2.1.2020 Santo Domingo a pláž Bujarén - - La Palma - Kanárské ostrovy - Španělsko
Parkujeme na překrásném místě, které tu pro nás vybudovalo městečko Santo Domingo.
Dnešním cílem je pěší túra na údajně krásnou pláž Bujarén, která je mnohde udávaná jako jedna z nejkrásnějších na La Palmě.
Máme to krásné 4,5 km z kopce dolů a pak zase, jak jinak do kopce. Jasně, čtyři a půl kilometrů není žádná velká vzdálenost, ve městě bychom to ušli jako prd, ale tady je to něco maličko jiného. Bereme svačinku a jdeme na to. Pláž je někde hluboko pod námi a my musíme sestoupat nějakých 450 výškových metrů, což je docela slušný sešup.
Maličko litujeme, že jsme nepopojeli až k místnímu hřbitovu. Velké parkoviště, krásný výhled a hlavně, je to o 500 m blíž našemu cíli. Nicméně, co je 500 m pro nás!
Santo Domingo je hlavním městem Garafía na ostrově La Palma a je v nadmořské výšce 450 metrů.
To vše je moc pěkné, ale co je tady zajímavé, že tam, kam jdeme, tak tam je starý přístav odkud se odvážela místní produkce banánů – Platáno, cukrové třtiny, brambor, masa, sýra a zkrátka všeho co se tu urodilo a zase naopak, kam se přiváželo vše, co tady lidé potřebovali.
Dokonce jsme slyšeli příběh, jak se sem po moři přivezl první kamion na této části ostrova a jak se po kusech vynášel a sestavoval, a nakonec skutečně mnoho let tady jezdil. To je něco, co si už dneska ani neumíme představit.
Nad přístavem a pláží Bujaré je dneska parkoviště, ale dříve to byla horní část přístavu, kde byly sklady a odkud se strašně náročně dopravovalo zboží k moři. Samozřejmě, fungoval zde systém kladek, ale i tak to musela být ohromná dřina. Asi tak jako stovky maličkých kamenných políček, které už jsou dneska hodně opuštěné, ale i tak nám dávají tušit, jak moc tu byl život těžký.
Z horní části přístavu, kde je nyní parkoviště už můžeme vidět některé z příklad charakteristických útesů ostrova La Palma, které dosahují v některých z jeho nejvyšších bodů 200 metrů nadmořské výšky. Místní útesy El Roque de Santo Domingo, El Roque de Las Tabaibas a El Roque de El Guincho jsou rájem ptatva a jsou i chráněnou oblastí.
Díky sesuvu půdy zde vznikla už zmiňovaná pláž Bujarén, ale zrovna je příliv, a tak je vlastně celá zapalvená. Krkolomný sestup až k mořské hladině je místy dost náročný.
Ve skalách jsou letní jeskyně a jak je vidět, stále někým obývané. Bohužel, nikde nikdo nebyl, a tak jsme ani neměli možnost nakouknout dovnitř, jak vypadá taková skalní domácnost.
Svačíme a pomalu si to už suneme nahoru. No, co budu vykládat,
stoupání je příšerné, až na parkoviště je to vysloveně boj o přežití, a to nás čeká ještě téměř celá cesta zpět pěkným stoupákem.
V jednu chvíli jsme si sedli na kamennou zídku a snažíme se stopovat auta, která tu momentálně bohužel nejsou.
Turisté už odjeli a místní? Co by tady dělali.
Totálně ucaprtaný, uondaný a na pokraji vysílení jsme došli k autu a jsem opravdu ráda, že už tuto eskapádu máme za sebou.
Aspoň jsme si dali sladkou odměnu a sedíme před autem a jen tiše úpím.
Jasně, jsme rádi, že jsme to zvládli, že jsme cestou nezkolabovali, ale byl to teda výšlap.
Večer jsme pozvaný na kus řeči k Jirkovi a Petře, kteří zde mají moc pěknou restauraci.
Večer plný povídání a životě na La Palmě, ale jdeme brzo domů.
Jednak zítra jdou do práce a my jsme unavený. Jediné, čeho si moje dušička žádá, je zaplout do pelíšku a uložit nohy do vodorovné polohy.
Zítra je v plánu přesun do El Pasa a odpočinek.