29.5.2020 El Puertillo - Gran Canaria

Dopoledne v klidu a v pohodě odjíždíme z velmi pěkného stání na okraji Utiaca, kde je hlavně křišťálová horská voda.

Zvládli jsme tu jak očistu nás, nádrží a auta, tak jsme zvládli na kolech několik šrámů a modřin a můžeme jet už k oceánu. Zdenda tam má vyhlídnutý stání i na několik dnů, tak uvidíme, jak to vše dopadne, ale vypadá to, že by tam těch stání pro nás mělo být mnohem víc než dole na jihu ostrova.

Opět, šplháme do kopců nádhernou krajinou, která je vyloženě pastva pro oči.

První naší zastávkou, kterou spojujeme s obědem je Mirador de Zamara, vyhlídka vysoko nad městem Teror, kam bychom se taky rádi podívali.

Měli jsme v plánu stát na velikém parkovišti, které je ovšem stále zavřené, stejně tak velká restaurace s vyhlídkovou plošinou. Je to zajímavé, jak je spousta restaurací stále zavřená. Buď si spočítali, že otevírat kvůli nařízenému zmenšenému počtu hostů, nebo někde to může být proto, že restaurace jsou vyloženě zaměřené a otevřené jen díky turistům anebo, jak víme, pokud čerpají dotace a otevřeli by dříve, než jim vyprší doba pro dotaci a tu pak museli vracet, tak proč by otevírali.

Ať tak či onak, spousta restaurací i kdyby by mohla mít otevřeno, tak jsou zavřené. Obědváme v bývalé prádelně,

která je zrekonstruovaná a jen přemýšlíme, že jestli sem ženy chodily prát prádlo z domů hluboko pod námi, tak to musela být pěkná dřina.

Vynést suché prádlo do kopce ještě by šlo, ale snést dolů mokré, tak to muselo být opravdu hodně namáhavé. A my už opět jedeme z kopečka dolů do Teroru, ten si jen projedeme a pelášíme dál na Arucas a pak už na Playa de el Puertillo.

Teror je navzdory svému jménu poklidné město s překrásným kostelem a pěší zónou s velmi starými domy ze 17.století. Sem si zajedeme buď od pobřeží na kolech, nebo autem a staré město si pěkně projdeme.

Dál pokračujeme na Arucas, kde se nad záplavou bílých domečků skvostně vyjímá další katedrála, která se sem jakoby vůbec nehodí.

Věže kostela hodně připomínají Sagradu Familii a sem se také podíváme, ale počkáme si na další rozvolnění, abychom se po městě nemuseli courat v rouškách.

Nakonec dojíždíme na pobřeží oceánu na místečko Playa de Purtillo. Jsme vlastně na konci městečka, kde je jakoby kamenná deska se spoustou jezírek kde se dá buď jen ležet v neskutečně teplé vodě, nebo i vyloženě koupat a zaplavat si v hlubších jezírkách. Je to nádhera a velmi, velmi příjemné. Užíváme si po dvou měsících strávených u pěkné pláže, kam jsme nesměli, konečně koupání v oceánu.

Je velké teplo a sluníčko svítí jako o život. Přesto, že jsem stále pod slunečníkem, maličko jsem se připálila, a tak se celý večer chladím. Je to od zdi ke zdi. Nejdříve se pobijeme na kolech a pak se připálím. No, slabý kusy holt nepřežijí. Jen obdivuji všechny Španělky, jak jsou na slunci celý den a nic. Já jen chvilku a pěkně se osmahnu, a to bych řekla, že už mám dobrý základ.

29.5.

Naštěstí dneska je od rána pod mrakem a příjemně chladno, krásných 22 °C a mě spadl kámen ze srdce. Dneska snad nebude slunce a já to přežiju. Kousek máme Merkadonu a tak jsem se dopoledne vydala za potravou. Příjemný 4 km svižné chůze a hurá domů. Zdenda šel odpoledne poprvé na ryby. Doufám, že přinese kus pořádné ryby a my si ugrilujeme pro změnu rybičku, ale říkal, že tady kolegové loví samé čudly, tak ty do baráku nechci.

Jasně, spojila jsem dneska dva dny, protože mám rozečtenou knížku a už se blížím k závěru, takže všem je jasné, že na psaní není čas. Dramatické vyvrcholení celého příběhu, ještě je přede mnou jen pár stránek a mohu pokračovat v psaní, než se zase pustím do dalšího dílu.

Doporučuji tomu, kdo má rád napětí, historii a spoustu informací Steve Berry – Cotton Malone celkem 7 knih. První díl Templářské dědictví – samozřejmě o templářích, historie a tak podobně.

Druhý díl je Alexandrijská knihovna – jak název napovídá o vypálení Alexandrijské knihovny a možném zachránění její části. 3 díl je hlavně o Alexandrovi Velikém a čtvrtý je právě přede mnou - Rukopis Karla Velikého.

Přeji krásný a příjemný večer.