, což bude dneska a vrátíme se zpět do Santa Cruz de la Palma.
Borovice kanárská je jedinečná na výstavbu lodí a taky se jí odtud hodně odvezlo. I díky této borovici ostrovy trochu zkvétali až do 19 a začátku 20 století, kdy opadl zájem o dřevěné lodě a borovice se téměř přestala vyvážet.
Slíbili jsme přátelům z Orlických hor, že přivezeme pár šišek, jestli by se jim nepodařilo vypěstovat borovici, ale nevím, jak se jí bude líbit v našich mrazech, ale obávám se, že asi moc ne.
Tady borovice roste v nadmořeské výšce 1000 – 2000m a výš ani níž ne.
Maličké přímořské městečko Tazacorte, je kouzelné. Opět, jedná se o vysloveně turistické město, které je ale velmi příjemné, asi i tím, že je tak maličké.
Dá se tu pohodlně spát buď ve městě, směrem ke kaldeře jsou po levé straně tenisové kurty a malé sídliště, kde jsou velká parkoviště a nebo v přístavu, kde jsme stáli my.
Spali jsme u sportovišť a v přístavu stáli celý den a v pohodě. Přístav je veliký, pohodlný a bez zákazů. Nicméně, příjemnou procházkou se dostaneme na jednu z nejhezčích pláží na La Palma.
Musíme si uvědomit, že na La Palmě je pláží jako šafránu a pokud je pláž větší, tak je většinou uměle upravená.
Tady je vše z lávového kamene, tak jsme na lávovém ostrovu, kde prim hraje největší místní sopka Taburinte.
Pro představu, zde je plastická mapa ostrova a každému je hned jasné, že rovnými silnicemi a kilometrovými plážemi se to tu zrovna nehonosí.
Najít delší jak kilometrový úsek silnice drobet rovnější se rovná zázraku a řekla bych, že pláž v Tazacorte je jedna z největších na La Palma.
Ještě je jedna větší v Santa Cruz, ale tam musíme poměrně dál od města, protože ve městě je velký přístav a přes to vlak nejede.
My jsme se krásně prošli. Po štrapáci na pláž Bujarén, která vlastně za přílivu pláží vůbec není, jsem docela zničená a potřebovala bych aspoň dva dny odpočinku.
Ušli jsme kousek, ale stejně, když to odhaduji, dali jsme něco kolem 4 -5km, což je skoro nic, ale stejně cítím únavu.
K večeru odjíždíme do El Pasu k vstupu do caldery z její jižní části a je v plánu barevný vodopád Cascada de Colores.
Spíme na velkém parkovišti naproti restauraci. Přes silnici je infocentrum a vstup do rokle.
Dnešní trasa je: 61 km
